Svým chytrým přístrojům svěřujeme svá data, své příběhy, své soukromí. Pracují pro nás. Jsou tak naprogramovaná. I přesto, že jsou, podle všeho, neživá, někdy k nim přistupujeme naprosto opačně, jako kdyby měla svou osobnost, svou náladu. Co by vám váš počítač, mobilní telefon, mikrovlnka, chytrá váha řekly? Je to otázka svědomí jedince?

Typickým příkladem toho může být nadávání a vylévání zlosti člověka, uživatele na pomalost počítače. Pravda, dnešní výpočetní výkon už má dosti kapacity a obecně jsou systémy optimalizovanější, než tomu bylo kdysi, ale i tak se může stát, že lidem přijde jejich stroj až absurdně pomalý.

"Proč to jde tak pomalu? Se to seklo?" ptá se neurčitě uživatel, načež by mu počítač odpověděl: "Dělám, co můžu. Jestli chceš, abych byl rychlejší pořiď mi aspoň lepší pevný disk!" A možná by vás u toho nazval "01101001 01100100 01101001 01101111 01110100 01100101 00001101 00001010"

Někteří si tak neuvědomují, že za to ten stroj opravdu nemůže. Pouze vlastně reaguje a zobrazuje. Může se to někdy zdát jako naschvál, ale není. Neférově se uživatel oboří proti nevinnému stroji, i když svoje připomínky by měl předat někde jinde, jak uvádí tento příkladný obrázek:

(Na technické podpoře: „Jaký je váš problém?“ „Něco se stalo“ „Co se stalo?“ „Nevím, píše mi to tu, že se něco stalo“ „A nějaké podrobnosti tam nejsou uvedeny?“ „Ano, něco se stalo“

Svévolné restarty kvůli aktualizacím měly u některých nehezké dopady. U mě osobně po restartu vše bylo, jako kdyby ani ten nový start a aktualizace neproběhly. Aplikace byly spuštěné a nic se mi nesmazalo při práci s dokumenty. Asi štěstí, protože jiní z mého okolí takové štěstí neměli. Ve většině případů dopadal hněv na operační systém nebo samotný hardware. Jen opravdu hrstka vinila vývojáře.

Běžný uživatel navíc má představu o tom, že to, jak to fungovalo při koupi, musí to fungovat nadále. Nenapadlo by ho, že by měl provádět nějakou softwarovou údržbu. A tak se na HDD postupem času instalují různé potřebné i nepotřebné aplikace, uschovávají se tam veškeré digitální fotografie a videa, které nikdy nikdo už nepřetřídí, spousta doplňků pro prohlížeče, nějaké ty spouštěče her a instalátory aktualizací, které se spouští ihned po startu systému a uživatel se pak diví, proč to všechno jde tak pomalu, kor na přístroji, do kterého se bojí investovat, jelikož přeci na tom nedělá nic náročného, že?

Měli jste někdy takto zaneřáděnou plochu? Ve světě fake news by se to dalo nazvat uspořádaný chaos. Přiznávám, také se mi toto několikrát stalo. Řešením buď bylo, že jsem veškeré složky a soubory přesunul do nové složky s názvem „Plocha“ a nebo jsem protřídil nepotřebné, což bylo pracnější a zdlouhavější. Vím o případu, kde jeden uživatel to taky takto praktikoval, ale byl o poznání dále. Názvy složek obsahovaly slovo plocha a za ním číslovku. Nejvyšší číslo, které jsem zaznamenal u těchto složek bylo 20. Tedy „Plocha 20“.

Byla řeč o softwarové údržbě, ale co bychom viděli, kdybychom nahlédli do počítačových skříní běžných uživatelů nebo některých lajdáckých správců sítě? Co bychom viděli? Ze svých zkušeností nemám tak extrémní zážitky, ale s prachem v PC se asi setkal každý. Jen asi v jiné míře a hustotě.

Všechno to jsou příklady, ve kterých by v případné komunikaci s PC šlo o vyhrocené situace. Jedna strana by obviňovala tu druhou. Na druhé straně je ovšem celá řada těch, kteří se o svoje roboty dovedou dobře postarat a vědí dobře, co je pro ně nejlepší.

To jsme mluvili převážně o PC, noteboocích. Co by nám ale řekla kompletně veškerá elektronika? Kalkulačky, rádia, nahřívací dečky, kávovary, termostaty a další… Co by nám lidstvu řekly? Podle jedné z teorií se veškerá elektronika dostane do křemíkového nebe. Křemíkové peklo podle všeho neexistuje, neboť si právě službou pro lidi zažije svoje nadmíru, že je čeká odpočinek…

Ať už jde o zanedbávání čistoty a funkčnosti po softwarové či hardwarové stránce, kdyby elektronika mohla mluvit, byla by skvělým svědkem událostí. Ať už se bavíme o plánované loupeži klenotnictví, kde by poskytla důkazy, či manželské hádce, soudních sporů… Blížící se scénář známý ze scifi filmů, kde umělá inteligence nebyla takového uvědomění, že lidstvo v podstatě zotročila pro jeho vlastní dobro a nebo vykonala soud nad lidstvem u všech bez ohledu na vyznání, barvu pleti, začíná mít jasnější obrysy, nicméně není třeba obav. Vysavače, mixéry, elektronické minutky, váhy nemají paměť, jak ji známe, nemají emoce, nemají snahu se mstít, nemají duši, nemají svá práva. Zatím.

Co komu udělala tahle kopírka?

Ať už děláme co děláme, vyžadujeme po elektronice, aby dělala to, k čemu byla stvořena. To je v pořádku. V době, kdy bychom jim umožnili dát nám jednu otázku s jasnou odpovědí, nejspíše by je zajímalo, proč si my lidé tak často saháme v jejich přítomnosti do kalhot. Ačkoliv ne všechna zařízení by s tímto měla zkušenost. U takových kalkulaček je riziko sáhnutí do kalhot zcela minimální, ale i tu jsou výjimky. Jsme holt závislí na elektronice. Způsob života jsme ji naprosto podmanili.

Už si nedovedeme představit život bez internetu (schválně, vzdali byste se internetu po celý svůj život za půl miliardy dolarů?), bez mobilů, chytrých zařízení, která nám všem zjednodušují život. A i když si to někdy nechceme přiznat, jsme vlastně takovými otroky. I proto jsou mezi námi lidé, kteří se naprosto modernímu světu vyhýbají jak to jen lze a odmítají zrychlený způsob života.

Kdyby počítače mohly mluvit a měly sdílenou mysl tak, že by znaly veškeré události všech lidí jich využívající a uměly by zachovat „chladnou hlavu“ a kdyby se uměly povznést nad to všechno, tak si myslím, že i kdyby mohly mluvit, tak raději nemluví.