Celkem XGI představilo čtyři různé grafické chipy z rodiny Volari: desktopové V3, V5, V8 a mobilní XP5. Z těch desktopových je pak utvořeno celkem 7 různých verzí a parametry všech snad dostatečně objasní následující tabulka:

Trochu berte s rezervou informace o Volari V3, protože informace o tomto chipu jsou u XGI poněkud zmatené. Ve specifikaci jsou takové perly typu, že se jedná o grafický procesor pro notebooky, ačkoliv je to desktopový procesor. Skoro to vypadá, jako by někdo vzal specifikaci XP5, udělal drobné úpravy a prohlásil to za specifikaci V3, jenže zapomněl upravit všechno. Vzniká tak otázka, zda-li V3 není jen drobně vylepšenou XP5, ale jestli vlastní renderovací jádro nemají náhodou identické?

A když jsem u těch renderovacích jader, tak to vypadá, jako V5 a V8 měly stejné grafické jádro, které se liší pouze počtem pipeline (a tudíž i Pixel Shaderů). Dost možná je V5 vevnitř zcela identická s V8 a jen má polovinu pipeline vypnutou, podobně jako některé Radeony u ATI.

Více pozornosti však asi než pochybná specifikace V3 vzbudí Volari Duo. XGI se rozhodla získat co největší výkon právě zdvojením grafických chipů. Poměrně důležité je, jakým způsobem spolu a se zbytkem počítače tyto chipy komunikují. O toto se stará architektura BitFluent, která je navržena tak, že jeden z procesorů je primární a druhý sekundární. Dá se říci, že veškerou komunikaci s okolním světem zajišťuje primární grafický procesor a ten sekundární komunikuje s primárním. Naštěstí je prý všechno navrženo tak, aby sekundární procesor nemusel čekat na první a oba dva mohou najednou posílat data na výstup, nebo každý může mít nějaké ty požadavky po AGP 8× sběrnici.

Oba dva procesory mají vlastní oddělenou paměť, což znamená, že má-li taková karta 256 MB, má každý procesor k dispozici 128 MB. To je zcela jistě nevýhoda finanční, jelikož paměti stojí dvojnásobek. Je tedy otázka, zda-li je toto řešení finančně rozumné, nebo je to snaha XGI aby za každou cenu dokázala vstoupit na trh těch nejnadupanějších 3D grafických karet. Na vyřešení této otázky si budeme muset drobet počkat, než se objeví první grafické karty, informace o jejich cenách a samozřejmě nezávislé testy.

V povídání o Volari Duo jsem se zmínil o „BitFluent architektuře“. XGI po SiS zdědila zálibu v pojmenovávání celkem obyčejných věcí neobyčejnými názvy, takže grafický procesor V8 nemá osm pipeline, ale má „OctaPipe“, technologie pro změnu velikosti zobrazovaného videa, jeho barevnosti, kontrastu a světlosti obrazu se jmenuje „ColorAmp Engine“ a funkce pro odstranění prokládání s přepočítáváním videa mezi normami NTSC a PAL se jmenují „Cipher Video Processor“. Mohl bych pokračovat dále, ale asi by to nemělo valného smyslu. Zmíním se tedy jen o dvou názvech: Reactor a ControlDeck. Reactor jsou unifikované ovladače pro V8 a V5 procesory (jak jsou na tom s podporou V3 není jasné, ale XP5 nepodporují) a ControlDeck jsou ovládací utility - tedy přístup podobný jako ATI Catalysty a k tomu Control Panely.

Takže, papírově vypadají Volari celkem zajímavě, ale finální rozhodnutí, zda-li jde o dobré grafické chipy, nebo naopak o propadáky, na to si budeme muset počkat, než se objeví ceny a samozřejmě nezávislé recenze.