Připomeňme, že XMir je vrstvou mezi aplikacemi, které umí komunikovat jen s X Serverem, a grafickým serverem Mir. Umožňuje tak běh X aplikací na Miru. A pokud chce Canonical s Ubuntu přejít na Mir, musí buď přepsat ÚPLNĚ všechny existující X aplikace (bude jich asi tak triliarda :-) pro Mir, nebo použít převodní vrstvu. Tou je právě XMir (ne nepodobný XWaylandu), který tuto funkci plní.

Phoronix testoval XMir před čtvrt rokem a nedopadlo to slavně. Canonical ale zapracoval a testy provedené tento týden na prostředích Unity, Xfce a KDE dopadly více než dobře. Ač je ve hrách výkon malilinko nižší (ale opravdu zanedbatelně), v běžném použití desktopu je zcela srovnatelný či o zanedbatelný fousíček vyšší. Duo XMir/Mir je tak z hlediska výkonového připraveno k ostrému nasazení v Ubuntu 13.10.

Dalo by se škarohlídsky říci, že to Canonical stihl za pět minut dvanáct. Do vydání Ubuntu 13.10 zbývají pouhé tři týdny a Mir si zde odbude svoji premiéru. Canonical na jeho uvedení tlačí z jednoho prostého důvodu: v Ubuntu 14.04 jej chce mít již plně ověřen a odladěn, jelikož půjde o vydání LTS, tedy s dlouhodobou podporou. Uvedení XMir/Mir v 13.10 je tak klíčové.