Pozn.: V tomto článku se hovoří o platformě Mac, neboť původně (21. 3. 2012) vyšel v tištěné verzi SuperApple magazínu, ale lze jej obecně vztáhnout i na jiné operační systémy (i pro ně existují ekvivalentní utility).

Systémový nástroj Disk Utility nabízí několik možností, jak naložit při formátování disku s jeho obsahem. Základní formátovací procedura pouze vytvoří souborový systém a samotnou datovou oblast ponechá beze změn, takže je možné se dostat k původnímu obsahu. To je pozitivní zpráva, pokud jsme disk zformátovali omylem, ovšem pokud chceme disk prodat, je to stav nežádoucí. Řešením je každý bajt kapacity disku přepsat a tím zajistit, že na něm původní data nezůstanou. Má ale smysl toto přepsání provádět vícenásobně?

Klasický pevný disk se skládá z jednoho nebo více rotujících disků (ploten), na jejichž povrchu se nachází magneticky citlivá vrstva. Do této vrstvy je zapisován v soustředných kružnicích (stopách) záznam nesoucí data. V osmdesátých a na počátku devadesátých let měly pevné disky kapacitu řádově desítky megabajtů. Stopy tak byly relativně daleko od sebe a jejich okolí díky nižší přesnosti zapisovacích hlav neslo velké množství zbytkové informace i v případě, že byl původní záznam přepsán. Z tohoto zbytku by bylo možné pomocí speciálních nástrojů teoreticky přečíst vymazaná data. V polovině devadesátých let zveřejnil Peter Gutmann z australské University of Auckland výsledky svého výzkumu, v němž ukazuje, že zbytková informace mizí až po pětatřiceti přepisech novými daty, zvolenými podle typu kódování, které disk vnitřně pro ukládání dat používá.

Otevřený pevný disk - plotny a hlavičky
(fotografie pevných disků dodal DataHelp)

Tento výzkum byl ale prováděn výhradně na pevných discích, které v té době byly již minimálně pět let zastaralé. Oproti současnosti se tak jedná o více než dvacet let starou záležitost a to ve výpočetní technice představuje zásadní technologický rozdíl. U pevných disků se díky vývoji změnilo prakticky vše – dnešní modely mají nižší počet ploten, odlišný způsob ukládání dat do magnetického povrchu a mnohem vyšší kapacitu. Dá se říct, že je celá plotna hustě popsána daty, takže na nějaké zbytkové informace není prostor a není z čeho smazaná a přepsaná data rekonstruovat. V roce 2008 proto vznikla studie, která si vzala za cíl prokázat zbytečnost vícenásobných přepisů u moderních disků. Autoři došli k závěru, že úspěšnost rekonstrukce dat z jednou přepsané diskové oblasti je jen nepatrně vyšší než pravděpodobnost náhodného uhodnutí obsahu celého disku a vícenásobný přepis tak nemá technické opodstatnění.

Ještě Disk Utility v Mac OS X Leopard nabízel až 35 přepisů pevného disku. V současné verzi je nejvyšší počet přepisů omezen na sedm. Proč ale formátovací nástroj stále ještě vícenásobné přepisy nabízí?

Disk Utility - Secure Erase (zdroj: Hivelogic)

V době publikování původní Gutmannovy studie vznikl na americkém ministerstvu obrany manuál pro všechny dodavatele spolupracující s federální vládou. Tento manuál určuje zásady práce s důvěrnými informacemi a dlouhou dobu také doporučoval minimálně trojnásobné přepsání smazané oblasti. Je znám pod zkratkou DoD 5220-22-M a odkazuje se na něj i Disk Utility v případě, že v něm vybereme nejvyšší možný počet přepisů (7). Z aktuální verze manuálu z roku 2006 toto doporučení zmizelo a pro případ likvidace citlivých dat se doporučuje fyzická likvidace disku. Z nějakého důvodu ale výrobci software stále zcela běžně odkazují na starší verzi dokumentu a uživateli vícenásobné přepisy prezentují jako de facto standard.

Zcela samostatnou kapitolou pak jsou disky SSD, které fungují na naprosto odlišných principech. Jedná se o rychlé flash paměti s vysokou kapacitou, v nichž informace nejsou uloženy v podobě magnetického záznamu. Jakmile je některé paměťové místo v SSD disku vynulováno, neexistuje žádná zbytková informace, která by určovala, jaká hodnota v něm dříve byla. Vícenásobný přepis je u nich nejen zbytečný, ale dokonce snižuje jejich životnost, protože počet přepisů SSD je omezený. Mac OS X Lion navíc podporuje u SSD dodávaných přímo Applem technologii TRIM a ta sama nuluje oblasti systémem označené jako smazané, takže zde není třeba přepisovat data ani jednou. U ostatních SSD postačí jedno přepsání.

Ať už je disk ve vašem Macu jakýkoliv, není třeba posouvat posuvník v Disk Utility dále než o jednu polohu doprava. Ušetříte tím čas svůj i čas životnosti vašeho disku.