Přes všechnu kritiku, kterou Ubuntu (resp. Canonical) schytalo a stále schytává, mu nelze upřít, že šlo z hlediska snadnosti použití o další velký skok od dob, kdy Gaël Duval představil na přelomu století MandrakeLinux. Ubuntu dalo světu uživatelský blbuvzdorný Debian s extrémně zjednodušenou instalací ovladačů grafických karet.

Ubuntu 4.10, ještě bez vlastního loga.

Časem dalo světu i uživatelské PPA repozitáře, čímž do značné míry vyřešilo obvyklou bolístku linuxových distribucí: neschopnost nabízet ihned a v široké míře všemožné existující aplikace v nejnovějších buildech. Díky PPA se o tento úkol začali starat z nemalé části fanoušci těchto aplikací a Ubuntu tak mohlo benefitovat ze skutečnosti, že zatímco na něm je instalace nejnovější verze jen otázkou pár kliknutí, jinde to prostě znamená zápasení s verzovacím systémem, komplikací a následnou nekonzistencí systému (tedy pokud člověk nechtěl býti rovnou hardcore a začít dělat balíčky pro svoje distro).

Ubuntu samozřejmě nemá jen kladné vlastnosti. Léta si přední vývojáři a maintaineři kernelu stěžují, jak nepřispívá dostatečně do upstreamu a syslí si opravu pro sebe. Mnoho kritiky schytalo i prostředí Unity, ať již pro svoji hardwarovou náročnost, nebo pro odesílání uživatelských dat do hlubin internetu. Canonical to schytal i za vývoj vlastního grafického serveru Mir.

Nic z toho ale nemění prostý fakt, že Canonical změnil pomocí Ubuntu linuxový svět k lepšímu. Od chvíle, kdy začal s bezplatným rozesíláním instalačních CD, se mu podařilo postupně proniknout do mysli daleko širší skupiny lidí, než jakékoli jiné linuxové distribuci předtím. Ostatně pokud třeba sledujete Případy 1. oddělení, nebo Stevena Seagala, nemohli jste si nevšimnout.

Ubuntu 14.10 - deset let vývoje.

Takže Canonicale díky a hodně štěstí do let nadcházejících!