Vzpomínám když nás táta jako děti fotil někdy od roku 1966 Flexaretou. Akorát to fajnové stínění objektivu na ní neměl a nebo ho nepoužíval. Bohužel nevím zda to byla IV nebo V. Pamatuji si, když mi otec dovolil se přes ní podívat, tak se smál že do toho koukám jak husa do flašky :-)).

Můj první foťák byl "Etud" (etjůg), sovětský boxík. Celé to bylo plastové, na svitkový film (typ 120), 4.5x6. Mělo to skleněnou čočku, tmelenou ze dvou skel, takže obrázek to dělalo docela slušný. Clona 8, 11 - páčkou se přesouval plíšek s dírkami - možná tam byla ještě 5.6, už nevím. Ještě to mělo přepínání času - momentka (což byla asi 1/60s) nebo "B". A převíjení filmu, pěkně ručně, bez dorazu, jen podle číslíčka vzadu v červeném okénku (krycí pás filmu 120 má na sobě natištěna čísla). 16 snímků na jeden film.

Kupodivu, v 6-8-mi letech jsem z toho měl docela slušné fotky. Dalo se s tím fotit za "normálního" světla. Na zimu se kupoval film 27 DIN (ISO 400), na jaro a podzim 20-21 DIN (ISO 100-125), na léto 17 DIN (ISO 50).

Dělal jsem z toho kontakty. Na zvětšování to nebylo dost ostré, maximálně na malou pohlednici (9x12). Ale kontakty z toho byly krásné.

Něco podobného byla třeba ta "Corina" co máte v titulku. To byl taky boxík, ale "vyspělejší", mělo to myslím už dokonce dva časy - 1/30 a 1/125 - nebo tak nějak. Ale bylo to 6x6, takže jenom 12 snímků.

Ten strojek můžete vidět třeba tady:
http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://i.ebayimg.com/00/s/MTM3MVgxNjA...

(stačí dát do Google vyhledávání obrázků ´russian photoaparat camera "Etud" ´)

Nebylo to úplně zbytečné, naučil jsem se "fotograficky" dívat. A něco o expozici, o časech a clonách. Takže další fotoaparát, to byla Flexareta III (s natahováním klikou), už jsem ovládal v pohodě - ale už jsem potřeboval expozimetr.

Tyhle věci už dnešní děti nepoznají. Nedávno jsem vybalil temnou komoru a ukazoval, jak se to dělalo - jen černobíle (dělal jsem kdysi doma i barvu) - mělo to velký úspěch. Ale na počítači je to o mnoho snažší, takže zůstalo jen u demonstrace.

jééé, tuhle Corinu jsem kdysi vyhrál za sběr kaštanů. :-) Můj první osobní fotův aparát. :-D

mě doba filmová minula. do kontaktu s filmem jsem sice přišel (nějaký relativně moderní filmový kompakt od Minolty, který uměl i autofokus, a ruský filmový kompakt), ale tehdy mě to nebralo. počkal jsem si až na digitální éru :). asi proto mě filmová nostalgie nechává chladným.

můj první byl Sony DSC-P51... 1/2" čip šumící i na nízké ISO, ale vyblbnout se s tím dalo. měl jsem k tomu 16 MB kartu, takže jsem se musel naučit mazat.
a pak to šlo celkem svižně. Kodak C875, Fuji 6500, Pentax K-r, K10D a aktuální K-5 II, k zrcadlovkám jako doplněk Nikon P7000 a nyní Fuji X20.

ale starou techniku nezatracuji, film mě sice neláká, ale kouzlu starých objektivů jsem propadl :)

Canon Canonet 28 :)

Tiež som mal ako prvý foťák Corinu, ale "vymakanejší" model s bleskom. A stále ho mám len tie jednorázové výbojky už asi nezoženiem.

Můj první foťák byl Corta - fixfokus, před focením se musel vysunout, světelnost 8, možnost clonit na 16, dva časy - cca 1/40 a B.
http://www.kostikidis.estranky.cz/fotoalbum/druopta-praha/druopta-praha/...
Stál neskutečných 150 Kčs....

Pak jsem dost dlouho fotil vypůjčenou Smenou s objektivem Industar a v dospělosti jsem se zmohl na Zenit EM s Heliosem. Později přišla Praktica MTL5B z výprodeje a pak éra digi. Musím se přiznat, že od chvíle, kdy jsem poprvé stáhl do počítače fotky z kompaktíku Nikon Coolpix 2100, což byla 2 MPx hračka s 3x zoomem, už nikdy jsem na film nefotil.

