Zábavní průmysl, ani žalovaný nesouhlasí se snížením odškodného na 10 %
Zejména díky enormní částce téměř 2 milióny dolarů, jež později soudce snížil na pouhých $54 000, je mediálně známý případ matky čtyř dětí Jammie Thomas-Rasset, která měla tuto sumu zaplatit zábavnímu průmyslu za nasdílení 24 skladeb. Podobně známý je i spor zábavního průmyslu s Joelem Tenenbaumem, protože oba případy jsou si hodně podobné. Tenenbaum měl původně zaplatit méně, $675 000 (za nasdílení 30 skladeb), i jemu se však zdála částka vysoká a odvolací soud nyní i jemu dal za pravdu a snížil mu trest na 10 %, tedy pouze 67,5 tisíce dolarů. To se zcela pochopitelně nelíbí zábavnímu průmyslu, který se hodlá odvolat. Nelíbí se to ale ani samotnému Tenenbaumovi, protože podle něj je částka stále nesmyslně vysoká. Odvolává se tedy také…
Joel Tenenbaum tvrdí, že pro něj není rozdíl, jestli po něm chce někdo přes půl miliónů, nebo 67,5 tisíce, neboť ani jednu z těchto částek není schopen dát dohromady. „67,5 tisíce vypadá přijatelně jen proto, že předchozí částka byla vysoká,“ říká k případu a jedním dechem dodává, že je pro něj $67 500 a $675 000 „stejně nesmyslných“.
Jeho právní zástupce profesor Charles Nesson již podal odvolání, v němž chce napadnout také několik rozhodnutí oblastní soudkyně Nancy Gertner, konkrétně to, které zabránilo porotcům vyslechnout si Tenenbaumovu nabídku na mimosoudní vyrovnání. Tenkrát se hovořilo o částce 500 dolarů. Podle Nessona je to prý rozumná nabídka, neboť reálnou škodu, kterou Tenenbaum způsobil zábavnímu průmyslu, vyčíslil přesně na 21 dolarů (stažením 30 skladeb, které na iTunes stojí 99 centů jedna, z toho zábavní průmysl dostává 70 centů).
RIAA navíc již dříve sdělila serveru TorrentFreak, že peníze ze soudních pří nejdou přímo umělcům, ale financují se z nich protipirátské kampaně. Nedávno také Ray Beckerman zjistil, že na právníky vydává zábavní průmysl podstatně více, než kolik na soudních přích „vydělá“.
Zdroje:
