Analytická společnost In-Stat „nenápadně“ zatlačila na poskytovatele autorsky chráněného videoobsahu, když začátkem tohoto měsíce vypracoval její vrchní analytik Keith Nissen studii, podle níž by se měl filmový průmysl narozdíl od koncentrace na technologie správy a omezování digitálních práv zaměřit na nové způsoby zpeněžování děl v digitální formě. Podle In-stat se technologie jako ochrany proti kopírování, vodoznaky a způsoby ošetřování podmíněného přístupu k dílům (známé pod společnou zkratkou DRM) sloužící k zastavení ilegálního šíření filmů míjí účinkem. Nissen k tomu dodává: „Je potřeba najít nový přístup ke zpeněžování digitálního obsahu, kam patří i nasměrování relativně malé skupiny domácích P2P provozujících uživatelů k legálním službám. Otázkou je, zda chce filmový průmysl řídit svůj osud, nebo se chce nechat převálcovat technologickými změnami, jako je to vidět na hudebním průmyslu.“

Podle Nissenovy studie si američtí domácí uživatelé připojení k internetu stáhnou ročně 14 miliard videí, z toho 85 % nelegálně. Pokud by se je podařilo převerbovat na legální služby, mohlo by to filmovému průmyslu přinést 1,4 miliardy přímo a dalších 1,1 miliardy na reklamách.

Když už hovoříme o DRM, sluší se zmínit příhoda ze sousedního hudebního průmyslu, kdy se podle TorrentFreaku mluvčí RIAA Jonathan Lamy zmínil do připravovaného článku SC Magazine, že „DRM je mrtvé“ s odkazem na fungování iTunes, kde lze skladby bez DRM kupovat už zhruba dva roky a funguje to. Dlužno dodat, že skladby zakoupené na iTunes nesou už jen „vodoznak“ sloužící ke zjištění, odkud případně šířená skladba pochází (tedy kdo ji zakoupil a tím pádem rozšířil). Update 21.7.'09: Tak TorrentFreak se opravil, Jonathan Lamy z RIAA prý nikdy neřekl, že „DRM je mrtvé“, pouze poukázal na skutečnost, že na (legálně) stahovaných skladbách už často DRM není.