Vloni zhruba touto dobou skončila záruka mého Blackberry Z10 a co čert nechtěl, den před jejím koncem se mi Z10 vrátila ze servisu s tím, že reklamace ze zamítá - závada v podobě náhodných restartů se neprojevila. To je naneštěstí jednou ze základních vlastností náhodných restartů - jsou náhodné - někdy čtyřikrát za den, někdy celý týden vůbec nic. Kdybych v reklamaci dostal nový přístroj, ještě bych na umírající platformě Blackberry 10 chvíli zůstal, takto jsem byl po dvou letech opět postaven před problém výběru mobilního telefonu.

Výběr to nebyl nijak zásadně dlouhý - brzy jsem pořídil iPhone 5s z druhé ruky a začal jej používat. Pochopitelně jsem se tím zařadil mezi smetánku IT světa - můj telefon byl z těch nejušlechtilejších materiálů, hardware i software nepřekonatelně úžasný a vše dohromady báječně sladěno. Určitě tyhle názory znáte - jsou jich plné diskuse na každém serveru, který byť jen omylem zavadí o problematiku mobilních telefonů.

Čas běžel dál a po jisté době se vyskytla potřeba současného provozu dvou mobilních čísel. Nejdříve jsem to zkusil vyřešit nákupem obyčejného tlačítkového mobilu, protože na jednom z těch dvou čísel mi stačí být na příjmu a občas poslat nějakou tu SMS. Bohužel to nedopadlo a jelikož neexistuje telefon s jablkem na zadní straně a dvěma SIM šuplíčky na pravém boku, nezbylo, než jít o dům dál. Shodou okolností jsem těsně předtím četl blog Davida Ježka o jeho ročním používání levného telefonu Huawei a tak jsem si řekl, že udělám ježkovinu, které by se snad ani sám mistr nedopustil: Vyberu mezi přístroji s Androidem to nejlevnější, do čeho půjdou vložit dvě SIMky a microSD karta, bude to podporovat LTE, mít alespoň 2GB RAM a šestkový Android a zkusím to používat se stejnou lehkostí, s jakou jsem dosud používal jablečný zázrak techniky.

A tak se i stalo - z vrcholu žebříku hezky až na samotné dno. Protože minimálně mé poslední tři telefony stály v době uvedení o řád více, trval tentokrát výběr o poznání déle, po pár dnech hledání  jsem však skončil u Doogee X5 Max Pro. Jaké to je?

Konstrukce
Mohlo by se zdát, že u dotykového obdélníku s kulatými rohy není moc co vymýšlet - vepředu je displej, za ním elektronika a nakonec přijde baterie. Zhruba to tak samozřejmě je, přesto asi nemůžou být rozdílnější telefony než iPhone a Doogee. To první je převážně kovová subtilní krabička, jejíž existenci jsem v kapse obvykle jen mlhavě tušil, to druhé je masivní plácačka. Ani jeden z rozměrů telefonu se nedá označit jako době vzniku přiměřený - je to velké, tloušťkou srovnatelné s deset let starým BlackBerry 8800 a je to těžké, takže držet telefon čtvrt hodiny u ucha je výkon srovnatelný s návštěvou posilovny. Jestliže jsem celý rok nadával Apple za použití hliníku, na němž zanechává stopy i trochu hlasitější zakřičení, pak na stříbřenkou nastříkaný plastový rámeček u X5 Max Pro není ani zapotřebí křičet. V nejmenovaném obchodě, kde jsem přístroj kupoval, musel pán do skladu třikrát, než našel kus nepoškrábaný už z výroby.

Nicméně z jiného úhlu pohledu vzato, je X5 Max Pro stále lehčí a skladnější než dvojice mobilů, telefonuju obvykle přes headset a mechanickému poškození bude stejně jako u předchozích telefonů bránit kryt, takže who cares?

Hardware
Nízká cena se nevyhnutelně musí projevit v levných komponentách a stojí-li telefon sto dolarů, nebude to tedy žádná sláva. Doogee X5 Max Pro obsahuje následující:

• Displej: 5" IPS, 720x1280, 24 bit
• CPU: Mediatek MT6737, ARM Cortex-A53, Quad-Core, 1300 MHz
• GPU: ARM Mali-T720 MP2, 600 MHz
• RAM: 2 GB, 640 MHz
• Interní úložiště: 16 GB
• Přední/zadní kamera: 5 MPx, interpolováno na 8 MPx

RAM i interní úložiště nechám bez delšího komentáře - operační paměti má Doogee víc než měl můj iPhone, interního úložiště stejně a navíc jde rozšířit microSD kartou. Taktéž displej mému oku vyhovuje a nemám potřebu vyššího rozlišení. Horší je to s procesorem - MediaTek nepatří mezi mé oblíbené značky, zejména pak od chvíle kdy jsem byl členem rodiny požádán o „servisování“ postaršího telefonu od Lenova, u něhož si majitel nastavil bezpečnostní heslo, které obratem zapomněl. V takovém případě totiž nezbývá než reflashovat vše od bootloaderu po systém a na takovýto zákrok SoC reaguje zapomenutím IMEI všech GSM modulů. Doufám, že podobné kratochvíle se mi vyhnou.

