Typická heatpipe je v podstatě trubička o průměru nějakých 6 milimetrů a dlouhá několik centimetrů. DARPA však potřebovala něco, co bude spíše připomínat „tepelný vodič“, jehož tloušťka by byla tak 1 mm a délka počitatelná alespoň na desítky centimetrů (20 cm by mohlo stačit). Zároveň musí takový „teplodrát“ fungovat i při velkém přetížení, např. 20 G. Běžná heatpipe při takovém přetížení už nefunguje jako heatpipe, ale jen jako kovová dutá tyčinka.

Ukázka heatpipe v tak trochu „pouťovém“ provedení ;-)

Ke slovu přišly nanotechnologie (jak jinak ;). Nový typ (v podstatě) heatpipy funguje tak trochu na bázi „knotu“. Uvnitř tohoto „zařízení“ je vrstva čehosi schopného zároveň vodu přitahovat i odpuzovat. Na straně tepla dochází k velmi rychlému odpařování kapaliny přenášené oním „superhydrofilním knotem“, jemuž v přenosu výparů vysoké zrychlení nevadí, aby tyto páry na druhé straně zase zkondenzovaly a voda se opět rychle dostala zpět.

Jde o zjednodušený popis tak, jak to chápeme z dostupného popisu, k úplnému pochopení nebo korektnímu vysvětlení bychom se asi museli zeptat vědců z GE a ti si nejspíše budou detaily této technologie dobře střežit. Hovoří se jen o tom, že přenos tepla funguje na bázi změny skupenství.

Každopádně je tu potenciál k vytvoření lepšího chlazení čipů, což by mohlo přispět k jejich zrychlování, neboť je s tímto materiálem půjde lépe chladit, vědci z GE říkají, že „chladí dvakrát lépe než měď“ (což je fráze na náš vkus zase až moc jednoduchá, naštěstí to pak upřesňují, že jde o dvakrát vyšší tepelnou vodivost), zároveň je však hmotnost takového materiálu oproti mědi čtvrtinová. Pokud jde o přetížení při zrychlení, funguje bez problémů i při více než 10 G, takže není problém s jeho použitím třeba i v letectví.