Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
"bych se jen nerad dočkal dne, kdy prezidentkou České republiky bude „bývalý“ neonacista či vysloužilá pornoherečka jen proto, že si pomocí nově nabytého práva silou prosadili odstranění svých prohřešků z historie"
Neni treba nic odstranovat, lide prohresky zapomenou sami. Proto mame za prezidenta toho koho mame........
Hned první člověk a kápne na pointu. Jsem zklamán ;-).
Při výběru mezi Zemanem a Schwarzenbergem byla IMHO situace jasná i pro lidi, kteří si pamatovali.
Má to jednu vadu - u veřejně aktivních lidí je žádoucí znát jejich minulost i současnost. Ale u sousedky Novákové, která se nikdy ve veřejné funkci neangažuje, toto nedává smysl.
Vážně? A kdo bude rozhodovat o tom, zda je daná osoba veřejně aktivní a nebo ne? A co se ještě bude počítat jako veřejná aktivita?
Co když bude chtít sousedka Nováková půjčit peníze a vy si nebudete moci dohledat, že si už potřetí peníze půjčila a nevrátila je a byla za to souzena.
A nebo, co třeba takový Behemot, který se v diskuzích na DIIT chová jako hulvát a pak se najednou rozhodne, že chce, aby toto jeho chování bylo zapomenuto, protože mu to kazí kšefty, jelikož každý zákazník, co zadá do Googlu "Pavel Boček" uvidí jeho hulvátské komentáře. Také má právo být zapomenut?
Právo na zapomnění náramně hraje do karet nezodpovědným lidem, kteří se spoléhají na to, že záznamy o jejich prohřešcích zmizí mávnutím kouzelného proutku.
Když někdo udělá něco špatného, tak si za to holt musí nést následky.
amen
Jeste pridam, kdyz temto nezodpovednym lidem dame takovyto nastroj do ruky tak oni nemaji vubec duvod se nad sebou zamyslet, poucit se, protoze se to vsechno vzdy spravi jednim kliknutim. Co bude dal, kradez spravim kliknutim, podvod, vrazdu... ?
To je na soudu, viz případy se Zeleným Raulem. U mnoha byl reflex omilostněn s tím, že stěžovatel je veřejně činný politik a tak musí počítat s veřejným zájmem i negativními reakcemi.
Jednou zloděj, navždy zloděj? Pokud je to cizí osoba, která se nedávno přistěhovala, tak ji nepůjčím bez ohledu na to, co mi o ní řekne google. Nechápu ten příklad.
Pokud to budou Behemotovy staré komentáře, tak proč by nemohly? Ale soudně si to pravděpodobně nevymůže, takže co je to za příklad?
Následky na doživotí? Lidé se nemohu změnit k lepšímu, náprava není možná? Nezačneme rovnou cejchovat, to je spolehlivější než google (závisí na internetu). A člověk musí nést následky i když byl v roli oběti? Taky na doživotí?
Když se na české wikipedii kouknu na údaje například o politicích, nestačím se leckdy divit, co je tam za bláboly. Prostě to odráží politický názor příslušného pisatele a objektivita jde stranou. IMHO by bylo lepší, kdyby tam nebylo nic...
Je třeba rozlišovat mezi objektivitou a doložitelností. Samozřejmě je špatně, pokud v jakémkoli článku pisatel propaguje určitý jednostranný názor, který není ničím doložen - takový ale může kdokoli změnit, opravit, nahradit. Pokud je ale názor ve článku doložený zdrojem, který splňuje několik základních pravidel, pak je vše v pořádku. Wikipedie, jako kterákoli jiná encyklopedie, má prezentovat pouze to, co již bylo někým vyzkoumané, doložené, řečené. Jejím cílem není hledat pravdu, konsensus nebo prezentovat pouze to, co je široce společensky přijatelné.
Jenže pokud máš dostatečně velký soubor pramenů, lze doložit v podstatě cokoliv. Jako lze najít podporu pro v podstatě libovolný názor v Bibli (nebo v Leninových spisech), tak lze najít dostatek podkladů pro libovolný žvást například v českém tisku.
Tzv. "právo na zapomnění" JE jen doublethinkový výraz pro cenzuru. Nic jiného.
Jedna věc je, že to nelze najít ve vyhledávači, druhá věc je, že to na internetu/v knihovně/kdekoliv jinde stále existuje. IMO cenzura je něco dost jiného.
