Protože celý koncept dle mého stojí na špatných základech.

Lytro, čistě na úvod, je typ fotografického přístroje, který používá speciální konstrukci objektivu a snímače, jež mu umožňuje lépe pracovat s hloubkou scény - zejména s ohledem na dobrou světelnost f/2.0 tedy bokehem. Lytro je speciální v tom, že zachytí celou hloubku scény od objektivu až po nekonečno v plné ostrosti a uživatel si až dodatečně může hrát s tím, kam posadí bod zaostření použitého objektivu a tudíž co bude ostré a co bude rozostřené - v bokehu.

A přes všechny marketingové obezličky, přes všechny technické materiály, přes všechny disertační práce zakladatelů firmy, je tohle tím, co Lytro specifikuje (možnost drobné korekce perspektivy snímku je minoritní věc, která není specifická jen Lytru). A proto je pro mě osobně Lytro zhruba tak použitelné jako ony bájné hodinky s vodotryskem: je to bezva na hraní, skvěle se s tím člověk vyblbne, ale nakonec skončí u jediné prosté věci: focení za účelem pořizování běžných fotek.

Vyfocený vnuk před rozkvetlou zahradou je typ snímku, u kterého prostě jsou v běžném užití smysluplné jen dva exporty: ostrý vnuk a barvičky kvetoucích rostlin rozmlžené v hlubinách bokeh-zóny, tedy snímek focený jakoby „na plnou díru“, nebo naopak celý snímek co nejvíce ostrý, tedy focený jakoby „při maximálním přiclonění“.

Lytro i nový model Illum staví na možnostech hraní si s bokehem. O tom jsou všechny aktuální ilustrační snímky pro první i druhou generaci přístroje a je to pochopitelné. Posedlost bokehem je stará jak fotografie samotná, tedy přesněji rozumně světelné objektivy. Bokeh je často tím, co rozhoduje o zvoleném objektivu ke koupi, ač mnozí skutečně významní fotografové minulosti byli spíše proti němu - ať již Ansel Adams, nebo Edward Weston a další členové skupiny f/64. Bokeh je ale to co prodává. I díky němu si uživatelé kupují nové smartphony s lepší světelností objektivu - „protože to přece musí mít ten lepší buket, Máňo“ - bez ohledu na prťavost snímače.

Lytro mi tak trochu připomíná Sigmu a snímač Foveon X3 (pozor: pouze v tom, že tvůrci uvedli technologi, kterou svět zas tak moc k životu nepotřebuje - Foveon ale stál a stojí na pevnějších základech technické nadřazenosti nad mainstreamovou technologií, o tom si Lytro může jen nechat zdát). U Foveonu se alespoň dala najít viditelná technická výhoda ve fotografii použitelná. To pro Lytro neplatí, Lytro se spíše fotografii vymyká a dává vzniknout zcela specifickému konceptu umění (nebo jsem měl napsat "umění"?). Možná se v tomto ohledu podobá fenoménu Lomo, na který se také zpočátku koukalo skrz prsty, ale svoji nadšenou komunitu si vybudoval a dnes si spokojeně žije na periferii zájmu „běžných mas“, podobně jako Foveon X3, analogová fotografie, LP desky, 70mm film nebo třeba Linux.

Mohu-li si tipnout, tak Lytro se chová jako startup, který doufá, že jej jednoho dne někdo koupí za hodně velkou částku. Nikde není řečeno, že tento koncept fotografií s uživatelsky měnitelným zaostřením nebude masivněji využíván. Vždyť už dnes se zcela drtivá většina fotografií ani nepřevádí do papírové podoby, nýbrž existuje jen ve formě nul a jedniček a k jejich zobrazení je potřeba nějaké to elektronické zařízení. Ale podle mého když už i Sigma pochopila, že klasický FullRGB Foveon neprorazí a přišla s upraveným snímačem Foveon X3 Quattro, dojdou prozření jednoho dne i investoři v Lytru.

A nic na tom nezmění ani povídání o 40 miliónech světelných paprsků, ze kterých při troše dobré vůle lezou 5Mpix snímky. Fotografie nevzniká po stisknutí spouště, ale před ním. Mistři oboru by jistě dodali, že vzniká ještě před namířením objektivu na fotografovaný objekt, ale to bych už byl na Lytro příliš přísný.

Lytro není fotoaparát, je to hračka.