Nyní už stačí takovouto instalačku jen vypálit na CD (soubory zabírají na disku zhruba 600 MB). Postup už jistě znáte, u nás jich na toto téma vyšlo několik, ale opakování je matkou moudrosti, takže i tuto proceduru si znovu projdeme. Budeme předpokládat, že máme k dispozici Nero a IsoBuster, protože s těmito nástroji je to poměrně jednoduché. Nejprve z původního instalačního CD IsoBusterem (stačí ve free verzi) vyextrahujeme spouštěcí sektor.

Až jej budete ukládat, dejte mu raději příponu .ima namísto původního .img, to kvůli Neru, který preferuje .ima, ale není to nutné.

IsoBuster už nebudete potřebovat, můžete jej zavřít. Nyní spusťte Nero (v našem případě stará dobrá verze 6.6.1.15, ale podobně bude fungovat i novější) a jako nový projekt vyberte CD-ROM (spouštěcí).

Zvolte tlačítko Procházet a najděte uložený spouštěcí sektor. Pokud jste jej uložili s příponou jinou než .ima (třeba .img), vyberte nejprve typ souboru Všechny soubory, abyste jej viděli.

Jakmile to budete mít, nastavte ještě zbývající parametry podle obrázku níže. Zejména změňte typ emulace na Bez emulace a počet zaváděných sektorů na 4. Zbytek ponechte, jak je.

Pak přejděte na záložku ISO a ujistěte se, že máte vše tak, jako na dalším obrázku. Důležité je zejména vybrání formátu zápisu jako Mode 1, souborový systém by měl obsahovat Joliet a určitě musí být zaškrtnuta volba Nepřidávat číslo verze souboru normy ISO (;1), jinak to nebude fungovat.

Nyní už můžete kliknout na tlačítko Nová a přetáhnout do projektu obsah složky, kde je vytvořená instalačka Windows XP se SP3. Výsledek by měl být asi takový, jaký vidíte na obrázku, tedy přímo na CD by měla být rovnou instalačka, zejména složky i386 a další a pak také soubory win51ip.SP3 a další. Na názvu disku nezáleží.

Nyní už stačí jen stisknout ikonu pro vypálení, ale ještě před tím, než odstartujete proces vypalování tlačítkem „Vypálit“, zkontrolujte a případně opravte znovu nastavení na záložce Spouštění. Nero mívá napoprvé tendenci některá nastavení zapomenout, zejména ono povolení odborných nastavení. Sice v nich asi bude vše v pořádku a i se to tak vypálí, ale vůbec nic nezkazíte tím, když to znovu projdete a ujistíte se, že je vše korektně nastaveno. Jak říká známé přísloví: „Dvakrát měř …“ („… a pak sežeň někoho, kdo bude řezat, abys to na něj mohl svést“ ;-).

A to je vše. Výsledek si dobře uložte, vzhledem ke skutečnosti, že toto je poslední Service Pack, který na Windows XP vyšel, si myslíme, že už tento postup nebudeme opakovat, protože nebude důvod. Pro Windows Vista je totiž postup integrace SP1 diametrálně odlišný. Připomínáme, že pro Windows XP x64 je posledním Service Packem SP2, neboť Windows XP x64 vychází z Windows Serveru 2003 (x64). Neřeknu vám nyní přesně, kde jsem na to narazil, ale mám takový dojem, že SP2 pro Windows Servery 2003 a tedy i Windows XP x64 je taktéž posledním Service Packem. ale raději to berte jako nepodložený drb. Každopádně postup integrace je stejný jako v případě 32bitového systému Windows XP.