Jedna věc je vybírat fotoaparát pro sebe (magora, takže to typicky skončí nějakou další flexaretou apod.) a druhá věc je vybírat univerzální a snadno použitelný přístroj pro všechny („rodinný fotoaparát“). Zatímco u toho prvního jsem spokojen se stroji, které k pořízení fotografie vyžadují 50+ různých dílčích úkonů a každý snímek vyjde na několik (desítek) Kč za film/papír a chemii a několik desítek minut na vyvolání negativu i zhotovení zvětšeniny na barytový papír, ne každý je takový magor. Takže pokud je dnes možnost mít po ruce i digitál, nechť se tak stane.

Před lety jsem používal starý dobrý 10megapixelový APS-C Pentax a byl spokojen. Na svoji dobu výborná kvalita fotografií až do ISO 800, při trošku přimhouřených očích i na nejvyšší ISO 1600 a při trošce RAW magie šlo použít i „ISO 3200“/„ISO 6400“ (aneb nejvyšší ISO 1600 s patřičně staženou kompenzací expozice), byť kvalita už byla dost na hraně a spíš tak maximálně na 13x18, nikoli A4.

Hledal jsem nějakou adekvátní náhradu v kvalitě fotek alespoň srovnatelnou s tímto Pentaxem, ale jelikož se mi už nechce vláčet sebou neustále velkou a zhruba 1,5 kg vážící obludu, bylo jasné, že to bude bezzrcadlovka, nebo profi kompakt. Ale rozhodně s rychlejším autofocusem, který u starého Pentaxu byl při horším osvětlení spíše na obtíž - člověk v tom tmavším pentamirrorovém hledáčku zaostřil rychleji a spolehlivěji ručně. I bez klínové matnice. A že bylo na výběr dost možností. Z testu Sony A58 jsem věděl, že 20Mpix APS-C snímač Sony mi vyhovuje a nejlevnější přístroj s ním, bezzrcadlovka Sony A3000, není drahá (6 990 Kč vč. seťáku). Jenže příliš velká. Ani nic dalšího s APS-C či micro43 nepřipadalo v úvahu. Buď kvůli velikosti, nebo ceně (Panasonic GM1 jsem měl chvilku v ruce, sympatická velikost i hmotnost, ale cenovka na úrovni 14 tisíc Kč jej diskvalifikuje). Profi kompakty vypadly z výběru též.

Znovu zdůrazňuji, že výběr se podřizoval širšímu okruhu potenciálních uživatelů, i proto ty malé rozměry a hmotnost. Proto nakonec v užším výběru zůstaly pouze tři menší systémy, tedy Nikon 1 (1" snímač), Samsung NX Mini (1" snímač) a Pentax Q (1/1,7" snímač). A to zejména také proto, že menší snímač = větší hloubka ostrosti při dané cloně, což je vhodnější pro video, které bylo jedním z hlavních kritérií. Q bylo upřímně mým favoritem (Pentax se mi líbí tím, jak má navrženou obsluhu a těla řady Q jsou sice vybavena malým kompaktovým snímačem, ale obsluha je na úrovni D-SLR). Jenže v Pentaxu asi poslední roky „hulí kvalitní zboží“, a cena systému Q - i přes postupné snižování kvality materiálů pro těla - je extrémně vysoká. Aktuální Pentax Q-S1 se seťákem vyjde na více než 10 tisíc a navíc není v prodeji kit s f/1.9 pevným sklem ekv. 43mm ohnisku. Tuto kombinaci Pentax přestal nabízet prakticky hned po prvním modelu Q a je to velká škoda.

Samsung NX Mini je aktuálně prakticky jediný přístroj s velmi omezenou nabídkou objektivů a příliš mnoha megapixely (20 Mpix na 1" snímači je prostě příliš, narazí na difrakci dříve než 10 - 14 Mpix). Podle snímků z hlubin internetu „mažou“ RAWy již na základní ISO a ač je třeba výdrž akumulátoru impozantní, tenhle systém mě prostě neoslovil. Byť cena za kit s 9-27mm seťákem je přijatelná (6 990 Kč), mám neblahé vzpomínky na velikost RAWů u APS-C bezzrcadlovek tohoto výrobce a ani se mi vlastně dál nechtělo zabývat průzkumem.

Neboť 14 megapixelů u Nikonu 1 mi znělo jako lepší varianta. Jsa si plně vědom, jak strašně kompromisní tento systém je, vyšel z toho vítězně. Velikost těla s vysouvacím seťákem 11-27.5mm je dobrá, hmotnost též a akční cena 5 990 Kč (+400 Kč za 32GB UHS-I microSDHC) již konečně přijatelná. Nikon má tendenci nechat si tenhle systém královsky zaplatit. Čím to je, nevím, možná tím, že Ashtonu Kutcherovi prostě museli zaplatit opravdu hodně peněz za jeho skvělé herecké výkony v reklamách (a pak jej rádi přenechali Lenovu). Mým cílem byly dvě věci: vyhnout se 10Mpix tělům pro jejich určitou zastaralost a vyhnout se 18Mpix tělům jako J4 pro jejich příliš mnoho megapixelů. Model Nikon 1 S2 se ukázal být vhodným kompromisem, byť za cenu, že určitá část u mě běžně používaného ovládání je skryta v submenu.

Nikon 1 obecně to vyhrál díky rozumně fungující automatice, neskutečně lepší obrazové kvalitě ve srovnání s běžnými 14Mpix kompakty, rychlému a tichému ostření, kvalitnímu videu btw. 1080/60p) a dalším vlastnostem. Po prvním týdnu vzájemného oťukávání musím říci, že i přes mnohá - drobná - negativa to hodnotím jako výbornou koupi (více v připravovaném testu, doufám za pár týdnů). Možná někdy dojde ještě na světelný objektiv (18,5mm f/1,8 za 4 500  je sice dražší než f/1,8 „padesátky“ pro full-framy, ale levnější než ohniskem ekvivalentní světelné APS-C objektivy, tedy 30-35mm), ale rozhodně nedojde na žádný další zoom či portrétní sklo - za ty si Nikon účtuje doslova nechutné částky (32mm f/1,2 se prodává za 22 tisíc Kč, 70-300 tele se světelností 4,5-5,6 za 26 tisíc Kč, byť pravdou je, že přepočtený rozsah 189-810 mm je famózní).

A když si takhle jdete vyzvednout Nikon 1 do Vodičkovy ulice, tak se vám může stát i to, že u kasy u východu z obchodu míjíte Ladislava Kamaráda v družném rozhovoru, s červenou bundou a velkým batohem na zádech…