Jinak něco podobného tu funguje už dávno - http://www.epravo.cz/top/clanky/zahlazeni-odsouzeni-9447.html
ano, máte pravdu, v tom, že informace někde v universu existuje,ale myslím, že velmi podceňujete dnešní vliv vyhledávačů.. pokud něco není uvedeno ve vyhledávači, tak se k tomu leckdy nemáte jak dostat, protože se ani nedozvíže, že to existuje!!! v tom je ten problém.. jak můžete hledat v primárním zdroji něco, o čem ani nevíte, že existuje?
kniha zavřená v trezoru také objektivně existuje, ale když o ní nevíte, protože není vedena na žádném seznamu a jediný způsob, jak se o ní dozvědět je otevřít ten trezor a najít ji tam, tak de facto neexistuje..
zahlazení odsouzení bych sem nepletl, to je soudem nebo prezidentem schvalovaný akt za zákonem předem přesně daných a dopředu známých podmínek, to není tak, že napíšete prezidentovi "štve mě, že mám ve výpisu rejstříků záznam, tak to koukej zahladit" jako je to v tomhle případě, kdy napíšete na google a on to prostě zařídí..
Však to je ta pointa. Když si dáte vyhledat sousedku Naděždu Alex, tak nedostanete všechny informace o té osobě bez ohledu na to, co o ní víte. Nedozvíte se všechny její tresty (protože byly její malé trestní činy hojně medializované) nebo nahé fotky, co její zhrzený ex dal před lety na web .
Když nevím co chci, tak to těžko mohu dostat, ne? :-) Když vím, co hledám, tak zákaz v indexovač jei jen menší obstrukce.
weby nejsou zavřené v trezoru, to přeháníte, jen ste už línej a neumíte fungovat bez google.
Ano, zahlazení má jasná pravidla, nicméně dle vás to musí být také cenzura.
A soukromí má taky svá pravidla, jen nemají tak ostré hranice.
„Jedna věc je, že to nelze najít ve vyhledávači, druhá věc je, že to na internetu/v knihovně/kdekoliv jinde stále existuje. IMO cenzura je něco dost jiného.“
Dovolím si to parafrázovat: „Jedna věc je, že politicky nevhodný film není v kině promítán, druhá věc je, že tento film v trezoru stále existuje.“
Stále si myslíte, že cenzura je něco jiného? Já jsem jiného názoru. Jakékoli dodatečné a umělé omezení k přístupu lidí ke konkrétní informaci lze považovat za cenzuru. Cenzuru podle mě nedefinuje, jak velká je skupina osob, které byla informace upřena nebo jak velké úsilí musí člověk vykonat, aby se k „cenzurované“ informaci dostal.
Dám ještě jeden příklad. Mám předválečnou knihu - učebnici - která byla za druhé světové války cenzurována, aby se podle ní mohlo dále učit a nebyla v rozporu s tehdejší německou ideologií. Všechny nevhodné pasáže a texty byly přelepeny papírem. Pokud ale list nastavím proti dostatečně silnému zdroji světla, aby se přelepky prosvítily, je možné původní text přečíst. Sice se k upřené informaci lze dostat, ale vyžaduje to větší úsilí (stejně jako v případě cenzury v rámci vyhledávače) - cenzura to ale bezpochyby byla.
informace na webu nezaindexovaném největším vyhledávačem je to samé co film v trezoru? Takže internet před vyhledávačem google neexistoval či co? Tehdejší vyhledávače nebyly tak dobré a obvykle se muselo použít několik, aby se méně dostupná informace našla.
Tak se podívejte, jak se vypořádala cenzura např. s Waldemarem Matuškou po jeho emigraci - byl vystříhán z filmu, nepouštěly se žádné jeho písně, změnilo se obsazení v titulcích, zmizel z knihoven (hlavně z audio oddělení), zmizel ze slovníků apod., nesmělo se o něm veřejně mluvit. To byla cenzura. Parafráze by spíš seděla s tím, že je požadováno vymazání ze zlatých stránek.
Pletete si pojmy s dojmy - tady je jen požadováno, aby se jedna "určitá" informace neindexovala ve vyhledávači. Není požadováno, aby zmizel zdroj informace. Pokud to bude např. na krimi webu, tak to pravděpodobně stále najdete, jen to nebudete mít tak snadné (něco jako dříve bylo nutné obejít několik knihoven, než jste našel méně rozšířenou knihu).
To že za války bylo nedostatek zdrojů a tak udělaly nepříliš účinnou cenzuru učebnice, je příklad čeho?
To jste si naběhl, ty filmy s Matuškou tu byly stále, jen zmizel z "indexovače". Ten zdroj tu je dodnes. Internet lze považovat za trezor, protože hledání informace "náhodným" způsobem ma stejnou pravděpodobnost na úspěch jako sázení sportky, možná i menší.
