![](/sites/default/files/tmp/carousel-63/images/bigstock-several-flowerpot-of-home-plan-238813102.jpg%3Fitok=uLe9zP7M "Uchování balkonových trvalek krok za krokem: Použijte listy, polystyren i "bublinky"")
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
... ja jsem si vzpomel na macete zvukove karty od Creative co meli vlastni edo ram ... jednu ci dve jeste nekde mam ... ale Zabyak to ma snad komplet vse :-) mozne i nemozne :-) .. uz ani nejak nemuzu narazit na tu jeho sajtnu ..
Ovšem paměť RAM na ISA zvukovkách od Creative sloužila syntetizéru EMU8000 k ukládání 16-bit samplů (nativních SoundFontů .SBK, později i .SF2), nikoli jako cache IDE disků.
Ano ano, presne tak, zive si na to vzpominam, jak se dala brutalne zvysit kvalita syntetizeru pomoci vlastnich soundfontu (tahal jsem je tenkrat z netu jeste pres modem, jeden i 16MB!) Stary hry to dokazalo neskutecne ozivit.
jj, SB AWE 32 a AWE 64
http://en.wikipedia.org/wiki/Sound_Blaster_AWE32
... s tím využitím paměti je to jak píše kolega
... s tou edo ram bych si nebyl tak jistý, u AWE 32 to byly ještě "krátké SIMMy" a ty rozhodně nebyly edo
Ty AWE 64 se dělaly 512, 1024 a 4096 kB :-)
...a kdo tvrdi ze jo ... ? ? .. o jee
To samý se dá v Linuxu udělat pomocí normálního SATA SDD + HDD přes flashcache (vynález Facebooku)
Ja si na ten VL BUS radič tiež spomínam. Osadené na 486DX vtedy to bola bomba mašina. Jediný problém tuším bol ten, že to VL BUS bolo vlastne rozšírenie zbernice na 32 bitov a v tom čase existovali na toto rozhranie aj grafické karty a slot bol iba jeden, takže sa bolo treba rozhodnúť, čo chcete rýchlejšie. Zvyčajne grafika.
No jak která deska..486 desky měly buď jenom ISA sloty, nebo i VLBUS (a ty tam byly 1-3kousky, většinou 2 - jeden na VGA a druhý na řadič disků) a poslední desky na 486 byly už s PCI (to byly ty poslední generace s AMD DX4/100-120). Pamatuju se, že jsme na průmyslovce (1993-94) měli počítačovou učebnu se serverem 486DX2/66 právě s VLB grafikou a řadičem disků, a protože VLB byla vlastně interní CPU sběrnice vyvedená ven, tak čím víc karet na ní bylo, tím se stávala nestabilnější...pamatuju se, že za ty 3 roky v tomto kompu odešly 2 řadiče disků právě z těchto důvodů:o) Mno mezi námi, pokud CPU jelo externě na 40MHz (jako napřř. 486DX4/120), tak VLB byla rychlejší než PCI:o)
jj, ale právě při vyšších frekvencích byl problém s počtem karet. Na 50MHz už chodila pouze jedna, dvě karty (VGA+IDE řadič) na 40MHz byla celkem loterie kombinace komponent... ale na těch 25/33 to chodilo dobře :-)
Asi tak ako píšete. Ja si pamätám na jednu kartu. Dať tam dve bola trúfalosť.
Já měl 3 vesy...
Teda dokonce jdsem měl desku, kde byla kombinaca 2x vesa, 1x eisa, a 2x pci, pro 468tku. Dokonce jsem pak sehnal pentium over drive - tehdy to byla bomba. Jéje, taková vlna nostalgie. To byly časy - do ISA jsi byl člověk schopen člověk zbastlit kartu i doma na koleni.
A neni nahodou problem s bootovanim systemu, kdyz je systemovy disk na PCIe sbernici? Tvari se to jako SATA, ale ve skutecnosti to sedi na PCIe sbernici. To je ten trik. Mam pocit, ze to podporuji jen nektere zakladni desky. Jak ma vyrobce zajisteno, ze na to nainstaluju system?
Nebo se system nainstaluje na HDD pripojeny normalne na SATA, naperou se tam ovladace na tuhle desticku a pak se ten HDD pripoji az pres ni? A nabootoje z toho system? Nebude ten problem s bootovanim pretrvavat?
Ten řadič musí mít vlastní BIOS, aby se z něj dalo bootovat. Dělá se to tak dlouhá léta třeba se SCSI, dělá se to tak i dnes. BIOS řadiče se v podstatě "vecpe" BIOSu před xicht a dělá, že je první disk (např.). Pokud nemá, musela by mít přímo podporu základní deska ve svém vlastním BIOSu, což nebývá zvykem (ale jde to).
