Bylo mi tenkrát - v roce 1996 - dvanáct let a doma jsem na stole měl Didaktik Gama. Svět písíček šel takměř úplně mimo mě, vrcholem mého kontaktu s nimi bylo, když se mi podařilo jednou za pár týdnů rychle zabrat uvolněné místo v gymnaziální počítačové učebně. To se pak na těch tři-osm-šestkách a čtyři-osm-šestkách gamesilo až do zavíračky. O víkendu jsem navštěvoval spolužáka ze základky, který měl doma písíčko úplně nové. A právě v tomto písíčku, na kterém se daly hrát úplně nové hry a dokonce už v geologicky zajímavém čase renderovat v 3D Studiu Max, byl procesor AMD K5-PR75.

AMD K5 je onou temnou kobkou, v níž byl uzavřen RISCový procesor z rodiny AMD Am29000. Ten vznikl na základě návrhu Berkley RISC, z nějž jsou odvozeny i procesory Intel i960 a SPARC. Podle toho, co se o něm lze dočíst byl návrhově dokonce lepší než oba jmenované. Když ale v půli devadesátých let začalo i největším optimistům být jasné, že kralovaní x86 se ke konci neblíží, ba je tomu po příchodu Windows 95 právě naopak, AMD ukončilo další vývoj a Am29k nacpalo do svého pokusu konkurovat Pentiu. Ká pětka tak byl jeden z prvních x86 procesorů, který překládal x86 instrukce do mikrokódu, přesněji řečeno do kódu pro Am29k Intel se k témuž dopracoval až u Pentia Pro.

Uvnitř procesoru, na němž tenkrát statisíce náctiletých hrály své hry, je tedy zakletý krásný čip, který nikdy nikdo nevysvobodil. Tak už to na tom světě chodí, procesory se nenavrhují a nevyrábí proto, aby byly technicky krásné a geekové nad nimi slastně vzdychali. Vyrábí se proto, že si jejich prodejem chce výrobce vydělat na svůj každodenní chleba. Já ale geek jsem a dokážu si představit jen máloco smutnějšího, než příběh procesoru bez happy endu. Vzpomeňte si na něj, až někdy někde uvidíte AMD K5 v bedně s počítačovým šrotem.