Asi jste nepochopil, že se jedná o Všechny vyhledávače, ne jen o Google, který je použit jako příklad. Každý vyhledávač který bude požádán _musí_ "zapomenout".
U obětí je to pochopitelné, ale jinak... Je to newspeakový výraz pro cenzuru.
To jsem si nenaběhl - Matuška byl v "trezoru", takže oficiální cestou ste se k nim nemohl dostat. To byla cenzura.
Tak to máte asi jinou definici trezoru než já. Podle mne se do trezoru nedostanete, pokud nemáte/neznáte klíč. Jehla v kupce sena se blbě hledá, ale pořád to z ní nedělá trezor.
Opravdu cenzura, když něco vypadne z vyhledávače? Zdroj informace, pokud není zveřejněná v rozporu se zákonem, odstraněn ani znepřístupněn není. Stále se k tomu můžete dostat jinak.
I když nechápu, že vám to vadí (bavíme se o nějakých starších informacích související s nějakou osobou). Mnohem více informací zmizí tím, že jsou moc staré a provozovatel toho webu si chce uvolnit místo.
Jenomže co není na Googlu, jako by nebylo.
Zahlazení odsouzení je něco úplně jiného. Trestní rejstřík je neveřejná věc. Kdokoli si v něm nemůže jen tak libovolně hledat.
Záznam o odsouzení samozřejmě zůstává. Jen se poté neobjevuje v rejstříku a na odsouzeného se pohlíží jako na bezúhonného.
ne tak docela - informace o trestu je, v souladu s místním slovníkem, "cenzurována" i když by zaměstnavatel chtěl znát všechny jeho tresty.
Přesně tak, původní záznam zůstává. Zde také.
Ne, mýlíte se. Zahlazení odsouzení je možné dosáhnout při určitých podmínkách.
Odstranění z vyhledávače je závislé pouze na tom, zda se mi ta informace o mě líbí a nebo ne.
OK, dáme extrémní příklad - nějaká hovada veřejně poníží svoji oběť, natočí si o tom video a to+fotky s jejím jménem a adresou dají na známý web s "dobrými" tagy, kterou zaindexuje google. A teď co? Právo na informace a necenzuru nebo právo na ochranu osobnosti?
Noviny ani TV to nezveřejní se všemi informacemi, protože novinářský kodex a snad i zákon. Google ani provozovatel webu nic o obsahu videa neví a tak nic z toho nemůže zafungovat a google to vesele zaindexuje. Po žádosti je obsah z webu stažen, ale už je pozdě, má jej google a možná i další weby.
Osobně jsem zažil případ, kdy naši profesorku se pokusili znásilnit a byl o tom článek na titulní stránce Blesku a celá škola to tak věděla. Tenkrát se už na škole neukázala a o pár měsíců později učila jinde. Dnes by se to s ní táhlo dál díky google.
Jistě, ne vždy je to takto jednoznačné (proto to taky posuzují soudy), ale nemůžeš tvrdit, že toto je jen cenzura a nikdo na ni nemá právo.
chudák profesorka, holt tyhle případy se stávají, zpátky k věci..
v tomhle případě podle mě je hlavně problém v tom, že o cenzurní zásah (můžeme o tom sáhodlouze diskutovat, ale podle mě to prostě je určitá forma cenzury, když se nějakému nezávislému (ve smyslu bez vztahu ke všem stranám sporu) subjektu NAŘÍDÍ NEPOSKYTOVAT informace které má a které by normálně poskytoval) žádá sám postižený a není nikdo, kdo by nezávisle rozhodl o tom, zdali je to relevantní požadavek či nikoliv (ve smyslu společenského přínosu/užitku).
Rozhodně by to ale neměl být sám žadatel samotým aktem požádání o výmaz.
takhle by třeba ten, kdo se danou profesorku pokusil znásilnit mohl dožadovat o vyjmutí z vyhledávání na googlu a všech vyhledávačích, kde je pak spravedlnost?
ale možná se pletu, přiznám se, že nevím, jak to procesně funguje.
Ne. Právo na zapomnění vymáhá ten, koho se příslušné údaje týkají. Cenzuru vymáhá stát (ať už oficiálně nebo neoficiálně), případně vedení nebo pověřený orgán příslušného sdělovacího prostředku. Existuje i autocenzura - ale tu opět uplatňuje autor, ne ten, o kom píše.
Je hezké, že cenzuru dokážete rozdělit do tolika škatulek a ty pak různě nalakovat. Ale to je vaše věc.
