Pokud by se dalo říci, že někde IFPI dopadla jako oni pověstní sedláci u Chlumce, byla by touto zemí Itálie. Tam totiž prošel nový autorský zákon, podle něhož je dovoleno na Internetu pro vědecké a studijní účely šířit hudbu a obrázky v degradované kvalitě. Legálním se tak pro vědecké a studijní účely stává nejen stahování, ale i nabízení hudby ve formátu MP3. Ta totiž coby ztrátová komprese podle tohoto zákona patří do kategorie hudby v degradované kvalitě. Je otázkou, zda sem patří i videa v nízkém rozlišení. Podstatně závažnější otázkou však je, kde začíná hranice „degradované kvality“, protože pro většinu posluchačů je hudba v MP3 na poslech stále dostatečně kvalitní.

Ve výkladu tohoto nového zákona je několik důležitých věcí. Jednak musí jít o distribuci přes Internet, musí se jednat o degradovanou kvalitu, pochopitelně musí jít o studijní nebo vědecké účely (což bude asi kámen úrazu v případném sporu) a k šíření musí docházet nikoli za úplatu. Avšak vzhledem k faktu, že do kategorie hudby v degradované kvalitě lze bez nadsázky započítat i MP3 soubory, předpovídáme tomuto zákonu spíše jepičí život, protože si to bezesporu bojovníci za prosazování autorských práv nenechají líbit a velice rychle zákonodárcům vysvětlí, jak velké chyby se dopustili.