Plán na výrobu referenčních provedení (jen) do začátku roku 2021 potvrdil na Twitteru Scott Herkelman, vice-prezident společnosti, který má značku Radeon na starost. Pokud AMD neplánuje karty na začátku roku vyrobit do zásoby ve větším množství, které nějakou dobu vydrží, pak jde po velmi dlouhé řadě let poprvé o situaci, kdy lze ukončení výroby referenčních modelů litovat.

Za celou historii Radeonů bylo několik období, kdy byly referenční karty žádané, v několika případech ceněné více než nereferenční. Důvody ale bývaly různé. Ještě před značkou Radeon, s kartami Rage ve druhé polovině 90. let, byla důvodem hlavně kvalita analogového výstupu. Tu držely společnosti Matrox (karty vyráběl téměř výhradně sám), 3Dfx na řadě Voodoo 3 (předchozí společnost nevyráběla vlastními prostředky) a právě ATi. Produkty vyráběné partnerskými firmami - často i značkami dnes zvučných jmen - mnohdy nestály za nic a pokud uživatel koukal do něčeho více než 14″ obrazovky v 640×480, působil i prostý text jako mazanice, někdy i s rozjetými barvami nebo duchy.

S Radeony (tzn. od roku 2000) se důvod poptávky po referenčních kartách změnil. Kvalita analogového výstupu byla nadále zárukou, ovšem podstatnější byly parametry. Nereferenční karty často nedosahovaly referenčních taktů a to se negativně odráželo na výkonu.

Za třetí bod úspěchu referenčních karet bylo možné považovat Radeon 9800XT. Šlo v podstatě o vůbec první referenční kartu, který přišla s „velkým“ (byť jednoslotovým) chladičem, který díky ventilátoru většího průměru nemusel zvyšovat otáčky na úroveň tehdy obvyklých 40-45mm splašených sršňů. Akustický projev tohoto řešení byl výrazně přijatelnější než u malých vysokootáčkových větráčků, které se po roce provozu stávaly nesnesitelnými. Pokusy o vlastní řešení nedopadaly lépe, a tak většina výrobců nabízela referenční provedení do konce éry této karty. V souvislosti s touto kartou stojí za zmínku, že šlo o vůbec první GPU nabízející výrobcem garantované automatické přetaktování (regulované teplotou jádra), obdobu dnešního boostu. Funkci musel uživatel zapnout v ovladačích.

Čtvrté období úspěchu referenční karty AMD zaznamenala s Radeon X1950 XTX. Referenční chladič vyfukující veškerý horký vzduch ven a vybavený ventilátorem, který netrhal uši, byl v podstatě novinkou. Uživatelé a výrobci neměli valný důvod řešit nereferenční provedení. Situace tak byla podobná jako u Radeonu 9800XT.

Možná si vzpomenete na další případy, ale osobně si už nevybavuju situaci, kdy by referenční provedení high-end chladiče AMD nějak vynikalo - v lepším případě výrazně nezaostávalo a v horším případě (který byl později častější) jej nebyl důvod preferovat s jedinou výjimkou a to v případě zapojení karet do CrossFire u základních desek, které mezi ×16 PCIe sloty vynechávaly pouze jeden volný. Chladiče s axiálním ventilátorem, které neuměly vyvinou větší statický tlak, se na rozdíl od referenčního radiálního provedení dusily a teplota horní karty nebezpečně rostla.

Specifickým případem pak byli uživatelé, kteří kartu plánovali využívat dlouhodobě. Referenční odstředivé chladiče mívaly lepší ložiska, takže vydržely běžet déle bez vyluzování nejrůznějších pazvuků, které u některých modelů postupem času zvýšily hlučnost nad úroveň reference.

Radeon RX 6800 XT je tedy po 14 letech od Radeonu X1950 XTX prvním řešením, které nejen že není důvod kritizovat nebo zavrhovat, ale které je podle řady recenzí svým zvukovým projevem lepší než inovativní „skrzefoukající“ provedení Nvidie. Je sice možné, že budou k dispozici nereferenční karty s ještě tišším chladičem, ovšem ty se nebudou svými rozměry nijak blížit standardní velikosti, do které se AMD podařilo chladič vměstnat a kterou pojmou i běžné skříně.

Důvodem, pro který neplánuje AMD pokračovat s výrobou referenčních karet, mohou být náklady. Rozměrná vapor-chamber, která rozvádí veškeré teplo od jádra, není levná záležitost a chladič s heatpipes - byť celkově větší - je levnější alternativou.