Máte v oblibě herní soundtracky?
Na tohle téma mě přivedl asi milióntý pohled do přehrávače Audacious, když jsem si zase uvědomil, že majoritu u mě hrají herní a filmové soundtracky a „normální“ hudba až poté. Začalo to před řadou let, přibližně v roce 1995, kdy jsme doslova z několik součástek vypájeních z Tesla televizorů dali dohromady D/A převodník pro LPT. Běžel na něm zlomek věcí, co si tak z hlavy pamatuju, tak vedle přehrávání MODů třeba ujetá česká adventura 7 dní a 7 nocí či Pinball Fantasies.
Nedlouho poté následoval nákup zvukové karty (ESS688/OPL3 pro ISA slot) a už to jelo. Schválně, kdo z vás kupříkladu začínal hrát Civku, Wolfa 3D či Dooma ještě na PC speakeru? To pípání si dodnes pamatuji. Jenže řada her prostě bez zvukovky nejela. Tím mám na mysli konkrétně tři hry, jejichž hudební podkres mě fascinoval: Arena, Descent a System Shock (ano, Duna 2 byla sice boží, ale …).
Za soundtrackem první jmenované stojí Eric Heberling. Na System Shocku pracoval Greg LoPicollo a u Dooma je to jasné, Bobby Prince (na ukázku jeden pozdější remix z Dooma II). Pro nepamětníky je nutné dodat, že hudba v DOSových dobách se dělila na dva typy: my běžné plebejci jsme měli FM syntézu (frekvenčně modulovanou), patricijové zase General MIDI něbo něco takového, tedy přídavný hardware s wavetable syntézou, který nesl paměť s uloženými vzorky hudebních nástrojů. FM syntéza se tak jen snažila vzdáleně blížit znění hudby, wavetable ji přímo hrála. Bylo to znát třeba na Aréně, která nesla dvě sady MIDI hudby: jednu uzpůsobenou pro FM syntézu, druhou pro wavetable syntézu.
Přesto ale Arena zněla skvěle na obou. Jak na obvyklé FM syntéze Yamaha OPL3, tak na pozdější 4MB wavetable, uložené v RAM počítače pro PCI zvukovku ESS Maestro 1, na kterou jsme později přešli. Pro System Shock to platí dvojnásob. Byť se s přechodem z FM na wavetable vytratila určitá low-costová syrovost, soundtrack získal hodně atmosféry.
Naopak třeba právě Civilizace mi nikdy nezněla tak dobře jako na PC Speakeru, jakoby Sid Meier s kolegy věděl, že než se tento typ hw rozšíří, uběhne pár let od vydání hry. Colonization již pak hrála jen na zvukové kartě. Ještě na dvě DOSové hry nedám dopustit, byť jejich soundtrack se téměř nedá trvale poslouchat: X-Com a Bioforge.
Přelomem z DOSové do Windows éry pro mě byl první Fallout. Hra, která měla exáč pro DOS i Win, se na 486 DX4 s 16 MB RAM dala hrát v DOSu jakž-takž přijatelně, pod Windows 95 to byla tragédie. Tam pomohl až přechod na AMD K6 a 64 MB RAM. Možná už to teď zpětně nehodnotím objektivně - vlastně jsem si tím dost jistý - ale soundtracky obou prvních Falloutů skvěle sedí k jejich post-apokalyptickému světu.
Pokud bych označil System Shock za DOSovou hru s nejlepším hudebním doprovodem, pak System Shock 2 byl po jistou dobu u mě nejlépe hudebně řešená hra ve Windowsové éře. Hudební tým již nevedl Greg LoPicollo, ale jeho kolega z kapely Tribe, Eric Brosius (jehož žena Terri mimochodem dabovala Shodan). Kvalita tohoto soundtracku u mě plně soupeří se sérií Thief 1 až Thief Deadly Shadows.
A stejně tak s díly série The Elder Scroll poté, co se hudby ujal Jeremy Soule. Ač to mnozí již mají za provařené cajdáky, já stále tvrdím, že lepší rozhodnutí nemohla Bethesda udělat. TES III Morrowind, IV Oblivion a V Skyrim a hudba tohoto skladatele k sobě patří jako šunka a vejce, jedno bez druhého nedává smysl. Charakteristické tóny Jeremy Soula poznáte na první tón a to je přesně to, co hra potřebuje.
Stejně tak ale nemohu nevzpomenout Matta Uelmena a Diablo I a Diablo II (+ Lord of Destruction), kde u legendárního tématu Tristramu stačí první úder do strun a hned víte. Tahle hudba tvořila legendu, klasickou PC hardcorovinu, kterou přeci jen Diablo III tak trošku pošlapalo (nebo je to možná prostě tím, že jsem mezitím o víc než dekádu zestárl). A slovenského čtenáře může hřát, že LOD nahrával tamní rozhlasový orchestr.
A dva vrcholné soundtracky na závěr. Spojuje je fakt, že nejde o díla stvořená pro hru. Jak pro Jedi Knighta, tak pro Civilization IV (s její specifickou titulní skladbou) platí, že kompilují předchozí úspěšná díla. Johna Williamse a jeho StarWarsové motivy asi netřeba představovat. Jedi Knight vyšel na 2×CD, později se přidalo 3. CD datadisku Mysteries of the Sith, ale už od původního vydání bylo k dispozici opravdu hodně Williamsovy hudby, poslouchatelné přímo v CD přehrávači, pokud tedy člověk přeskočil první datovou stopu.
Soundtrack, který se absolutně nemůže oposlouchat, a to díky kvalitě i obsáhlosti, je zahrnut ve čtvrté Civce. motivy od primitivních tónů, přes klasiku až po modernu můžu stále dokola a vám je rozhodně doporučuji. Z těch moderních věcí nabízím k přímému poslechu alespoň Johna Adamse.
Tento zápisek jsem nepsal ani tak proto, abych vám představil výše uvedené, ale spíš abych se vás sám zeptal, co z herních soundtracků zaujalo vás a co byste doporučili ostatním. Ani já jsem se kompletně nevyčerpal, u dalších titulů mě ale zajímá, jestli je doporučíte sami. Takže díky za návrhy v diskusi a pro dnešek se mějte fajn.