Je ovšem méně hezké, že to nechápete. IMHO jsem to napsal srozumitelně, tak kde je chyba?
No tak na to máme oba dost odlišný názor. Pro mě je jedno, jestli to vymáhá stát nebo jednotlivec, protože výsledek bude stejný - budete mít ztížený přístup k nějakým informacím (záměrně nepíši odepřený přístup, protože úplného vymazání informace nedosáhne ani vláda, a už vůbec ne ten jednotlivec).
A taky ten vzletný název - "právo" na zapomnění. Vždyť je to absurdní. Já naopak považuju za své právo si pamatovat. A některé věci prostě (někomu) nezapomenout.
A teď takový malý výlet do (snad fiktivní) budoucnosti. Právo na zapomnění projde několika novelizacemi a my budeme ze zákona povinní zapomenout doopravdy. Budou tu muži v černém, kteří na nás budou blikat? Snad ne.
DEBIL
A hele, novej podpis :)
tohle je špatné téma. Tady není možné, aby se jednoznačně označila špatná volba. Protože oba názory (Zbytečná Cenzura VS Rozumný Krok) mají svojí pravdu.
-------------------------------------------------------------------------------
Na jednu stranu se vždycky najde hromada "hajzlů", která tohle bude zneužívat a zahlazovat stopy po svých nekalých činech.
V nejhorším možném případě by někdo dokonce mohl měnit dějiny - moc by mě zajímalo, co by Evropská komise řekla, kdyby se tady ukázal potomek A.Hitlera a dožadoval by se "práva na zapomenutí" :D
-------------------------------------------------------------------------------
Ale na druhou stranu to bude chránit lidi před zkreslenými/špatnými informacemi, které by mohli poškodit jejich život.
Nesčetněkrát se na různych webech objevili "zprávy", které se nakonec ukázali jako nepravdivé, a i když se pak weby omluvili, tak ta původní zpráva pořád zůstane naindexována ve vyhledávači (mnohokrát dokonce i na první stránce ve výsledcích).
Za normálních okolností vám taková špatná zpráva může být ukradená.... ale co když třeba hledáte práci a firmy si "vygooglí" vaše jméno??? A co když třeba podnikáte a budete přicházet o potencionální zákazníky jenom kvůli nepravdivému článku na netu? Moc příjemné by to zrovna nebylo...
a co když jste náhodou šmejd/nepoctivá firma (nic proti vám).. to vám dali do rukou přímo zbraň pro likvidaci jakýchkoliv negativních komentářů/reakcí/názorů !!!
tento problém prostě nemá jednoznačné řešení, můj názor je takový, že slušní a poctiví lidé ho prakticky nebudou využívat, ale občas někomu opravdu pomůže, zato šmejdi a grázli si přijdou na své a pro ně je to geniální nástroj, jak svou pravou tvář ukrývat i na internetu
tohle je dost pravděpodobný fakt.
Ti, co toho budou zneužívat, způsobí mnohem více škody, než "dobro", které to přinese normálním lidem
Ano a celý ten problém má jedno jediné řešení. Přestat akceptovat úpadek morálky a omlouvání hovad tím, že systém jim to umožňuje a nezabraňuje jim v tom. Tohle je ta americká móda souzení se s výrobcem mikrovlnky kvůli uvařené kočce. V normálním světě by majitel mikrovlnky používal mozek a neomlouval se systémem.
Jenže dneska je všechno relativní, morálku a osobní zodpovědnost u dětí nepožadujeme, protože místo hranic uvnitř člověka vyrábíme nekvalitní a snadno přeskočitelné hranice vně.
Tenhle problém nemá technické ani jiné systémové řešení. Tenhle problém je ve společnosti a lidech a ti se (v tomhle směru) tak snadno programovat nedají.
Ono by to spis chtelo, aby byla povinnost "prilepit" tu omluvu ke vsem mistum, kde ta zprava je. Pokud nekdo uverejni nepravdivou informaci a pak se omluvi a uvede to na pravou miru, nemelo by se stat, ze nepravdiva informace je ve vyhledavaci vys a omluva az o tri stranky pozdeji. Ale nevim, jak by se tohle dalo realizovat ...
Právo na zapomnění není až tak cenzura, jako spíš nebetyčná pitomost srovnatelná snad jen s někdejší snahou poručit větru, dešti… akorát tady se EU nesnaží normalizovat počasí, ale online obsah. Je hovadina nutit někoho odstraňovat odkazy na informace jen proto, že se týkají minulosti, daleko relevantnější pro případné odstranění - a nikoli odkazu, ale informace jako takové - by měl být pravdivostní status takové informace.
