Rakouští vlastníci práv na díla, jichž sami autoři nejsou, možná našli způsob, jak přeci jen ten internet nějak zdanit. Stejně jako u nás se tam platí „výpalné“ (náhradní autorská odměna) z prázdných CD/DVD, pevných disků a řady dalších médií. U sousedů ovšem přišli ochránci autorských práv na to, že existuje i datové úložiště, které nemusí mít uživatel zrovna u sebe, ale má ho na internetu, dnes moderně řečeno „v cloudu“. A tak se začínají ozývat, že by teda „ty cloudy“ taky zdanili, protože si tam určitě beztak všichni ukládají ukradené písničky, e-booky a další věci.

Ono to na jednu stranu svou logiku má. Jestliže se vybírá „výpalné“ z médií, které si koupí koncový uživatel, zatímco ve firmách jsou taková úložiště od poplatků často osvobozena (protože ve firmách se nepočítá s rozmnožováním autorsky chráněných děl „pro osobní potřebu“, z čehož je ona náhradní odměna vybírána), pak je jasné, že z pevných disků používaných na data v cloudových úložištích pravděpodobně „výpalné“ odvedeno nebylo.

Pokud ale takové úložiště začne využívat soukromá osoba, pak scénář „uložím si tam své legální rozmnoženiny autorsky chráněných děl“ může klidně nastat. A je pochopitelné, že se vlastníci práv ozvou s tím, že i z takového úložiště by měli dostávat náhradní autorské odměny.

V první řadě je samozřejmě špatně, že vůbec vlastníci práv nějaké náhradní odměny dostávají jen tak, paušálně, bez ohledu na způsob využití daného média. Pro pořádek připomínáme, že když si dnes půjdete koupit třeba takový externí 4TB disk za necelých 5,5 tisíce Kč, tak z toho zaplatíte autorským svazům 540 Kč, ať už si na takový disk nahrajete cokoli. Není divu, že se řada uživatelů v takovém případě staví do role spotřebitele, který má vlastně stahování předplacené. Podotýkáme, že samotný akt stahování autorsky chráněných audiovizuálních děl z internetu (ale i „nahrávání z televize“ a podobně) je u nás zcela legální, pokud tím nejsou obcházeny technické prostředky určené k zabránění rozmnožování takových děl.

Vyvstává tu nicméně možnost, že by se autorským svazům mohlo skutečně podařit poplatky z cloudu prosadit, protože do logiky jejich jednání to skutečně zapadá. A protože se v EU začíná hovořit o reformě autorského práva, je zřejmé, že výběrčí „výpalného“ nemohou sedět jen tak s rukama za zády. Otázkou je, jak se k tomu postaví samotné evropské „směrnicodárství“, neboť Evropská komise v jednom z dokumentů zmiňuje v souvislosti s možností streamování obsahu přes internet, že ono „výpalné“ čím dál tím více pozbývá smyslu, protože si uživatelé už nemusejí dělat tolik kopií různých děl pro osobní potřebu.