Za daávných časů (o kterých je řeč "pod čarou" ;) se typicky na SCSI řadičích dělalo prakticky to samé. Bývaly i řadiče bez BIOSů, z těch bootovat nešlo (mám takový doma). Bývaly dokonce desky na některé takové bezBIOSové řadiče ready, takže když ho našly, mohly z nich bootovat (taky mi prošla taková rukama, zpravidla to mělo řadič LSI).
Myslím, že některé m/b Tekram uměly bootovat zařízení pověšená na bezBIOSových PCI-SCSI kartách od LSI. Sám jsem na konci 90. vlastnil slušnej model P6B právě od Tekramu.
Mně zase prošla rukou deska od ASUSu v dobách prvních pentií, která neviděla ani SCSI řadič s BIOSem (myslím, že to byl řadič od Buslogicu). ;o)
jop ..ty radice bez biosu byly povetsinou pro scannery, ZIPy apd
Súhlas.
BIOS řadiče opravdu dřív zahákoval int13h a dělal ze sebe první disk. To se ale změnilo s příchodem modulárních BIOSů.
Staré chování vypadalo tak, že při stisku DEL se šlo do Setupu hned a ROMky karet se nespustily. BIOS o discích nevěděl a nabízel pouze obecné volby typu USB FDD, CDROM, ZIP apod. Při regulérním bootu BIOS po nabídce Setupu pospouštěl ROM karet (které zahákovaly přerušení), pak detekoval zařízení a podle nastavených priorit jedno nabootoval. Přes registr "dl" předal jeho číslo pro službu int 13h.
Nový způsob je už víc "osobní". BIOS vždy pospouští ROM karet a pak teprve přejde do Setupu. V té době už je podpora všech řadičů v paměti. BIOS rovnou nabídne řadiče a disky podle jména. Člověk nastaví prioritu. Pak při normálním bootování BIOS pospouští ROM, detekuje první dostupné zařízení k bootu, které nemá příznak "nepřipraveno" a má signaturu bootsektoru (55AAh). Následně přes již romkou zahákované int 13h plácne další abstrakční vrstvu, která přehází čísla disků tak, aby právě bootující měl vždy 80h. (To se dělá kvůli zabugovanému bootsektorovému kódu Widlí, který nebere na registr "dl" ohled, jak by měl. Pro Linux by se to dělat nemuselo.) To nastaví i do registru "dl" a nabootuje.
Skvělý výklad, díky :) Já už bych to dneska říct neuměl :)
super výklad:-)
Jen doplním, že tenkrát některé BIOSy měly nastavení zda povolit řízení int13 nebo pouze 80h. Jinde šlo externí ROMky zablokovat nebo je povolit pouze na některých adresách atd. Nebo to bylo "skryté" v pořadí bootu např. A, CDROM, SCSI apod., tzn při nastavení A, CDROM, C to nabootovalo z 1. IDE, přestože se načetl SCSI disk atd...
Celé to bylo ještě peprnější tím, že se teprve zaváděl PnP systém a tak některé adresy byly natvrdo, jiné přidělené systémem PnP... v tehdejším podání Plug and PRAY :-) Tudíž některé adresy bylo třeba nutné vyčlenit ze systému přidělování PnP aby nedošlo ke konfliktu...
Tak tu dobu, kdy se PnP zavádělo, pamatuju zatraceně dobře ;) Specielně jedna karta (která shodou okolností přispěla ke změně mé životní dráhy) - síťovka Accton, zcela non-PnP, ISA, switchovatelná jumperama. Z nějakého nepochopitelného důvodu (ve Windows 95, není se tedy moc co divit ;) strašně dlouhou dobu fungovala, ačkoli byla špatně najumperovaná a i v systému měla přidělené jiné prostředky, než měla na sobě nastaveno (spolu s ní jedna ISDN Fritz karta, která naopak PnP byla). A jednoho krásného dne si asi milá síťovka uvědomila (bez jakéhokoli zásahu do PC), že je nastavená blbě a že tak chodit nebude. Přijel servisák (já, protože jsem byl tenkrát v širokém dalekém okolí jeden z mála, co rozuměl ISDN a to se zkrátka nesmělo rozjebat ;), zjistil, že je síťovka nastavená blbě, nastavil jsem ji správně, nakonfiguroval v systému příslušným způsobem IRQ a DMA a zase fungovala :) (ISDN karty se to naštěstí nijak netýkalo). No, a vzal jsem si tu ženskou, co tam do té doby spravovala počítače ;)
No hezky, u nás žádná servisačka nebyla :-)
Já jsem se zase hezky trápil s ISA jumperless/PnP síťovkama 3Com Etherlink III... prostě v některých deskách/BIOS/OS to jelo tak, jinde jinak.... tu konfigurační utilitu 3c5x9cfg.exe si pamatuji dodnes :-)
No tak bez té s 3Com síťovkama ani ránu :)
Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaste nebo registrujte.