Můj problém s tímto konceptem je ten, že se sice pozvolna zlepšují parametry, ale je to proces velmi pomalý. A přinutit zákazníka k upgradu je často jen otázka chytrého marketingu, než toho, že by nový přístroj byl v něčem tak výrazně lepší, aby to za upgrade stálo. Čest všem výjimkám. Například z poslední doby si vybavím Panasonic GM1 - miniaturní micro43 přístroj, který má i se setovým 12-32mm objektivem velikost srovnatelnou s trošku většími kompakty. Nebo Panasonic GH4, bezzrcadlovku s famózní podporou pro 4k video. Nebo Sony A7s s neuvěřitelnou schopností jít na tak vysoká ISO, až to pomalu nedává smysl. Nebo Pentax a jeho K-3 využívající stabilizaci snímače k emulaci lowpass filtru. Ale jinak jsou vody poměrně poklidné, protože co se nikam výrazněji neposouvá, jsou ty nejnákladnější díly skládačky.

A tím myslím snímače a objektivy. Ve snímačích jsme sice přešli od CCD k CMOSu, ale to je spíš drobnost (ostatně se to netýkalo všech výrobců, kupříkladu Canon je na CMOSu už zatraceně dlouho - bavíme se o D-SLR). Naopak jsme dokonce svědky klesajících parametrů ve středním formátu, kde se od 60 až 80Mpix CCD s rozměry zhruba 53,9 × 40,4 mm přešlo na 50Mpix CMOS s rozměry pouze 44 × 33 mm. Už předtím to nebylo to pravé ořechové, vždyť nejmenší střední formát 645 má rozměry políčka 45 × 60 mm (dobře, reálně spíš cca 42 × 56 mm, pokud se nepletu), takže i původní formát 50,9 × 40,4 mm byl „APS-C“. Nový 44 × 33 je spíš něco jako „micro-four-thirds středního formátu“. Pentax to používal od začátku a tak pouze z 40Mpix 44 × 33 mm CCD u modelu 645D přešel na 50Mpix CMOS stejných rozměrů, ale pro Phase One / Mamiya / Leaf a Hasselblad je to krok zpět.

I Sigma nakonec sklopila uši a svůj legendární Foveon X3 nakonec ponížila na čip Quattro, který u dvou složek z barevného mixu snímá pouze čtvrtinové rozlišení. Fujifilm pozvolna pokračuje ve vývoji svých snímačů s atypickou bayerovou maskou, ale také je to proces velmi pozvolný.

Fotografická technika pro běžné spotřebitele vyslovenou revoluci nepotřebuje. Nechť výrobci snímačů dále posouvají technologii CMOS (třeba lepšími mikročočkami před fotocitlivými buňkami, či nechť si hrají s inovovanými koncepty jako Samsung s ISOCELL). Ale to podstatné pro mě je nezodpovězená otázka, proč dosud nikdo nevyrobil a neuvedl na trh stroj s alespoň 56 × 56mm snímačem pro střední formát. Jedno jestli „běžný“ CCD, BSI CMOS či Foveon.

Jde o tu velikost. Vím, že již stávající středoformáty stojí přes 1 milión Kč, ale ani na vteřinu nepochybuji, že jsou záměrně předražené, jako vše, čeho se prodává na trhu relativně malé množství. Progooglete si snímky z 36Mpix full-frame Nikonu D810 a těch nových 50Mpix středoformátů a dáte mi za pravdu, že rozdíly mezi nimi nejsou takové, aby ospravedlnily cenový rozdíl 80 000+ versus 1 000 000+ Kč za tělo fotoaparátu.

Pokud by výrobci skutečně chtěli nakopnout evoluci, musejí zlevnit. Ostatně i full-frame je stále držen na velmi vysokých cenách ve srovnání s APS-C, u kterého se odehrává lítý konkurenční boj. Když můžete nejlevnější APS-C zrcadlovku koupit i za 8 tisíc Kč, je chybné, že nejlevnější full-frame stojí přes 40 tisíc Kč. Pamatuji doby před několika lety, kdy poslední pořádná zrcadlovka od Sony, model A900, stála 50 tisíc Kč. Pokles ceny o necelých 10 tisíc za více než 5 let, a to při přibližně srovnatelných parametrech přístroje, je málo.

Revoluce? Netřeba. Jen prosím už nebrzděte evoluci.