Vaše argumentace s prezidentkou nacistkou či pornoherečkou je naprosto naivní a manipulativní. Bavíme se tu o veřejně přístupné nevymazatelné stopě. Každý ve svém životě někdy provedl něco, za co se stydí a je rád, že mu to už lidé odpustili a zapomněli. Díky Bohu takhle lidská mysl funguje (spolehlivě a několik tisíc let). Bohužel všudypřítomný slídil a bonzák Internet takový není a to je špatně, dokud lidé nebudou umět odpouštět a nevysmívat se druhým.
Stejně manipulativně bych mohl představit klasický příklad zneužití internetu mezi dětmi. Naivní osmnáctka povolila příteli, aby si ji vyfotil nahou. Ten později neunesl rozchod a fotku ze msty vystavil na netu. Opravdu tam ta fotka má navždy zůstat a zničit holce celý život? Děcko si psalo na netu náctiletý blog, kde se svěřovalo naivně se svými "životními strastmi". Opravdu nemá v dospělosti právo zabránit zaměstnavateli si tohle číst?
Přestaňte myslet v úrovni technokratické totality a začněte zase přemýšlet jako lidé. Chybující a mající právo na novou šanci... Ono těch sebevražd kvůli pomluvám na dědině určitě nebývalo tolik, jako kvůli pomluvám na internetu, před kterými se nedá už utéci ani do tzv. 3. světa...
„<em>Naivní osmnáctka povolila příteli, aby si ji vyfotil nahou. Ten později neunesl rozchod a fotku ze msty vystavil na netu. Opravdu tam ta fotka má navždy zůstat a zničit holce celý život?</em>“
Ano, nezodpovědnost je sviňa a pokrok nezastavíš.
„<em>Děcko si psalo na netu náctiletý blog, kde se svěřovalo naivně se svými "životními strastmi". Opravdu nemá v dospělosti právo zabránit zaměstnavateli si tohle číst?</em>“
Ne, nemá. A upřímně: pokud je zaměstnavatel takovej idiot, že na jeho vztah se zaměstnancem má vliv to, co o sobě dal zaměstnanec vědět v době neplnoletosti, tak je to vůl. Pokrok nezastavíš a musí se mu přizpůsobit i rodiče ve výchově svých dětí. Něco o tom vím, taky vychovávám potomstvo a připravuju ho na digitální věk. A nikdy bych se nesmířil s tím, že by měl můj potomek právo na to, aby informace, které o sobě zveřejnil, museli všichni ze zákona zapomenout. Facku by dostal, až by chytil druhou od zdi, kdyby na něco takového jen nahlas pomyslel.
<i>Ano, nezodpovědnost je sviňa a pokrok nezastavíš.</i>
Pokud někdo zradí Vaši důvěru, je ten zrazený nezodpovědný?! Zajímavé, důvěřujete vůbec někomu anebo vás to jen ještě nepotkalo?
A co informace, co o vašem potomkovi zveřejní jiní? Jste ochoten být zodpovědný i za činy druhých? BTW, nikdo tu neřeší jejich platnost, mlčky se předpokládá, že všechny informace jsou správné. To je taky kravina, že?
Momentálně je to tak, že defaultně nedůvěřuji nikomu. Míra mé důvěry vůči jiným lidem je závislá na tom, co od těch lidí očekávám.
Zveřejnění informací o mém potomkovi někým jiným nejsem schopen ovlivnit a přijímám to jako fakt. Za zveřejnění těchto informací nejsem odpovědný, pokud se nejedná o informace, o kterých jsem věděl pouze já sám.
A především a hlavně: nikdy jsem neřekl, že předpokládám, že všechny informace jsou správné. Nejsem příznivcem Blesku. To, že velká spousta lidí předpokládá pravdivost zveřejněné informace („<small><em>je to pravda, mámo, protože to říkali v televizi, a když to říkali v televizi, tak je to pravda</em></small>“), je prostě smutný fakt, se kterým je potřeba se nějak vyrovnat (to, že se platí daně, a to nikoli malé, je taky smutný fakt, se kterým je potřeba se nějak vyrovnat).
Já osobně všechny informace primárně dělím na zveřejněné a nezveřejněné. To, jestli jsou pravdivé, nebo ne, obvykle nemám možnost stoprocentně ověřit, má důvěra v takové informace tedy silně závisí na mých životních zkušenostech, na tom, kdo informaci zveřejnil, na podání informace a spoustě dalších věcí.
Nepředpokládám automaticky, že každá informace je správná nebo pravdivá. Naopak, předpokládám, že v informacích mohou být a jsou chyby a nepravdy.