Ještě jsem chtěl dodat k poznámce pana Ježka o dírkových komorách, velkých formátech, měchových foťákách atd. Můj ideál a vzor v tomhle blbnutí byl třeba Karel Absolon, objevitel a popularizátor Moravského krasu, Punkevních jeskyní. Ten proslul super fotografiemi jeskyní - dělal to dírkovou komorou, ovšem velikou - až 2x2 metry. Nainstaloval to, zapálil velké svíčky, a za týden si přišel pro film, ten smotal do ruličky a odnesl.

Zkouším něco podobného, v moderní podobě - místo filmu používám snímací čidlo z A2 skeneru, s pojezdem. Vyrobil jsem obří měchový foťák, čidlo je svisle přes kratší stranu, jede po kruhové dráze - je to myšleno jako panoramatické, otáčí se i objektiv. Do stroje mohu nasadit různé objektivy nebo jen děravý plíšek. Řízeno je to "banánem" (banana pí), krokové motorky přes Arduino. Mechaniku a hardware mám téměř hotovou, teď pracuji - příležitostně - na software.

Není to žádná sranda - čidlo je CCD a při nízké úrovni světla vyžaduje silné chlazení, jinak je úroveň šumu moc vysoká. Dělám to Peltiérovými články, které jsou na teplé straně chlazené vodníkem z PC - jako radiátor jsem použil velkou "Moru" s 9x140mm větráky - uchladí to přes kilowattu. Do "měchu" přitom musím foukat suchý vzduch, jinak se to okamžitě začne pokrývat jinovatkou (Peltiéry to dokáží dochladit na -20°C), pouštím do toho chlazení a vysoušeče vzduchu až 120 A z modelářských akumulátorů. Moc mobilní celá ta sestava není, na dopravu bude asi potřeba dodávka, na vychlazení před focením 2kW motorgenerátor s 12V výstupem nebo prodlužovačka na 220V síť a kilowattové trafo :-)

Na fotky krajiny přímo ideální.

Sice by člověk toho samého - a lépe - určitě dosáhl slepením několika stovek fotografií v panoramě konvenčním způsobem, ale to by nebyla taková zábava.

Je vidět, že 80-tá léta vyrobila spoustu stejně postižených ;-) . Můj první fotoaparát byl Ljubitel 2 a s ním přišla i touha mít ty fotky co nejdříve tak i první čarování ve fotokomoře (koupelně - jak jinak) a první kontaktní fotografie. To se psal rok 1978. Přišla touha po něčem co má víc jak 12 snímků. Corina byla také v hledáčku, ale kamrád ji měl, ale kvaliita fotek v porovnání s Ljubutelem byla tristní. Zato kamarád co měl Smena 8M byla z mého pohledu dokonalá. Začal jsme šetřit a když už jsem měl vytoužených 300Kčs chtěl jsem si jej koupit a v tu chvíli se objelvila Vilia za 400Kčs. A bylo jasné , že ji MUSÍM mít. Tak se i stalo a do mých 18-ti to byl můj jediný fotoaparát. A dokonci i pár výstavních fotografií bylo nasnímáno tímto bakeliťákem. Ve 4-tém ročníku střední školy jsem si na své 18-té narozeniny koupil Practic-u MTL5 s objektivem 50/1.8 . S kamarádem jsme ryhcle v poledne utekli ze školy a jeli do 2 hodiny Prahy a na Václaváku hned vedle koně ve foto jsem si koupil tento úžasný fotoaparát. A rychle zpátky na intrák aby si nikdo nic nevšimnul. Takže večer okolo 7 jsem si konečně mohl vychutnat fantasticky přesné zaostřování díky klínovemú hledáčku. A potom jsme celý 4-tý ročník fotil jak blázen, běžne 2-3 filmy za týden. Přes víkend jsem okupoval koupelnu, vyrobil hromady fotografií abych je mohl po 1 koruně prodat kamarádům a jejich holkám a tím si vydělal na další materiál . Podobných vzpomínek mám tuny, včetně toho jak jsem běhal po Moskvě a Leningradu (dnešní Petrohrad) a sháněl objektiv Jupiter 135/3,5 a litoval, že nemám o pár rublú víc abych si mohl koupit (už si nepamatuju výrobce, název) objektiv 200/f2.8 nebo dokonce 500/f5.6(zrcadlový) . Ještě na vojně jsem fotil, dokonce mi posádkový velitel umožnil založit fotoklub a vybavit ho technikou. Po skončení vysoké nastala několik let pauza, kdy vznikaly jen rodinné fotky a po objevení prvních digitálů jsem jen kroutil hlavou, jak někomu může 1.3Mpiy stačit. Tehdy jsem si řekl, že dokud to nebude mít aspoň 4Mpix a lepší práci s barvami, nebudu to kupovat. Nakonec jsem si toto sám porušil - chtěl jsem mát víc fotek rodiny z dovolené tak jsme si koupil svůj první digitál Minoltu S3. Na svou dobu opravdu vynikající kopakt. A potom už to šlo samo. Minolta Z10, Canon 350D, C550D, C 6D. A k tomu spustu jiné techniky, hlavně objektivy. Tady chci poradit těm začínajícím : na objektivech nešetřete. Raději si zvolte špičkové objektivy - ušetříte kopec peněz za poučení se na vlastních chybách, objektv klidně přežije i 2-3 těla. A pro ty co nechtějí fullframe ale něco malého, zapomeňte na kompakty a poohlédněte se po 4/3 systému. Jako startup třeba Olympus M10.

