Celá věc vznikla vlastně náhodně. Již více jak tři roky v Boston College zkoumají materiály, které po ozáření laserem vyzařují světlo, světélkují. Asi každý táborník zná světélkující pařezy, ale využít to na ukládání dat? Čtěte dál!

Zcela náhodně přišli na to, že když skleněnou matrici, velikosti klasického CD, polijí epoxidovým lepidlem a nechají vytvrdnout, po ozářením laserem tento epoxid vyzařuje slabé světlo. Asi si řeknete, no a co? K čemu je to dobré? Budeme si s CD svítit? Ne, nebudeme, ovšem když se (prý) epoxid ozáří různě silným laserem, dá se na jedno místo nahrát až 25 úrovní. To znamená, že ne jeden pit, ale vlastně 25 pitů nad sebou. Náhoda jistě naprosto úžasná. Jen se tomu tak nějak nechce věřit. To ale nevylučuje, že to může opravdu fungovat.

Celé to velmi připomíná již dobře známou FMD technologii (fluorescenční záznam). Že by tedy objevení objeveného? Nemyslím (tedy pokud se tomu textu dá věřit). FMD médium je sice stejně průhledné, jako disk od výzkumníků z Bostonu, ovšem nic se tam neuvádí o oddělení jednotlivých vrstev fluorescenční vrstvou, jako u FMD. Ono se, pravda, o této "lepidlové" technologii v textu moc nepíše. Jedinou dost podstatnou zprávou je, že takové médium se zatím nedá lisovat. Dá se na něj jen laserem zapsat a zase číst. To na hromadnou výrobu rozhodně nestačí. Navíc výroba je zatím trochu drahá. Jenda placka prý vyjde na 100 000 U$.

Zatím se oprostím od dalších komentářů, každý si názor může udělat sám. Řeknu jen, že se mi to celé nějak nezdá. Bylo by to moc jednoduché. I když všechny geniální myšlenky se nakonec ukázaly jako velmi jednoduché a nejeden vynález tu máme díky náhodě (vzpomeňte třeba penicilín). Dejme si tedy na čas s hodnocením technologie, i jejím možném využitím (to se však již rýsuje, protože výzkumníci pracovali na úkolu dostat na bezpečné médium - tedy ne HDD - data o velkých kapacitách, přímo od U.S. Air Force, která jim na grant dala 344 000 U$, aby vyvinuli datové zařízení pro satelity a letadla).