Mimochodem v první řadě u zveřejněných informací zkoumám motiv zveřejnění. Např. když se v televizi říká, že na silnicích se za tu a tu dobu zabilo tolik a tolik lidí, tak tou informací pro mě není počet mrtvých (ten je mi upřímně u řiti), říká mi to, že se pravděpodobně budou v nějaké oblasti individuální dopravy utahovat šrouby.
Stejně tak když o mém potomkovi nebo o mně někdo napíše veřejně něco nelichotivého, první, co mi to říká, je, že někdo chtěl mého potomka nebo mně nějakým způsobem zdiskreditovat. Jestli je ta informace pravdivá, nebo ne, je pro mě až druhořadé a i kdyby to nebyla pravda, nepožadoval bych odstranění takové informace, protože je to nesmysl - jednou vypuštěná informace je navždy vypuštěná informace a nemohu oprávněně požadovat, aby ji všichni zapomněli a zmizela ze světa, i kdyby to byla sebevětší krávovina a milionkrát by bylo dokázáno, že je to lež.
Tohle není pokrok, ale technokratický úpadek. Nástroj - čili neživý služebník - se stává kodifikátorem společenské normy a samozvaným despotou. Je to totéž jakobyste vynalezl nůž a následně tvrdil, že je v pořádku nebránit se nakládání s nožem tak, aby pořezal náhodné kolemjdoucí nebo děti, které s ním neumí dostatečně zacházet. Dobrovolně se zbavujete své svobody a svých práv na úkor "svobody" a práva neživého prostředku, aby vás omezoval. To je špatně a chudáci vaši děti, jestli na to nepřijdou alespoň sami. Bude z nich další masa, která dobrovolně předá svůj život a svá práva do rukou všemocného neexistujícího elektronického božstva.
Btw. Neustále operujete s myšlenkou, že na internetu jsou pravdivé a zcela přesné nediskutabilní informace. To je dost dětinská představa už jen s ohledem na diskuse na tomto celkem neutrálním serveru. Další dětinská představa je, že zaměstnavatel nebo obecně ostatní lidé jsou natolik vyzrálí, že bdou druhé brát s respektem a informace nezneužívat. Takové představě se už ani nedá smát... Opět i vzhledem ke zdejším diskusím... Žijete v realitě, která je reálná, nikoliv diskrétní nebo dokonce binární...
Vážený pane Čtvrtý, nástroj sám o sobě se nemůže stát bez vlivu lidského faktoru ničím. Používáte stejně nesmyslné argumenty jako např. odpůrci individuální autodopravy, kteří tvrdí, že „auta zabíjejí lidi“, nebo odpůrci zbraní, kteří tvrdí, že „zbraně zabíjejí lidi“. Tak tomu ale není. Auto by samo bez člověka nebo nějakého jiného vnějšího přičinění nikoho nikdy nezabilo. Zbraň možná hypoteticky ano, pokud bude člověkem sestrojena tak nešikovně, že v nějakém předem neurčitelném okamžiku selže způsobem, který usmrtí nějaké lidi, ale primárně zbraň sama o sobě nezabíjí, musí ji někdo držet a použít způsobem, který někoho usmrtí.
A když už hovoříte o tom noži, tak teda já nevím, jak vy, ale já s nožem nakládám tak, aby mé potomky nezranil (takové to základní jako „ukládejte mimo dosah dětí“ a podobně). A budete se možná divit, ale nědělám to proto, že by mi to nařizoval nějaký zákon (upřímně: ani nevím, jestli takový zákon existuje a je mi to putna), ale proto, že mám jednoduše zájem na tom, aby se mé děti o nůž nezranily.
Na druhý odstavec jsem v podstatě reagoval v příspěvku určeném předřečníkovi.
Hmmm, když selže výbušnina a exploduje bez vnějšího vlivu, tak to není zbraň, která zabíjí sama o sobě? Nezabíjí samo o sobě špatně postavené schodiště, ze kterého spadnete? A co nekvalitně postavené zábradlí na vyhlídce o které se opřete a spadnete? Nekvalitně vytvořený nástroj se špatnou kontrolou a špatným zabezpečením. Jako internet :-)
A i kdyby, jsem velkým příznivcem automobilové dopravy, ovšem že auto je nebezpečná téměř zbraň zcela uznávám, což musí ze zkušenosti a zpravodajství každý soudný člověk. Proto také existuje řada omezení na jeho použití, počínaje omezením věku, přes řidičák až po dopravní značky, zákazy v určitých zónách a vymezení silnic. Ještě štěstí, že se konečně podobná omezení objevují i u internetu. Málokoho napadne nadávat, že nemůže projet autem skrz supermarket nebo nechat řídit své 2leté dítě či že má soused právo na náhradu za nabořený plot mým autem. Přitom by bylo krásné nebýt tak omezován ve své svobodě projevit se svým motoristickým sdělením na jeho plotu. Zajímavé, že v kontextu internetu to najednou vadí. V kontextu internetu už lidi zapomínají, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých a že určitá míra regulace je nutná, protože požadavky lidí jsou vzájemně protichůdné a když jednomu dovolíme vše, druhého tím zákonitě omezíme... Jde o to omezit všechny, ale přiměřeně.
