Až nahlédnete do následující tabulky, zjistíte, že jsem vyměnil zdroj, skříň, monitor a přidal grafickou a zvukovou kartu. Ostatně jsem také po pár letech vyměnil *buntu s KDE/X.Org za Mageiu s GNOME/Waylandem. I to pivo při psaní dnešního textu je zcela jiná značka i kalibr, než minule. Víceméně jsem prohrabal krabice na půdě a vybral poškrábané otlučené komponenty, které už ani nemá smysl dávat někam do bazaru. Zdroj je takový stařeček, co potřeboval vyzkoušet, zdali je vůbec ještě schopen provozu. Nemá smysl jej někomu nabízet do jeho PC, protože daleko lepší zdroje podobného výkonu se prodávají za poměrně malé částky a v rozumné cenové relaci dostanete něco o hafo generací novější (viz třeba logoutův 650W Seasonic, který je tak dobrý, že nás nejspíš všechny přežije). Ne tenhle zdroj ze staré gardy, jehož 80mm ventilátor vibruje a který hučí i při minimální zátěži. A mě přijde škoda jej nechat bídně zhynout nečinností a věkem někde v tmavé krabici na půdě, kde je v zimě kolem nuly (ne-li méně) a v létě kolem čtyřicítky (ne-li více). Takový osud si dobový hi-end vyhovující legandárnímu seznamu osmi mýtů fakt nezaslouží, to by mě hanba musela mlátit.

Skříň jsem vyměnil nejprve dočasně jako řešení pro transfery dat z umírajících disků a vypalování záloh (což se mi prostě do mATX Eurocase nevejde). Ale tak nějak jsem zjistil, že díky tlumení je to prostě skříň přeci jen příjemnější, nemluvě o tom, že díky její větší konstrukci ji mohu postavit na zem a trochu přeskupit nábytek v nejbližším okolí PC stolu a uvolnit tak poměrně dosti místa. A taky už je chuděrka tak správně potlučená, že si nezaslouží vyletět z domu jen proto, že už jí to nesluší jako v den, kdy přišla.

Monitor jsem nakonec prohodil proto, že mé oči touží po něčem sympatičtějším a ono GNOME ve 125% zvětšení a na 27 palcích je přeci jen příjemnější. Dobře, tady trochu kecám, protože aktuální Mageia 7 má ještě staré GNOME 3.32, co umí škálovat jen celočíselně, takže na 125% „zoom“ ještě čekám. Ale dočkám se, osmička vypadá fakt dobře a nebýt nepříjemného bugu v síťové vrstvě, už bych na ní dávno jel. Každopádně spolehlivý FulHD Acer se posouvá dál v rodině, díky čemuž se u jednoho staršího PC s dosavadním CCFL LCD ušetří odhadem 150Kč/rok na elektřině.

Nakonec pak kvůli LCD s vyšším rozlišením než utáhne VGA jsem přidal levnou starou grafiku od AMD a do volného PCI slotu definitivně a natrvalo osadil zvukovku M-Audio a přidal jí důstojnější hi-end 2×CINCH pojítko s bednama. Interní zvukovka v BIOSu je vypnuta, 96kHz samplovačka nahozena. Hotovo, dokonáno jest. Stroj této míry zbastlenosti a stáří budiž odteď až navěky považován za blueprint vhodného Socka PC pro všechny, kteří chtějí svými počítači spasit svět tak, že se budou altruisticky ujímat vysloužilého železa, nekonzumně se vyhýbat nákupu železa nového a pohrdat všemi kritiky tohoto počínání.

Čili definuji proteď a navěky následující pravidlo:

NEBUDEŠ UŽÍVATI HARDWARE
MLADŠÍ SEDMI LET VĚKU!

… a tento hardware bys měl zásadně nakupovat z druhé ruky, protože tím za prvé ušetříš vlastní peněženku a za druhé přírodu (existují výjimky z tohoto pravidla: například datová úložiště by se měla kupovat vždy nová, protože nic cennějšího než vlastní data v PC nemáme.

Ano, na jednom místě mi to v mém PC drhne. Procesor je o pár měsíců mladší než definuje pravidlo. Ale nezlobte se, měnit už to nebudu (nebo ano? :—D). Mohl bych sice časově fallbackovat na vyšší CPU typu Core i7-4770, ale momentálně mi to připadá jako ptákovina. Prozatím tedy své vlastní pravidlo porušuji, v květnu 2021 jej porušovat přestanu. Podívejme se ještě, jaké CPU a GPU by mohl člověk v PC mít, aby definici 7 let starého železa splnil a přitom šlo o pokud možno co nejvýkonnější dělo:

Na CPU straně není co řešit. AMD se tehdy trápila, Intel měl zrovna nasazeno 22nm Ivy Bridge, takže volba by padla na mnou jinde již dříve zmíněný stroj s Ivy Bridge Xeony v počtu větším než 1 ks. Průzkum trhu říká, že lze pořídit například repasovanou workstejšnu Fujitsu Celsius R930 nesoucí 2ks 12jádrových (24×HT) Xeonů E5-2697v2 se 128 GB RAM a Nvidia Quadro K5000, celkově stroj za ~35 tisíc Kč. Majitel tak získá stroj se sice hodně vysokou spotřebou (TDP 2× 130W), ale také 48 HT vlákny s podporou alespoň první generace AVX. Tyto Xeony šly na trh 10. září 2013, pročež limit splňují.

Nejvyšší grafika od Nvidie, která by se do limitu vešla, by byl keplerovský GeForce GTX TITAN (únor 2013), případně se skřípěním zubů za dva měsíce jeho vyšší verze GeForce GTX TITAN Black (únor 2014; 5121 GFLOPS). Mezi kartami Quadro by limit splnila jejich obdoba Quadro K6000 (červenec 2013), která je lepší než v Celsiusu osazené Quadro K5000, ale to vem čert. Mezi Radeony by volba mohla padnout na maximálně Radeon R9 290X 4GB (říjen 2013; 5632 GFLOPS).

Jak byste dnes se 7 let starým PC vyžili vy? Já jsem přesvědčen, že s 24 jádry Ivy Bridge, 128GB RAM a 4GB Radeonem R9 290X či původní GeForce GTX Titan naprosto v pohodě, klidně i na dobově stylovém 30" LCD s rozlišením 2560×1600 (něco jako HP LP3065, které jsem měl před 12 lety zapůjčeno na test Radeonu HD 4850) a s dobově stylovým zdrojem PC Power&Cooling Silencer 1200W (to byl můj tehdejší sen, který jsem nezrealizoval). Jako úložiště by z běžné spotřebky nepochybně posloužil nejlépe 1TB WD Velociraptor WD1000DHTZ (uveden 2012), případně v hardcore variantě stroje nějaké RAID pole tvořené 15000rpm SAS disky. Samozřejmě by bylo nutné smířit se s tím, že něco takového žere jako vyhládlý medvěd na soutěži v pojídání hot-dogů.

Jo, to byly časy.