Jako první se do kopírování pustil Martin. Kopíroval, kopíroval, ale nezkopíroval, z kopie zkrátka dokumenty pustit nešly. Pak se CD dostalo ke mě. Já jsem si mezitím jednoduše pročtením webu Hexalock.com a některých dokumentů odtud zjistil, jak se to zhruba chová a co to má dělat (odtud a také z vlastních zkušeností pak pochází velká část tohoto článku). Především mě zarazilo, proč se na webu Hexalocku píše, že CD-RX média dělají z kvalitních značek jako Taiyo Yuden a Mitsui. Zarazilo mě to o to více, že právě nám zapůjčené CD-RX bylo Taiyo Yuden. I řekl jsem si, že v tom možná bude ten chyták, našel doma poslední prázdné CD-R Taiyo Yuden shodou okolností přesně stejných parametrů, jako bylo CD-RX, a jal se na něj kopii vypálit. Použil jsem CloneCD 5.2.1.1, jako čtecí mechanika posloužil starý dobrý SCSI Plextor PX-40TS a jako vypalovací NEC ND-4551A, další pak LG GSA-5169D.

K mému velikému překvapení se hned první kopie povedla. Ukládání CD do image souboru proběhlo bez nejmenších zádrhelů, stejně tak vypalování. Kopie se chovala úplně stejně jako originál, takže soubory na ní byly nadále chráněné (a opravdu stále můžeme hovořit o tom, že ty soubory byly chráněné, protože ochranný manažer jako na originálu dovolil jen jejich otevření příslušnými aplikacemi, zabraňoval ukládání kopií v editorech, ohlídal si PrintScreen, Copy&Paste i tisk).

Abych se ujistil, že „na vině úspěchu“ bylo právě médium Taiyo Yuden, vzal jsem médium úplně jiné a vypálil na něj další kopii (stále z téhož image souboru). Jestliže jsem po úspěšně vytvořené kopii na Taiyo Yudenu o kvalitách ochrany „jen“ pochyboval, po vytvoření další úspěšné kopie, tentokráte na starší 32rychlostní médium Imation (výrobce CMC), už jsem si byl jist, že něco je špatně. Korunu tomu nasadilo vytvoření třetí, opět plně funkční kopie, tentokráte však na 32rychlostní CD-RW Verbatim. Ochrana zkopírování nepoznala a všechny kopie, i ta na CD-RW, se chovaly úplně stejně jako originál.

Na následujícím videu můžete vidět beze střihu provedené vypálení již uloženého image souboru na CD-RW. Médium je hned poté vloženo zpět do mechaniky a jsou činěny pokusy o otevírání a prohlížení jeho obsahu. V systému je zapnuta funkce autorun, takže se z média hned načítá ochranný manažer. Ten si ukládá log přímo do kořenové složky disku C: a v něm je poměrně rychle vidět, že CD vyhodnotil jako originál. O detekci se však pokouší a spouští se stále dokola (proč, to je mi záhadou, ale jeví se mi to jako chyba), až po několika minutách (to už na videoukázce není) mu dojde trpělivost, přestane se opakovaně spouštět a pak vše běží jak po másle. Až na to, že se kopie pořád tváří jako originál, což asi výrobce nezamýšlel.

Kontaktovali jsme tedy dodavatele chráněného CD-RX a celou tuto záležitost jsme mu vylíčili formou uvedeného videa. Dodavatel se s výsledkem pochlubil tvůrci ochrany, načež nastala taková zajímavá konverzace. V ní nás tvůrce informoval, že si je sice vědom, že ta ochrana není stoprocentní a v určitých případech se může kopie povést (že prý to závisí na mnoha okolnostech, jako je použitý software a jeho verze, hardware a jeho firmware), nicméně se každopádně bude jednat o „kopii originálu“, tedy to, co se povedlo nám, čili že soubory z CD i tak nelze vyextrahovat v nezašifrované podobě. Ale hlavně: dosud to bylo možné zkopírovat jedině s výsledkem, že kopie fungovala pouze v tom PC a v té mechanice, kde byla vytvořena. V dané situaci nevidí výrobce v kopírování problém, protože si tak vlastně může uživatel vytvořit „záložní kopii“, která bude stejně fungovat jen u něj, ne jinde. Pro neoprávněné šíření kopií tedy nejde o řešení.

A v tom je právě ten háček. U mě totiž kopie funguje i na jiných počítačích a vytvořil jsem funkční už dvěma mechanikami. Další video (trochu delší) pak demonstruje použití již vyrobené kopie na starém notebooku s procesorem Mobile Pentium MMX (233 MHz) s vypalovačkou HP dvd840i připojenou externě přes USB (samozřejmě pomalé, neboť 2.0 v tom notebooku nebylo). Instalovaným systémem jsou Windows 2000 SP4 se všemi do té doby dostupnými záplatami.

Zde už však autorun neběžel (funkce byla vypnuta), takže bylo nutné spustit ochranného manažera ručně. Dále se to chová jako v předchozím případě, dlouhé chroustání a opakované spouštění, ale soubory jsou i tak otevírat, tedy pominu-li chybějící kodeky nebo Adobe Flash player v Internet Exploreru. V průběhu přehrávání jednoho z videí na CD si můžete všimnout vyskočivší chyby, která hlásí cosi v tom smyslu, že není schopna rozpoznat, zda už bylo chráněné CD nastartováno. Poté se už ochranný manažer přestane stále dokola spouštět a vše probíhá hladce, mechanika už zbytečně nechroustá.

Interní mechanika notebooku není použita z jednoho jednoduchého důvodu: nerozpozná ani originál (vidí jej jako audio CD). Zda je to tím, že je už příliš stará a čte s bídou lisovaná CD-ROM média, natož pálená nebo CD-RW, nebo se sama o sobě s tak zvláštní ochranou nevypořádá, je celkem jedno, protože jak kopie, tak originál v ní nejdou prostě přečíst. Třeba jí také vadí, že jde o multisession CD, i když číst by je asi měla.

Co z toho lze tedy vyvodit? Jsou dvě možnosti: Buďto není ochrana Hexalock na CD-R (CD-RX) zdaleka tak dobrá, jak se výrobce chvástá, nebo jsme dostali do rukou nějaký nepovedený kousek (ve smyslu ochranného softwaru nedotaženého do konce). To už ale asi nezjistíme, protože se moc nebojíme toho, že nám někdo ještě novější verzi půjčí ;-).