Pro internet chybí zavedená a především obecně uznávaná a dodržovaná pravidla (legitimita v nakládání). Podobně jako třeba etiketa telefonování a smskování. A lidi se pak nachází na škále mezi nadšenci jako vy, kteří jsou technologií uchváceni a ignorují její hrozby,aby si mohli plně užívat všech novinek, a skeptiky, kteří by technologii zakázali nejraději jako celek v obavě z neznámého. Ideální stav je ale vždy vyvážená poloha uprostřed. Počítat se slušnými i neslušnými uživately netu...
Fakt sorry, ale srovnáváte nesrovnatelné. Internet je počítačová síť, která sama o sobě není navržena tak, aby sama spáchala nějaké zlo, a to ani nedopatřením jejího návrháře. To až uživatelé s ní mohou páchat zlo. Zrovna teď nedávno proběhla médii jedna taková veselá zpráva, která uvádí, že na základě kvalitního záznamu chvění brambůrků v místnosti, kde někdo mluví, lze zjistit, co říká. Podle vaší logiky bychom měli brambůrky označit za šmírovací nástroj, ne?
No, a od druhého odstavce jste mě ujistil o tom, že pro mě nejste člověk pro komunikaci. Jediné, co jste trefil přesně, je závěr: počítat se slušnými i neslušnými uživateli netu. Představte si, že já s tím počítám. A když s tím počítáte, nemůže vás neslušný uživatel netu nijak vyvést z míry. Stejně jako počítám s tím, že na silnicích jezdí bezohlední řidiči motorových vozidel, řádově bezohlednější procento cyklistů a vůbec nejhorší ze všeho jsou <del>trpaslíci</del>, pardon, děti. Ty potvory vám vlezou všude. Víte, co je horší, než přejet dítě autem? Dostat ho z pneumatik.
Ne, vážně, počítám i s tím, že se nožem dá zabíjet a možná vás to překvapí, ale vůbec se nespoléhám na nějaký zákon, který by to zakazoval. Protože ono je vždycky lepší být v celku než v právu. A falešný pocit bezpečí, který evokují mnohé zákony zakazující dělat to či ono, už dostal řadu lidí do průseru a nemálo i pod drn. „Co sem ten debil jede, vždyť mám na přechodu zelenou…“ prásk ho - a jaká byla. Ne, podle mě čím víc pravidel nastavíte, tím víc lidí ohrozíte, specielně s ohledem na to, jak jsou mnozí lidé důvěřiví a naivní. Je to jako s tou průpovídkou s rybářem a chudákem: dej chudákovi rybu, nasytiš ho na den. Nauč ho ryby lovit a uživí se na celý život.
Úplně to samé platí v ochraně života před zlými živly: vydej zákaz zbraní a sebereš slušným lidem možnost se účinně bránit před těmi, kterým je takový zákaz u zadele. Dej lidem možnost uplatňovat všemi prostředky doktrínu "můj dům, můj hrad" a i drobná kriminalita, kdy se ti domu vloupá mamlas, aby ti sebral peníze, klesne na minimum, protože každý bude vědět, že v domě cizího můžeš zaklepat bačkorama.
A úplně stejné je to s netem: vydej hromadu nařízení, zákazů, příkazů a pravidel, jak se má net používat, a spoustu naivních lidí uvrhneš v nebezpečí falešného pocitu bezpečí (protože kriminální živly z netu nezmizí, to ti garantuju, stejně jako ze silnic nemizí tzv, piráti silnic, přestože represe jsou pořád větší a regulací, že si je nikdo ani už nemá šanci pamatovat). I ten chudák Špaček už pocítil vliv práva na zapomnění, byť nepřímo: donedávna skoro nikdo nevěděl, že byl před plyšáčkem členem komárů. Dneska to ví každý, kdo trošku sleduje dění na netu, protože se to ten nešťastník snažil smazat z Wikipedie.
