Vzhledem ke skutečnosti, že mezi nejpoužívanější OS (operační systém) s GUI (grafické uživatelské rozhraní) patří produkty firmy Microsoft a jelikož jsem stále ještě přesvědčen, že je tomu tak zcela neprávem, je vcelku pochopitelné, že mne zajímá, jak "ty Windowsy" vypadaly, když s nimi Microsoft začal dobývat svět. Na druhou stranu nejsem takový blázen, abych se pokusil o nákup 15 let starého programu či OS. Konec konců, zvědavost je jedna věc a ochota udělat něco pro její uspokojení je věc druhá.

Z výše uvedených důvodů je patrné, že když se mi dostala do pazour verze Windows nesoucí číslo 1.01, nelenil jsem a obětoval těch pár desítek hodin času na to, abych si je vyzkoušel "in natura". Nainstalovat tento, z dnešního pohledu již pravěký software, nebylo vůbec nic jednoduchého. Nebýt mých letitých zkušeností a především mé osobní zkušenosti s OS MS DOS 3.20 na straně jedné a Windows 2000 a VMware na straně druhé, asi bych tak snadno neuspěl.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že jsem s pomocí nejmodernějších softwareových nástrojů nainstaloval na nejmodernější hardware ranný software. VMware je softwareový emulátor počítače třídy IBM PC a do emulovaného pécéčka lze nainstalovat takřka co libo, pokud jde o OS.

Windows verze 1.01 se mi nepodařilo rozchodit ve VMware s myší: PS/2 vůbec neznaly, s myší na COM1 zatuhávaly emulované PC a bez nainstalované myši Windows sice fungovaly, ale ovládání bylo značně nepohodlné. Proto jsem v tomto případě ustoupil od emulace a nainstaloval DOS a Windows "na živo".
Potřeboval jsem jen pár mega volného místa z kraje disku, abych mohl vytvořit prehistorickou FAT12 o nevídané kapacitě 32 MB, do které jsem nainstaloval MS DOS 3.30 a zmiňované Windows. Jak OS tak GUI ani nepíply, že typ a frekvence CPU je někde velmi, ale opravdu velmi daleko za hranicemi i těch nejdivočejších představ roku 1985 a poslušně se nechaly rozchodit.
Pravda je, že instalační program Windows se neustále dožadoval 360 KB 5,25" instalační diskety, ale naštěstí se nechal "obelstít" prostým příkazem SUBST A: C:\INSTALL, takže bylo možné instalovat z HDD bez nutnosti oprašovat muzeální hardware.

O prostředí DOSu se zde rozepisovat nebudu, pár let jsem s ním pracoval, takže to pro mne bylo prostředí dobře známé. Ostatně přívítalo mne s otevřenou náručí se svou všemohoucí příkazovou řádkou.

Po spuštění Windows jsem chvíli nevěřícně zíral na GUI a přesvědčoval sám sebe, že toto Microsoft určitě mínil jako vtip - jako špatný vtip, který se mu příliš nevyvedl. Já nevím, jak vy, ale viděli jste někdy Norton Commander ve verzi 1.0? Tak z něj odejměte tu lepší polovinu a ponechte zbytek. Teď máte představu o tom, jak vypadá MS-DOS Executive, předchůdce Průzkumníka. Nebo si představte DOSSHELL z MS DOSu 5, ale v mnohem chudším provedení.

MS-DOS Executive slouží kromě spouštění programů k několika dalším základním operacím se soubory a disketami. Jeho ovládání je velmi těžkopádné a odpůrcům příkazové řádky život nijak neusnadňuje, protože tlačítko Browse v té době u Microsoftů ještě nevymysleli. Tím pádem všechny operace, které to potřebují (Run, Load, Copy, Delete, Rename, Create/Change Directory), vyžadují ruční vyplňování cesty k souborům či adresářům. MS-DOS Executive se spouští programem WIN.COM nebo MSDOS.EXE (blbé, že?).

Chování oken úloh ve smyslu, jak jej chápeme dnes, příliš okení není. Okno úlohy je buď maximalizované (Zoom), minimalizované (Icon) nebo "okenizované" (následkem Size nebo Move), kdy je ne zcela roztažené na výšku obrazovky (na šířku je roztažené vždy).
Pokud běží v okně jen jedna úloha, nelze jí minimalizovat, ani měnit její velikost. Úloha je buď maximalizovaná nebo odkrývá spodní část obrazovky na výšku ikony (na přepínání těchto stavů je povel Zoom).
Pokud běží více úloh, pak u úlohy, která je zobrazena v nejvyšší části obrazovky (na obrázku je to Paint), lze měnit velikost okna pouze dolním okrajem směrem dolů a u úlohy, která je zobrazena v nejnižší části obrazovky (na obrázku je to MS-DOS Executive), lze měnit velikost okna pouze horním okrajem směrem nahoru.
Takovýmto zvětšováním okna úlohy se zmenšuje okno sousedící úlohy.
"Prostřední" okna úloh lze měnit na obou koncích oběma směry (nahoru i dolů, nahoře i dole).
Pokud je jedna úloha maximalizovaná, tak dokud není maximalizace zrušena, nelze se přepnout do jiné úlohy (nefunguje ALT/TAB).

Ovládání myší také není úplně stejné jako dnes. Pro vybrání nějaké položky z roletového menu se musí držet stisknuté tlačítko myši po celou dobu, než se ke kýžené položce "dojede" (Mac style). Pravé tlačítko myši v té době u Microsoftů také ještě neobjevili. Za to nešťastný doubleclick již ano. Dvojcvak na minimalizovanou úlohu jí "zokenizuje", dvojcvak na horní lištu úlohy úlohu minimalizuje a dvojcvak na [-] úlohu zavře.