Jak se vlastně holka dostane k Linuxu?

Řekla bych, že úplně stejně jako kluk. Alespoň já to tak měla, přes spolužáka na gymnáziu, který odebíral Chip. Někdy v roce 1998, nebo 1999 vycházel i s CD přílohou a na jedné takové byla ta divná věc, operační systém Red Hat Linux 5. Inu, nedalo mi to, na 1,7GB disku jsem beztak měla jen Windows 95, Office 95 a asi tak dvacítku převážně DOSových her, takže místa bylo dost.

Takhle nějak to tehdy vypadalo. 800×600 a neustálé chroustání pevného disku :-).

Co mě ale teď zpětně při vybavování vzpomínek mrzí, je to, že jsem si nikam nenapsala poznámky. Už dnes nevím, jestli desktopové prostředí bylo KDE 1.x, nebo to bylo nějaké GNOME, jak byl řešen dual-boot, kolik instalace zabrala místa, natož abych si udělala nějaké screenshoty. Tak mě prosím omluvte a vezměte zavděk alespoň screenshoty z Red Hat Linuxu 6, tak nějak totiž myslím ta pětka tehdy vypadala.

Určitě to nebyla láska na první pohled. Vlastně kdybych měla říci, jak na mě toto vůbec první setkání s Linuxem zapůsobilo, pak bych musela použít slovo „divný“. Linux byl prostě divný, resp. právě ono desktopové prostředí. Ano, fungovalo podobně jako moje oblíbené Windows 95 (tehdy jsem filosofii či politiku kolem M$ nijak neřešila), ale vypadalo příliš odlišně, což mě znervózňovalo. Navíc chyběly aplikace, nebyl tu můj oblíbený Winamp, nebyl tu Windows Commander (byť MC statečně suploval mého DOSového miláčka: Dos Navigator), zato tu byly různé obskurní programy na generování fraktálů a podobné neužitečné geekoviny a systém byl celkově pomalejší (aby ne, na AMD K6-166MHz s 32 MB RAM :-). Ale když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak tehdy do mě opravdu Linux zasekl první malý háček a zaháčkována jsem byla právě těmito ptákovinami.

Zlatá léta s mandragorou

MDK8: dodnes to považuji za nejlépe vypadající instalátor operačního systému.

Ale i tak byl pro mě Red Hat Linux 5, i následný Suse Linux, spíše epizodní záležitostí. Pro obyčejnou, geekovstvím jen lehce švihlou středoškolačku, prostě ještě nebyl dostatečně user-friendly. To přišlo až s Mandrake Linuxem 8.0 v roce 2001. Z té doby si jasně pamatuji, jak mě nadchl nejen samotný systém (KDE konečně dostatečně vyzrálo), ale i jeho instalátor, ale také rostoucí množství konečně jakž-takž použitelných programů jako MPlayer.

Systém také běžel poměrně rychle, tou dobou jsem již přesedlala na AMD Duron 1,0 GHz přetaktovaný tuším někam za 1,1GHz mez (jak možná časem zjistíte, vedle Linuxu jsem taky fanynka AMD - holt mám slabost pro ty menší a slabší :-). Mandrake se na mém 40GB disku (dostal k dispozici 15 GB) ohřál, vedle FAT32 partišny od Windows 98 SE (s dual-bootem řešením pomocí LoadLinu), již velmi dlouho. Vlastně skrz celou osmičkovou a devítkovou řadu, až někdy kolem roku 2005 jsem začala koketovat s nově příchozím Ubuntu. Dokonce si pamatuji, že jsem svého času i uvažovala o tom, že si pořídím placenou PowerPack+ edici, ale nakonec jsem si to přeci jen rozmyslela.

Obecně ale na Mandrake ráda vzpomínám a je mi líto, co se této distribuci nakonec stalo. Nelichotivý vývoj ji v podstatě usmrtil, ale toho já jsem se už nezúčastnila, po přejmenování na Mandrivu jsem beztak přešla na pár let na Ubuntu a pro změnu si užívala trochu toho apt-getování.

Současnost opět pod francouzskou vlajkou

Naštěstí pro mě ale Mandriva udělala jedno správné rozhodnutí, a sice že se zbavila řady vývojářů, kteří poté založili fork Mageia. Mageia 1 se objevila předloni, z mého disku (v té době už 500GB, plně vyhrazeného Linuxu) zmizelo Ubuntu a nikdy jsem toho nelitovala. Ano, Mageia má spoustu problémů, s Davidem jsme se shodli zejména na tom, že balíčkářů je zjevně málo a tak se dlouho čeká na nové verze programů, pokud se vůbec daný program v repozitářích nachází, ale s tím se dá žít.

Davidův screenshot Mageiy 2: celkem dobře vystihuje můj desktop, včetně toho OpenTTD :-).

V aktuální Mageie 2 mi funguje vše potřebné, ať již můj čtyřjádrový procesor AMD, nebo můj 160jádrový grafický procesor AMD :-). Na otevřených ovladačích, jelikož 3D akceleraci pro hry nepotřebuji. A už se nemůžu dočkat, až vyjde Mageia 3. Já vlastně ani nevím, jaká jsou Windows po verzi XP. Tu poslední jsem skutečně používala, Vista, 7 i 8 mě již zcela míjejí. Vím jak vypadají na screenshotech, ale jestli je třeba Metro opravdu tak špatné jak se říká, to nevím. Myslím si ale, že o moc horší než GNOME Shell to být nemůže.

15 let s Linuxem

Ono to zní asi šíleně, ale podle nějaké vágní definice jsem prý už 15 let linuxačka. Nejsem, pořádně tenhle systém používám zhruba 10 let, ale to ze mě linuxačku nedělá o nic víc, než by země dělalo „Androiďačku“ používání Androidího telefonu. Ani nemůžu říct, že je pro mě Linux nenahraditelný, s ohledem na hardware a software/ovladače, co používám, bych teoreticky mohla stejně dobře žít i s FreeBSD pod kapotou, ale já mám zkrátka ráda ten Mandrake, jakkoli se dnes jmenuje Mageia.

Co mě mrzí, je to, že neznám přesný den, kdy jsem Linux poprvé nainstalovala. Znám přibližně rok, možná by šel podle onoho Chipu dohledat i měsíc, ale konkrétní den, to je nemožné. Je to zvláštní, jak si člověk často neuchová konkrétní vzpomínku na nějakou konkrétní situaci.

---

Další díly Aniččina seriálu:

• 4.5. 2013 … 1x08 - Kde budeme za pět let?
• 27.4. 2013 … 1x07 - Vive la France, už potřetí
• 20.4. 2013 … 1x06 - Deset vlastností ideálního prohlížeče fotografií
• 13. 4. 2013 … 1x05 - Když se ajťačky sejdou
• 6. 4. 2013 … 1x04 - je to opravdu xenofobie, nebo jsme jen tak líní?
• 16. 3. 2013 … 1x03 - Balíčku, balíčku? Kdepak jsi?
• 9. 3. 2013 … 1x02 - Microsoft a jeho „uzavřená linuxová distribuce“
• 2. 3. 2013 … 1x01 - jak vlastně začne holka nosit smoking? (tento díl)