Článek, který mám na mysli se jmenuje Záchrana HDD s vadnými sektory a byl publikován na CD-R serveru přesně před 11 lety. Co mě vedlo k jeho sepsání? Vlastně podobné pohnutky, jako dnes zveřejnění zdrojových fotek (vypadnuvších z tehdejšího fotoaparátu Olympus C-410L tak, jak jsou, bez úprav, vodoznaku a podobně). Prostě jsem se probíral starým archivem.

Dnes už z nich samozřejmě nic „vyvařit“ nejde, protože to bylo vyvařeno právě před 11 lety a troufám si i dnes po té době říci, že jsem z toho vyvařil celkem hutnou záležitost. Ještě mnoho let po vydání mi chodily různé maily, od těch typu „zkoušel jsem to, ale nefunguje to“, až po „ty *******, kvůli tobě jsem si zničil harddisk, počkej, až tě najdu“ a podobně. Zkrátka článek padl na úrodnou půdu. A přitom taková blbost… ;-).

TIP: Nejoblíbenější programy pro záchranu dat

Prostě jsem se tehdy probíral fotkami, našel jsem tuhle sadu a řekl jsem si, že by se na ní dal napasovat článek. Tenkrát mi to šlo samo, byl jsem mladý, neklidný a nevypsaný a vymyslet kolem takových fotek omáčku, která nakonec dala tři stránky, pro mě bylo podobně přirozené jako chůze. A tak se stalo, co se stát muselo. Vznikl zmíněný článek.

Podle fotek to může vypadat, že jsem se vznikem článku počítal už v době jejich pořízení. Není to tak docela pravda. Spíše se tehdy jednalo o nadšení z „třetinového vlastnictví“ zmíněného foťáku (byl svého času dost drahý, tak jsme se na něj složili tři a „sdíleli jej“) a vznikaly spontánní fotky, čistě pro vznik fotek. Byla tam jistá snaha naaranžovat nějaký okamžik tak, jako by se mělo jednat o fotodokumentaci, ale záměr udělat z toho článek, rozhodně nebyl. V době, kdy jsem ty fotky pořizoval, totiž ještě CD-R server neexistoval (shodou okolností byla samotná doména cdr.cz založena 6 dní po jejich pořízení), natož abych tušil, že pro něj budu psát a odevzdám mu velkou část svého života.

A co mě přimělo vrtat se vlastně v porouchaném pevném disku a následně dělat fotky? Tak v první řadě to vrtání se v pevném disku … no, když máte pevný disk, o kterém víte, že už nikdy fungovat nebude, tak proč se v něm nepovrtat? To je prostě taková ta zvědavost, šťouravost, možná se to dá přirovnat k sexu – i přes skutečnost, že to člověk už dělal, má chuť to dělat znova :-). Akorát chuť fotit sám sebe při sexu jsem teda nikdy neměl, v tom bude asi ta hlavní odlišnost ;-).

Tohle samozřejmě není test přístupové doby, jak se pravilo v článku, ale marná snaha disku dopátrat se smysluplných dat.

Jen tak mimochodem: Olympus C-410L byl foťák, který fotil v rozlišení 640×480 bodů přímo do JPEGu, nebo alespoň něčeho, co z toho coby JPEG nakonec lezlo. Ne, nedávala se do něj žádná paměťová karta. Paměť měl nevyměnitelnou vestavěnou (podle dochovaných informací 3 MB) a fotky se z něj dolovaly – považte – přes COM port! Vešlo se na něj 30 fotek (bez ohledu na velikost, prostě 30, většinou se v pohodě vešly do 2 MB, takže ty 3 MB byly čistě pro rezervu).

Olympus Camedia C-410L