Já jsem jako malý dostal na hraní Altissu: http://www.caesarscoins.com/bn414-01.jpg S časem 1/25 bylo potřeba, aby se člověku netřásla ruka. Ale fotil jsem s tím i diapozitivy, chybou bylo, že to nemělo žádný filtr a na diapozitivech od Fomy tak nebe mělo fialový nádech. Pak jsem získal nějakou starší Směnu ze 70. let, která byla tak jednoduchá, že se dala i doma opravovat (občas se sekala závěrka). Pak i zrcadlovku ContaxD http://forum.mflenses.com/contax-d-zeiss-ikon-m42-t49914.html

Yashica D - v 70tých letech opovrhovaný japonský výrobek (stejně tak v rajchu i v Rakousku). Tak jako dnes opovrhujeme Čínou (aspoň stran "hlupáčků"). Levnější jak dvojoká Flexareta a mnohem, mnohem lepší a hezčí (dnes vystavena doma jako "umělecký" kousek).
-
Nejsem přívržencem dogmatu první značky. Ale jak mne jednou "značková" firma zklame (byla to kdysi EPSON-tiskárna a už v životě nebudu o EPSON uvažovat), tak má ááámen u mne.

Jsem moc mladej. Muj prvni byl az digitalni kompakt Olympus C460 (r. 2005), pak zase kompakt Sony DSC-W170 (r. 2008) a ted uz par let cvakam na zrcadlo Sony A500 a setrim na nejnovejsi Sony A7+ :)

Takze pro me nostalgie zadna... :( Ale sbiram hry a konzole Gameboy, takze 1989+ :)

Ja musim rict, ze ani nevim co ten muj puvodni fotoaparat byl (ale jeste ho mam schovany, nedavno jsem ho zahledl v nejake krabici ...) ale prechodu na digital nelituju. Ono je prece jen rozdil mezi tim mit 36 fotek na tydenni dovolenou a 360 za den ... navic kdo ma prohledavat krabice fotek, digitalni muzu mit vsechny na jednom disku.

Já mám za sebou tak 5 foťáků:
Úplně první můj vlastní stroj byl Lomo Smena 8M . A dokonce bych našel i pár fotek.
Pak jsem si koupil Olympus Mju1, to byla parádní záležitost.
Následoval Olympus C1 Zoom, C5050, pak nějaká krabička od Panasonicu. A teď mám 4/3 Olympus.

Pokud jde o první kameru, kterou jsem držel v ruce a se kterou jsem si jako děcko hrál (bez filmu) tak to je dvouoký Fokaflex, co mi dala babička. Na focení s tím jsem byl moc mladý a neměl peníze na film a vůbec, ale zalíbilo se mi sledovat svět přes hledáček. Později ve škole, když jsem chtěl fotit letadýlka atp., jsem si usurpoval tátovu Prakticu MTL5 na kterou se celkem prášilo a ta mi přirostla k srdci. Fotil jsem s ní opravdu dlouho, ještě po revoluci. Filmy a fotky jsem si dělal v koupelně. Pak mi jí ukradli a já si koupil kinofilmový Pentax MZ-5n. To taky byla doba kdy jsem začal s barvou. Prakticu jsem si ještě koupil a dodnes ji mám, stejně jako ten Fokaflex a oboje stále funguje.

