Vzhled, ovládácí prvky a konektory

V množství značek a typů přehrávačů, jaké současný trh nabízí, lze rozlišit 2 designérské přístupy - prvním je snaha odlišit se, druhým naopak přiblížit se něčemu zažitému a oblíbenému. Meizu Music Card je zastáncem spíše té druhé varianty, i když ani tak mu nechybí jistý punc osobitosti. První pohled na tvar a rozměry pouze 7 mm tenkého těla přístroje sice připomene iPod Nano, ale druhý již zřetelně odliší rozdílnou koncepci ovládacích prvků, kterými jsou dotykový ovladač doplněný o další tlačítko. Každopádně přehrávači to sluší a to je hlavní. Dobrý dojem budí kovové tělo, tedy jeho zadní strana, ta přední je z plastu, rovnou z výroby překryta nesnímatelnou ochrannou fólií. Zcela plochý a čistý vzhled nenarušuje ani přepínač Hold na blokování kláves (na horní hraně) ani zapuštěné konektory pro sluchátka a USB zespodu - mezi nimi našel místo ještě úchyt pro šňůrku na krk (není součástí balení) a vestavěný mikrofon. Zpracování těla a jak dále uvidíme i ovládání, je podobné před časem testovanému Emgetonu M6, který pochází od stejného výrobce.

Pozastavíme se ještě na chvíli u dotykového ovladače: používá se buď lehké posunování prstu, např. při pohybu v menu nebo nastavení hlasitosti, lehké klepnutí na střed (slouží pro výběr) anebo stisk na označených koncích, sloužící k aktivaci přehrávání a vstupu do menu. Jeden vertikální ovladač by ale sotva stačil na všechny úkony, proto jej doplňuje tlačítko pro přechod na následující či předchozí předchozí skladbu. Směr posunu vpřed nebo vzad se přepíná dlouhým stiskem a lehký dotyk indikuje zvolenou operaci na displeji.

Displej

Barevný LCD displej Meizu má vzhledem k úhlopříčce 1,5" dostačující rozlišení 176×132 bodů, grafika je tedy velmi jemná a detailní. I barevné podání je velmi dobré, což oceníte při prolížení fotografií nebo videa (jen musíte počítat s lekkým efektem posterizace na jemných barevných přechodech). Standardně se na displej vejde 6 řádků textu a záhlaví (menu, obsah paměti), při čtení textových souborů se sem vtěsná ještě o řádek více. Nastavit je možné dobu podsvícení od 2 do 20 sekund či natrvalo a úroveň podsvícení (ve 100 krocích) a to separátně pro režimy spíše textové (hudba, rádio, menu) a obrazové (fotky, videa). A co by to bylo za přístroj, kdyby také neuměl nastavit vlastní tapetu - jakýkoliv obrázek je možné nastavit jako pozadí pro režimy hudba, rádio, záznam a e-book.

Ovládání

• Použitá verze firmware: T 2.003.4

Navigace v souborech

Music Card podporuje tvorbu hudební databáze z ID3 tagů, takže je pak možné hledat skladby zařazené podle interpreta nebo alba. Tahle velmi užitečná funkce (kterou dříve uměly jen harddiskové přehrávače) skýtá jediné úskalí a tím je nutnost mít ve sbírce muziky opravdu pořádek, protože přístroj zatím nedisponuje ani tak jednoduchou umělou inteligencí, aby poznal, že Clash a The Clash jsou stále jedni a ti samí, takže z nich udělá 2 interprety. Druhým a neméně důležitým aspektem je potřeba mít jednotlivé skladby alba očíslované, jinak se v databázi seřadí podle abecedy. Aktualizace hudební sbírky v přístroji se provede automaticky pokaždé, když byl připojen k počítači, nebo ji lze vyvolat ručně a zabere cca 20-30 sekund.

Pro nepořádníky nebo pro ty, kteří prostě nemají čas dávat dohromady popisky ID3 tag pro svoje diskografie, zůstala zachována možnost listovat obsahem paměti, přičemž je dodržena struktura adresářů stejně jako na počítači. Pro oba způsoby výběru hudby je dostupná možnost tvorby seznamů skladeb neboli playlistů přímo v přehrávači. Přidávat lze celá alba (adresáře) i jednotlivé skladby, playlisty je možné ukládat a protože jde o standardní soubory M3U, lze využít také ty vytvořené v počítači. Mazat jde jen celý seznam skladeb najednou.

Přehrávání

Hudba

Při spuštěném přehrávání ukazuje displej na třech řádcích informace o skladbě (název, interpreta a album), dále stavový proužek s odehranou a zbývající dobou, při změně hlasitosti graficky i číselně nastavenou úroveň a další informace, jako stav baterie, mód přehrávání a pořadí skladby. Přístroj umí náhodný výběr a opakování jedné nebo všech skladeb, přičemž opakování jednoho adresáře se dá vyřešit pomocí playlistu. Posun ve skladbách zajišťuje grafický posuvník, zjevící se klepnutím na střed klávesnice - způsob je to rychlý, ale vylučuje odposlech, takže musíte hledat podle času. Co chybí je opakování úseku (A-B repeat)

Přehrávání videa

Meizu zvládá přehrávat také video ve formátu AVI, přehrávání je dost kvalitní a plynulé, ale operace jsou omezeny jen na pauzu a ovládání hlasitosti. Přetáčení není možné a co je asi nejhorší, po zastavení si přístroj nepamatuje místo, kde skončil. Videa si tak musíte odkoukat vždy od začátku do konce, což je to docela škoda. Nedostatek je to sice velký, ale věřím, že je jednoduše opravitelný v další verzi firmwaru. Videosoubory vhodné pro přehrávač vytvoří přiložený software Video Converter. Konverze je poměrně rychlá i na slabších strojích, použitý kodek, rozlišení a datové toky ukazuje níže obrovka s nastavením (po rozkliknutí na plnou velikost). Do videa umí přidat i titulky, které jsou dobře čitelné i na tak malém displeji.

Mezery mezi skladbami a odolnost proti otřesům

Jako všechny paměťové přehrávače, ani Meizu nezvládne přehrávání navazujících skladeb bez mezery, přerušení je však poměrně krátké, asi půlsekundové a je u všech podporovaných formátů. Odolnost proti otřesům je dokonalá, což plyne z principu použití flash paměti. Lze s potěšením sledovat, že kapacity paměti v řádu několika gigabajtů již nejsou výsadou jen harddiskových přístrojů.