První verze Apacer PHFD (PCIe Hybrid Flash Drive) nesla mSATA konektor, do něhož bylo možné vložit libovolný mSATA SSD. Druhá generace, kterou zahlédli redaktoři VR-Zone, už má SSD přímo na sobě, vlastně je sama takovým PCI Express SSDčkem s možností připojení pevného disku přes SATA. U této varianty se pochopitelně zákazník musí spokojit s tím, co osadí přímo výrobce, měnit to pak už nelze (jako v případě mSATA SSD). Je samozřejmě otázka, jaké řešení, pokud jde právě o SSD, Apacer použije.

Co se týče samotného principu, nejde o nic nového, jde o Marvell HyperDuo, což je řešení, které jsme si sami vyzkoušeli. V zásadě dělá totéž co technologie Intel Smart Response, prostě urychluje práci HDD „inteligentním cachováním“ pomocí SSD. Takové řešení s možností osazení vlastního SSD nabízel už loni v květnu HighPoint, ostatně sama technologie HyperDuo pochází už dobře z roku 2010, kdy ASUS představil desku tuto technologii zahrnující.

Stručně řečeno nejde o nic jiného než o kartu s řadičem Marvell 88SE9130, vlastním BIOSem (aby bylo možné nabootovat) a osazenou nějakým tím SSD přímo na tišťáku (na obrázku v úvodu nicméně zrovna žádné SSD osazené není, redakce VR-Zone možná vyfotila polotovar;  že by bylo na odvrácené straně, se nám jeví nepravděpodobné, protože tišťák je na něj zjevně připraven z této strany). Takové SSD je vlastně normální interní SATA SSD připojené na jeden ze dvou portů řadiče Marvell, druhý je vyveden v podobě SATA portu a je možné na něj připojit pevný disk (nebo i SSD). Tato karta může bez připojeného HDD fungovat i sama o sobě jako PCI Express ×1 SSD a chová se jako normální SATA SSD na přídavném řadiči. Co dělá z řadiče to, kvůli čemu jej výrobce vytvořil, je software Marvell Storage Utility, který se o ono zmíněné „inteligentní cachování“ stará.

Možná si také vzpomenete na OCZ RevoDrive Hybrid, u toho si však nejsme jisti, zda je postavené na technologii Marvell HyperDuo. Něco nám říká, že ano (to něco je zmínka o Marvell RAID konzoli v souboru ovladače) a něco nám říká, že ne (to něco je PCI Express ×4 rozhraní a dva řadiče SandForce).

Mně jako člověku, který v IT začínal v podstatě na 8bitových „bezdiskových“ Robotronech s mechanikami na 8” diskety, toto řešení nápadně připomíná jeden takový řadič, který jsem spatřil kdysi v 90. letech v jistém PC. Šlo o řadič do ISA slotu, který vypadal jako spousta jiných, měl IDE i FDD kanál, akorát na sobě nesl vlastní RAM cache, tenkrát v podobě paměťových modulů typu SIMM. Na tom počítači funěl systém Windows 95 a i přes skutečnost, že nebyly nainstalovány ovladače pro tento řadič a diskový subsystém tak jel prakticky v „MS-DOS-kompatibilním režimu“ (v podstatě přes BIOS), tak to bylo rychlejší než připojení téhož disku na „normální“ IDE řadič bez cache.

Teď si už akorát nevybavím, jestli to byl ten čistě ISA (vlevo), nebo VL-BUS (vpravo) skoro bych řekl, že právě ten VL-BUS. No, už je to dávno, co jsem ho zahlédl :-).