Z nich se 34 % přiznalo, že jejich multimediální přehrávače obsahují nějaké ty „upirátěné“ nahrávky. 20 % dotázaných používá na tyto soubory externí pevný disk, USB flashky pak preferuje jen 8 % dotázaných. Podobné množství (7 %) užívá k ukládání tohoto materiálu úložiště v mobilních telefonech.

Tato čísla jsou bezesporu zajímavá, ale nejsou svatá. Nelze předpokládat, že by se opravdu přiznali všichni, skutečné počty tedy budou ještě o něco větší. Dává to však určitě signál zejména ochranným institucím, aby věděly, jak mají tlačit na své zákonodárce při prosazování zákonů, které budou podporovat jejich byznys. 7. listopadu měla ve Francii zasedat jistá „komise pro rozmnoženiny pro osobní potřebu“, která je odpovědná za výši poplatků z nenahraných nosičů, jíž u nás říkáme „výpalné“.

Při té příležitosti vyvstává určitě také otázka, zda se vlastně v tomto a podobných průzkumech neoznačuje „pirátskou nahrávkou“ něco, co jí ve své podstatě není, neboť zákon jejímu vytvoření nejen nebrání (s výjimkou ochran proti kopírování), ale navíc kvůli nim existuje právě to „výpalné“ coby kompenzace za dovolené rozmnoženiny audiovizuálních děl pro osobní potřebu. Neděláme si iluze, že by to snižovalo reálný počet tzv. „pirátů“ (zejména těch „online“), ale nejsme si tak docela jisti, zda po masážích ze strany ochranných institucí každý, kdo si doma zkopíruje zvukové CD do mobilu, ví, že se nejedná o vytvoření nelegální rozmnoženiny. Ale to by asi bylo na jinou, podstatně delší debatu. Vás, počítáme, takových asi moc nebude, pakliže se vůbec někdo takový, kdo by to nevěděl, mezi vámi najde.