trpaslíci, pardon, děti. Ty potvory vám vlezou všude. Víte, co je horší, než přejet dítě autem? Dostat ho z pneumatik. Ne, vážně, počítám i s tím, že se nožem dá zabíjet a možná vás to překvapí, ale vůbec se nespoléhám na nějaký zákon, který by to zakazoval. Protože ono je vždycky lepší být v celku než v právu. A falešný pocit bezpečí, který evokují mnohé zákony zakazující dělat to či ono, už dostal řadu lidí do průseru a nemálo i pod drn. „Co sem ten debil jede, vždyť mám na přechodu zelenou…“ prásk ho - a jaká byla. Ne, podle mě čím víc pravidel nastavíte, tím víc lidí ohrozíte, specielně s ohledem na to, jak jsou mnozí lidé důvěřiví a naivní. Je to jako s tou průpovídkou s rybářem a chudákem: dej chudákovi rybu, nasytiš ho na den. Nauč ho ryby lovit a uživí se na celý život. Úplně to samé platí v ochraně života před zlými živly: vydej zákaz zbraní a sebereš slušným lidem možnost se účinně bránit před těmi, kterým je takový zákaz u zadele. Dej lidem možnost uplatňovat všemi prostředky doktrínu "můj dům, můj hrad" a i drobná kriminalita, kdy se ti domu vloupá mamlas, aby ti sebral peníze, klesne na minimum, protože každý bude vědět, že v domě cizího můžeš zaklepat bačkorama. A úplně stejné je to s netem: vydej hromadu nařízení, zákazů, příkazů a pravidel, jak se má net používat, a spoustu naivních lidí uvrhneš v nebezpečí falešného pocitu bezpečí (protože kriminální živly z netu nezmizí, to ti garantuju, stejně jako ze silnic nemizí tzv, piráti silnic, přestože represe jsou pořád větší a regulací, že si je nikdo ani už nemá šanci pamatovat). I ten chudák Špaček už pocítil vliv práva na zapomnění, byť nepřímo: donedávna skoro nikdo nevěděl, že byl před plyšáčkem členem komárů. Dneska to ví každý, kdo trošku sleduje dění na netu, protože se to ten nešťastník snažil smazat z Wikipedie. https://diit.cz/blog/zakladatel-wikipedie-povazuje-pravo-na-zapomneni-za-cenzuru/diskuse#comment-724703 +Dobré ráno všetkým.
Chcel by som teraz vyjadriť trochu odlišný názor. V Ústave SR sa zaručuje právo na nedotknuteľnosť osoby a jej súkromia. Toto právo nevzniklo samo od seba, je výsledkom vývoja našej kultúry ovplyvnenej judaizmom, kresťanstvom a humanizmom. Podstata diskusie spočíva v tom, či má niekto právo dožadovať sa odstránenia informácií v súvislosti so svojou osobou na internete a či takéto odstránenie má byť trvalé. Podľa môjho názoru áno, a hneď z viacerých dôvodov:
1.) nikto vám nezaručí pravdivosť informácii na internete. Pravdivosť údajov nie je predmetom skúmania ani spoločností ako je Google. V tomto zmysle je pre človeka jednoduchšie mať poruke nástroj, ktorým sa može pomerne rýchlo domôcť odstránenia takýchto nepravdivých informácii (bavíme sa tu o fyzických osobách, nie o spoločnostiach).
2.) prečo by mal byť niekto za svoje minulé priestupky verejne pranierovaný ľudmi, ktorí takisto majú svoje chyby, len o nich na internete nikto nevie. Zoberme si napríklad Behemota - hovoríte o ňom, že sa často vyjadruje vulgárne na fórach v diskusiách. Súhlasím, vulgárne sa ale vyjadrujem sem tam aj ja doma, len o tom doteraz nikto nevedel. Kto je teda horší? Nikto, pretože všetci máme s niečim problém, len pri niektorých sú prejavy ich problému očividnejšie. Svet nie je čierno biely a ja ani ktokoľvek z vás nie je lepším človekom ako Behemot.
3.) každá vec, ktorá slúži na dobro, môže slúžit aj na zlo. Bol by argument, že výskum v oblasti jadrovej fyziky môže viesť k skonštruovaniu jadrovej bomby, dostatočne silný na to, aby ste Einsteinovi zakázali vo výskume pokračovať? Zoberte si, koľko pozitívneho tento výskum priniesol.
Toto je môj osobný názor k danej veci, ak sa mýlim, prosím, povedzte mi v čom.
Prajem pekný zvyšok dňa.
Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaste nebo registrujte.