Soudce John Walter došel k názoru, že Zediva porušuje autorská práva a vydal předběžné opatření, které provozovateli půjčovny nařizuje zastavit její činnost. Zpráva o tom, že Zediva bude muset zavřít krám, byla známá už začátkem tohoto měsíce, právoplatné rozhodnutí však soud vydal teprve začátkem tohoto týdne. Nyní se bude řešit, kdo je vlastně za porušování práv odpovědný a zda bude nařízení o zastavení provozu Zedivy trvalé. A samozřejmě se budou „tahat králíci z klobouku“ … pardon, bude se vyčíslovat škoda.

Zakladateli Zedivy (Venkatesh Srinivasan) nepomohla ani argumentace o tom, jak služba funguje a že vlastně nejde o „streamování obsahu po internetu“, ale že je internet jen použit jako dlouhý kabel od přehrávače k uživatelově zobrazovadlu a fungování služby má skutečně charakter DVD půjčovny (má-li DVD půjčené jeden uživatel, nemůže si ho pouštět jiný a podobně). Soudce prohlásil, že o streamování jde a že se tedy jedná o streamování nelegální (aby bylo legální, musel by mít provozovatel svolení vlastníků práv, zatímco na DVD půjčovnu jej nepotřebuje).

Slova soudce se nesla přibližně v tomto duchu: „Služba ohrožuje vývoj legálního a úspěšného trhu s ,videem na vyžádání‘ a zejména pak rostoucí trh tohoto typu na internetu. Přítomnost takové služby může v uživateli vyvolat mylný dojem o fungování produktů typu ,video na vyžádání‘ a uživatelé tak mohou nabýt trvalé nesprávné představy o tom, jak funguje legální služba tohoto typu v souvislosti s šířením autorsky chráněných děl.“ Dodal, že se každopádně jedná o sdělování díla veřejnosti, což se snažila Zediva vyvrátit tím, že v daném momentě může jedno DVD sledovat pouze jeden zákazník spolu se členy rodinného kruhu v soukromí a tedy nejde o sdělování díla veřejnosti. Soudce byl však jiného názoru: „Zákazníci sice nemusejí nutně sledovat DVD na veřejnosti, nicméně tito zákazníci jsou součástí veřejnosti.“

Neméně zajímavá byla též věta: „Žalobce coby vlastník autorských práv má exkluzivní právo rozhodnout kdy, kde, komu a za kolik je možné povolit zpřístupnění jeho chráněných děl veřejnosti.“ Je asi jasné, odkud Piráti vzali termín „kopírovací monopol“ – soudce John Walter jim ho svým způsobem posvětil.

Spor samozřejmě zdaleka není u konce, spíše je na konci začátku. „Zediva má v úmyslu se odvolat a bojovat za právo zákazníka sledovat zapůjčené DVD, ať už si jej půjčí v půjčovně na rohu, poštou, nebo přes internet,“ prohlásil v reakci na rozhodnutí soudu provozovatel. Vzhledem k tomu, jak dopadl RealDVD, to však vidíme tak, že je jen otázkou času, než se předběžné opatření stane trvalým nařízením. Zediva nevypadá na to, že by chtěla hrát hru zábavního průmyslu a opatřovat si na svou činnost jejich svolení. Ostatně nelze se jí moc divit, technicky vzato jde skutečně o DVD půjčovnu s tím, že je půjčen i přehrávač, pouze je jeho ovládání protaženo přes internet k uživateli. Na obrázku je prý skutečný rack ze serverovny firmy Zediva, odkud se DVDčka přehrávají (obrázek je součástí jednoho z dokumentů, které Zediva předala soudu).

Trocha odlehčení na závěr: zábavní průmysl v tomto případu zastupuje jistý Glenn Pomerantz, který má ve své „copyrightové“ sbírce poměrně „cenné trofeje“. Podařilo se mu vyhrát spor nad LimeWire, porazil zmíněný RealDVD, úspěšný byl též v případu „Napster 2“ a řadě dalších. Aby Zediva vyhrála, „bude si muset na tohoto Pomerantze pořídit zatraceně dobrý odšťavňovač“ ;-) (pro zakladatele Zedivy každopádně pojem „The Annoying Orange“ dostal zcela nový význam).