Digitál mě dlouho nechával v klidu, v rodině se vyskytovaly nějaké kompakty, ale výsledky mi přišly strašné. Canon EOS 300D již trochu zaujal, ale nevýhod tam bylo kopec, osobně jsem za minimum považoval 6 MPx (aby z toho šlo udělat 30x45 bez zvětšování), takže jsem nekoupil a kopul jsem v roce 2005 entry level Canon EOS 350D. Tehdá to bylo Nicon nebo Canon a po dlouhém bádání zvítězil Canon, i když to podle mě byla plichta, protože zatímco válečníci se mohli uargumentovat, mě ty fotky tehdá přišly srovnatelné (nepoznal jsem co je z čeho) a tak jsem vybíral podle toho jak mi sedí ovládání. To byl hezký vstup do digitálního světa, přestože má 350D pár much (hlavně nepřesný autofocus a pidi obraz v hledáčku). I tak ji používám do dnešních dní jako tělo na mučení do báglu, už v ní něco chrastí a je ošuntělá, ale stále jede.

Nicméně jsem měl tak nějak rád filmový rozměr, takže jsem toužil po FF (hlavně z hlediska širokáčů, které tehdy na crop čipy moc nebyly). Takže jsem nakonec koupil bazarovou 5D, později 5D MkII. Pro mě to už je tak nějak vrchol dokonale uspokojující mé potřeby a fotí se mi s ní skvěle, takže tak nějak po novém těle už pár let neprahnu. Vidím, že se svět zrcadlovek pomalinku posouvá, ale většinou jsou to nezásadní fičurky, takže upgrade asi hned tak nebude a když jsou nějaké volné šušně, tak úrčitě půjdou do skel.

Někdy je to nepraktické, člověk pořád tahá kilogramy fototechniky, ale zvyk je železná košile. Prostě mám zrcadlovky přirostlé k srdci a nejkomfortněji se mi fotí přes pěkný průheledový hledáček. Pořád mám rád světelná manuální skla a doslova okamžité odezvy kamery na stisknutí spouště.

Já měl v sedmdesátých letech docela zajímavý začátek, kamarád měl bakelitový fotoaparát Pionýr, cvakal na našich výletech dost obstojné obrázky... Toužil jsem taky po něčem takovém, a ejhle, z příbuzenstva někdo vyštrachal a daroval mi můj první foťák, Zeiss Ikonta C 521/2, což pro mě tehdy byla naprostá bomba... takže všechny ušetřené peníze šly do filmů a fotochemie(svitkový Fomapan 21 stál tehdy pětikorunu, ustalovač snad tři koruny, tuším, že ho dělali v Michalovcích, a vývojky kolem 4 korun, to už si nepamatuju přesně, ale pro mě to byly tehdy docela velké peníze). Starší brácha fotil taky, takže mi půjčoval vybavení do fotokomory (zvětšovák, leštičku, tanky na vyvíjení filmů..). Když na to vzpomenu, vždycky se mi vybaví vůně fotek sušených v leštičce...
Pak jsem dostal k dispozici rodinný foťák, Flexaret VII, se kterým jsem začal fotit i na kinofilm (měl redukci, uměl na kinofilmu i čtvercový formát 24x24 mm ) - tahle éra trvala do začátku devadesátých let, kdy jsme si pořídili z druhé ruky automatický Kodak (model si už nepamatuju).
Digitální éru jsem pak zahájil tehdy hříšně drahým DSC S-70 (3 Mpx), který ale už tehdy produkoval dost slušné snímky... Následoval Sony DSC F-828, první 8 Mpx fotoaparát (měl pár vychytávek, čtyřbarevný filtr ve snímači, možnost nočního focení a především geniální laserový obrazec, který si promítal při špatných světelných podmínkách, takže byl schopen zaostřit prakticky i ve tmě). 828 jsem používal deset let, přes některé nectnosti (šum při vyšším ISO, na ostrých odrazech světla fialové aberace) se s ním velmi dobře fotilo, a objektiv měl výtečnou kresbu, exteriérové fotky byly vynikající, a rovněž měl výborný režim pro fotografování v noci ze stativu.
Výbavu doplnil před pár lety 3D kompakt Fuji Real W3, a konečně předloni jsem si pořídil Sony NEX-7, která nahradila stařičkou F828 (dodnes ale fungující a fotografující stejně dobře jako na začátku). U mě příklon ke značce asi funguje znamenitě, jak je vidět, všechny digitály jsem měl od Sony, a to platí i pro videokamery ( v současnosti Sony FDR-AX33 a HXR-NX3D1E).

