Dost bylo řečí, rovnou pojďme na první obrázek. Ten ukazuje tři testované displeje vedle sebe zobrazující zhruba to samé, tedy dnes již pochopitelně neaktuální domovskou stránku našeho serveru.

Asi sami poznáte, který displej je který, ale kdyby náhodou ne, tak zleva je to: Pixel Qi, matný displej (nejmenovaný notebook HP) a lesklý displej (notebook ASUS N82Jv). Oba konkurenti (HP i ASUS) mají nastavení jasu displeje na maximum. Matný se ještě jakž takž drží, lesklý na tento typ použití rozhodně není. Pixel Qi nepochybně vyčnívá z řady, pro něj je sluneční svit doslova „vodou na jeho mlejn“. Z bližšího pohledu to vypadá takto:

Samozřejmě, obraz není barevný, je spíše monochromatický, takový ovšem Pixel Qi je, barva jednotlivých subpixelů se v ten moment nerozlišuje (tedy rozlišuje, ale velmi slabě a ještě jen při určitém úhlu pohledu, uvidíte to za chvíli). V daný moment nejde o barvy, ale o čitelnost. K čemu je vám barevný displej, když jej při takovémto osvětlení skoro nepřečtete? V ten moment je Pixel Qi výborným počinem, zatímco ostatní LCD panely jsou v porovnání s ním spíše oním pověstným „drátem do oka“. Škoda, že nemáme k dispozici ještě nějakou čtečku knih s e-inkem, ta by to ještě dokázala Pixel Qi natřít.

Jinak u Pixel Qi je v tu chvíli prakticky jedno, zda máte podsvícení zapnuté, nebo ne. Vnitřní podsvícení je okolním osvětlením přebito, takže obraz je beztak „černobílý“. Pořád je to ale lepší varianta než „vidět barevně důsledek nadýmání“, jak demonstrují druhé dva notebooky.

Když už hovoříme o barvách, neuškodí podívat se na ně přímo. Na následujících obrázcích je zobrazen vzorek, kde čtverec úplně vlevo je složen z „bílé“ (převedeno na řeč technologie displejů čtverec užívá „všechny barevné složky“, tedy RGB). Následují čtverce čistě z červené, zelené a modré. (Pro šťouraly: tento test je primárně určen k něčemu jinému, ve skutečnosti jsou vnější části čtverce jen „poloviční“ intenzity, zatímco vnitřní jsou sestaveny ze střídajících se bodů („šachovnice“) plné intenzity a nulové (černé), zkrátka účelem je zobrazit toto ).

 

Na Pixel Qi opravdu barvy nehledejte. Na ostatních displejích se zase v těchto podmínkách nepokoušejte hledat něco k vidění. Ne, že by to nešlo, ale ve srovnání s Pixel Qi to prostě není k tomu. Všimněte si, že intenzita samotných jednotlivých složek je nižší než intenzita plné bílé – je to logické, světlo se totiž odráží jen skrze třetinu bodů v porovnání s čistě bílou.

 

Ještě si také můžete udělat obrázek o kontrastu zobrazením monoskopu (nebo jeho části). Zde už je na matném displeji (notebook HP uprostřed) patrná žlutá a rozpoznat od sebe bílou a černou také není až tak velký problém, nejhůře na tom je „zrcadlo, které vám nanejvýš prozradí, kdo je na světě nejkrásnější“. Pohled na netbook Samsung vlevo však jasně hovoří o tom, „zač je toho na slunci Pixel Qi“.

Ještě než se podíváme na videoukázku, slíbili jsme vám, že se letmo mrkneme na možné „barevné“ podání (dá-li se to tak nazvat) při vypnutém podsvícení. Ona je to ve skutečnosti spíše shoda okolností, s vypnutým podsvícením zkrátka počítejte s tím, že obrázek barevný nebude. Občas se ale povede na displej zadívat z úhlu, kdy můžete rozpoznat, která barva tam vlastně je. Vlevo je displej se zapnutým podsvícením, vpravo s vypnutým:

 

Sami vidíte, že i na pravém obrázku lehký nádech tří základních barev v dolním pruhu monoskopu se čtverci najdete. Trochu to rozvedeme.

Když jsme si v původní zprávě přečetli, že v reflexivním režimu má displej „horizontálně trojnásobné rozlišení“, bylo nám jasné, jak je toho dosaženo. Na toto tvrzení balancující na hraně reklamní nadsázky a marketingového krasožvástu s klidným svědomím zapomeňte. Je to sice svým způsobem pravda, ale prakticky je vám to k ničemu. Abyste toho byli schopni smysluplně využít, museli byste např. obrázky tvořit tak, že budete jednotlivé barevné složky (RGB) jednoho bodu považovat za tři samostatné rovnocenné body schopné zobrazit pouze škálu od černé do bílé. Obdobně s něčím takovým počítá vyhlazování písem známé pod pojmem Clear Type a je to v podstatě jediný případ, kde toto „marketingovým trikem zvýšené“ rozlišení nachází využití. Faktem ale je, že Clear Type stejným způsobem využívá i „normálních“ LCD displejů, jen na Pixel Qi to v případě vypnutého podsvícení vypadá trochu lépe, a to právě proto, že se v takovém případě nehraje na barvy.

 

Jen tak bez komentáře se ještě podívejme na další ukázky, tentokráte zblízka, co jen průměrný foťák dovolil. První bude klasický režim se zapnutým podsvícením a mírným vlivem okolního slunečního světla, kde se podíváme na barvy, dále už budou následovat obrázky bez zapnutého podsvícení, i v takovém případě občas narazíme na rozlišitelnou barvu, ale jak již bylo řečeno, je to spíše vedlejší efekt. Doporučujeme se na to dívat jako na „galerii“, tedy otevřít první obrázek a listovat kurzorovými klávesami (nebo pozotvírat v nových panelech prohlížeče, co vám více vyhovuje).