Zabezpečení dat proti nečitelnosti
V březnu jsme si povídali o technologii vypalování SecurDisc, kterou na svět přivedly společně firmy LG a Nero. Ukázali jsme si, jak se s tím zhruba dělá, že je k tomu zapotřebí určitá verze Nera a vypalovačka s podporou technologie SecurDisc. V našem případě jsme se na SecurDisc podívali námi již recenzovanou LG GSA-H55L, nyní to však bude trochu z trochu jiného úhlu. Nebojte se, nebudeme se snažit prolomit ochranu zaheslování disku, to jsme krátce po zjištění, co se to vlastně na disk zapsalo, rovnou zavrhli. Z dřívější doby však známe vypalovačky Plextor, které také disponují technologií SecuRec schopnou na CD zapsat tak, že k přečtení je vyžadováno heslo. V tomto článku se tedy podíváme na malé srovnání zabezpečení technologiemi SecuRec a SecurDisc a pak se pokusíme odhalit, nakolik je vlastně SecurDisc technologie softwarová a nakolik hardwarová.
Kapitoly článků
2. Zabezpečení dat proti nečitelnosti
Nyní se pojďme podívat na první zajímavost. SecurDisc, jak již bylo řečeno, nabízí jistou formu ochrany dat proti nečitelnosti tím, že je dává na médium vícekrát, záleží na tom, kolik dat dáte na médium a kolik volného místa má na disku zbývat. Zde platí jednoduché pravidlo: Čím méně dat chcete na médium zapsat, tím spolehlivější záznam bude proveden. První, co mě totiž překvapilo po vypálení mého prvního SecurDiscu, bylo, že médium je při vypalování SecurDiscem vždy zaplněno úplně celé až po okraj. Z toho také vyplývá jedna vlastnost: se SecurDiscem nelze vypalovat multisession (Nero Express napevno bez možnosti změny nastaví režim Disc At Once a disk je vždy uzavřen). Prakticky to však znamená, že jestliže si navrhnete data na disk tak, aby se jen tak tak vešla na médium, moc velká ochrana proti nečitelnosti v důsledku poškození disku se nekoná. Při zaplnění celého média vlastními daty totiž nezbývá na tuto ochranu v podstatě žádné místo. Naopak když třeba na CD nahrajete jediný soubor o velikosti nejmenší adresovatelné jednotky, což je 2kB sektor, pak byste museli CD zničit snad rozlomením, abyste z něj nic nedostali, protože takto malý soubor bude na CD nahrán celkem 702krát. A na to se teď pojďme názorně podívat.
Takto vypadá projekt (bez hesla a bez digitálního podpisu), kdy na CD chceme zapsat soubor, který jej téměř zaplňuje.
Po vypálení se pak dozvíme, že úroveň odolnosti dat je 1,02×, což tedy v reálu není nic moc.
A nyní vyzkoušíme zápis úplně nicotného jediného 2kB souboru (tomu by se bez SecurDiscu říkalo „plýtvání materiálem“ ;-).
I ten zaplnil celé 700MB CD, jeho úroveň odolnosti však byla o dva řády výše.
My jsme samozřejmě nezapisovali jen tak nějaký dokument, my jsme si vyrobili takový, že v něm byl zapsán text, který by se pak dal snadno dohledat. Takto vypálené CD jsme tedy následně uložili na disk do image souboru a jali se v něm vyhledávat předem určený řetězec za pomoci příkazu find. Výsledek naplnil naše očekávání:
D:\.SECURDISC>find /C "TOTO_JE_ZACATEK" SecurDiscImage_2KBTXT.ISO
---------- SECURDISCIMAGE_2KBTXT.ISO: 702
Hledaný řetězec byl nalezen přesně 702×, tedy právě tolikrát, kolikrát je 2kB soubor na CD zapsán. Každá takováto kopie souboru na médiu zabírá včetně veškeré režie (kontrolní součty a kdovíco dalšího) něco kolem jednoho megabajtu dat. Vyšší úrovně odolnosti nelze na CD dosáhnout, protože menší soubor než 2 kB stejně zabere minimálně 2 kB (protože je to nejmenší adresovatelná jednotka). Na DVD je však místa podstatně více, o modrém laseru ani nemluvě, takže tam by se dalo s tak malým souborem dosáhnout ještě podstatně vyšší odolnosti. No, ale zaplácat jedním 2kB souborem jedno BD-R, to by byl docela luxus ;-).
předchozí kapitola
následující kapitola
Kapitoly článků
2. Zabezpečení dat proti nečitelnosti