1. Flexareta - dvouoká, po zahynulém tatovi. Moc mě to nebavilo, na stínítku bylo vidět prd leda za Slunce a v interiréru bez blesku teprve nic moc výsledky :-(

2. Zenit TTL po zahynulém, mamčiným druhovi (jinak bych asi ve focení nepokračoval, nebyly na dědině v pohraničí na blbosti "love") - to byl docela pokrok - pravá jednooká zrcadlovka a s integrovaným! expozimetrem, První Zenity mely expozimetr umístěn vně nad objektivem a tak s fotopuškou stojíc v tmavé místnosti a fotíc ven za slunečného dne, kecal již vemi moc :-( TTL měl čidlo za objektivem a měřil světlo skutečně prošlé objektivem :-)

Ale zase - fotil víc než jsem viděl v hledáčku a trochu do strany :-( (zlatej kvalitní EVF, v tom vidím 100% obrazu a navíc i expozici a j. údaje :-)

Fotky na B&W Fomapan nic moc, asi trpěl ještě i Back Focusem... Vyšší ISO Fomapanu bylo jen zrno v kombnaci i českým papírem a pták v dáli i z ruské fotopušky (500mm, což měl ten objektiv logicky i fyzicky na délku a vážil asi 3kg...) byl jen tmavší zrnitej flek :-(

Kombinace negativ Kodak + papír Orwo podávala mnohem lepší výsledky, ale pro studenta cenově dlouhodoběji neudržitelné :-(

Externí blesk k němu byl na 4 tužkové baterie nabíjel asi půl minuty a sežral mi ty baterka po desítkách blejsknutí... Dosáhl tak 2m před sebe...

3. 1. digitální vlaštovka Olympus Camedia tuším C800 - mejdlo, 0,8Mpx, barvy nic moc... Pamětovka Smart měla 2MB :-)))

4. C820 - už celé 2Mpx! :-)) Karta Smart, co zmizela z digitálů velmi brzo..., měla již 16MB :-))

5. C920

6. C990

7. C 2100 - 1. dostupná digizrcadlovka, pravá! bez OVF, 2Mpx ale dobrú ZOOM objektiv cca 40mm :-)
Zenit byl pověšen na hřebík

8. C720UZ - 1. kompakt s EVF. Sice na MF to nebylo, ale sám ostřil dobře případně na manuál měl lupu v náhledu, ale zaujalo mě, že onečně vidím výsledek, zejména expozici před! vyfocením :-)

Od té doby mě OVF nezajímal ;-)

8. C750 - rychlejší, lepší jemnější LCD) a 4Mpx a karta již jiná a 128MB ;-)

9. Casio EX-FH25 - rychloběžka až s 1/40000s!!! A až 40fps při plném rozlišení 12Mpx s preerecordingem (šlo volit po snímcích, chcili první snímek po namáčknutí a pak 39, nebo 39snímků před domačknutím spouště a poslední při domačknutí, nebo např. v polovině: 20 před a 20 po domačknutí spouště.

Podobně HDV video 720p 30fps, umělo preemrecord tuším až 10s dopředu před domačknutím spoště) aj aj vychytávky (až 100fps ale jen VGA rozlišení), sledování objektu, rozpoznání tváří aj aj aj.

Jen ten obraz z jen necelého 1/2" nic moc. Aspoň že proti konkurenčním prvním CMOS-ům, asi díky jeho rychlosti odečtu dat, netrpěl rollinshuterem :-) A Video bylo v MJPEG s zvuk PCM :-)

10. Sony A65 (24Mpx, 24bit Adobe RGB, 7fps s volbou otření i na každý snímek!, sledování objektu při tom, neměřitelná odezva i bez namačknutí spouště! a bleskový start a 1. fotka od zapnutí do 1-2s! - po upgreidu FW, videjko bez prokladu 1080p a konečně 50fps)

Pak málem RX10, ale nebyl by to posun vpřed oproti A65. Ale dost dobrej na cesty!

11. Sony A77 (zejména rozšířené volby časů fps a ISO a nižší míra komprimace do JPG. Nevím na co je u ní malý monochromatický displej???, když mnohem více údajů je v EVF. Jo táák, marketing, pro konzervativce...)

12. bude Sony A7R? Tak du asi šetřit.

Prostě OVF už ne a ne! Už nikdy! (apropo - většinu majitelů pravých zrcadel vidím nakonec většinou fotit stejnak přes LCD, nebo neustále kontrolovat expozici na LCD (starší si neustále sundavaj a nandavaj brejle...) a u videa je to LCD nutnost... U EVF ne ;-) )

Namíchaná vývojka a ustalovač se obvykle skladovaly někde v chladu v tmavých lahvích.
Jednou přišla návštěva a táta sáhl do špajsu pro zašpuntovanou litrovku "vína" a návštěvu pohostil :-)