Zvláštní radost nemám ani z foťáku - spíš k fotkám bych jeho produkci přirovnal k dílům předních impresionistů, pro opravdu koukatelné výsledky je zapotřebí perfektní osvětlení a extrémně klidná ruka. Poslední a asi nejzávažnější výtku mám k fungování senzorů. Kompas nekompasuje a akcelerometr zaznamenává neexistující pohyby - zatím se mi nepodařilo zjistit, zda to je běžný stav nebo reklamováníhodná závada.

Když se na to podívám z jiné perspektivy, za těch pár korun se vážně nic lepšího čekat nedalo, fotím stejně obvykle skutečným foťákem, takže až na ty senzory můžu být relativně spokojen.

Software
Když jsem naposledy používal Android, byla aktuální verze 4.0 a neměl jsem ten systém ani trochu rád. Pořád dělal něco, co jsem nechtěl, nebo to alespoň dělal způsobem, který se mi nelíbil. Šestkový Android minimálně na povrchu přístupném běžnému uživateli doznal zásadních změn pozitivním směrem a jelikož jsem k naprosté většině aplikací z iOS našel identickou verzi pro Android, nenacházím zásadního rozdílu v komfortu svého mobilního fungování před a po. Snad jen by si Doogee mohl odpustit systémovou službu, která ukazuje na zamčené obrazovce reklamy v mandarínštině - tento jazyk neumím a nabízené komodity mě tak úspěšně míjí. Služba se dá naštěstí velmi snadno zakázat a když jsem pro jistotu telefon projel hned několika antiviry a antimalwary, tak se průměrně dva ze tří shodly na tom, že mě nikdo nesleduje. Ani čínská rozvědka.

Výkon
Velmi jsem se obával toho, jak bude laciný hardware spolupracovat se systémem, který není zrovna proslulý svou svižností. Po několika málo týdnech je ještě hodnocení daleko, nicméně když vezmu vedle sebe iPhone i X5 Max Pro, působí laciný číňan svižněji. Shodné aplikace spouštějí rychleji a rychleji i samy reagují, pokud někde trochu vázne scrolling, přikládám to spíš nepřesné dotykové vrstvě. Už před několika lety jsem si všiml (a jistě ne sám), že stejná aplikace je v případě verze pro iOS často i několikanásobně větší než pro Android, takže i papírově slabší hardware získá jistý náskok. Jak rychle tento náskok ztratí každodenním používáním se teprve uvidí.

Výdrž
Tříletý iPhone 5s vydržel mé používání zhruba osmnáct hodin - ráno v šest jsem jej odpojil z nabíječky, půlnoci se obvykle už nedočkal.  V průběhu roku se to mírně zhoršilo, diagnostika ukazovala, že z původní kapacity akumulátoru zbývá nějakých 75%, z čehož soudím, že nový by vydržel asi tak kalendářní den. Doogee se po několika málo cyklech ustálil na výdrži zhruba dvoudenní, samozřejmě s tím, že když spím já, spí i telefon. Od akumulátoru s takřka trojnásobnou kapacitou jsem nicméně čekal ještě něco víc. Na druhou stranu, kdybych měl telefony dva, byl by počet návštěv zásuvky za týden rozhodně výrazně vyšší, než je tomu teď - takže opět: who cares?

Co říct na závěr? Zatím to funguje, uvidíme co bude za další měsíc, dva, pět či rok. Když to fungovat přestane, tak se asi nic moc neděje - Doogee byl natolik levný, že mě případné poučení z vlastní chyby nebude stát zas až tolik. Za posledních osmnáct let jsem mobil vyměnil dvaadvacetkrát a jedna další výměna už nehraje roli. Pořád tu však je i jistá šance, že to třeba fungovat bude. Že má Ježek pravdu a drahé mobily jsou nesmysl.

Na výsledek tohoto experimentu jsem sám zvědav. Co myslíte, budu mít tuhle lacinou krabici i za rok?