Technologie, které dovedou předejít obávanému hlášení "Buffer underrun" se začínají objevovat čím dál tím častěji. První byl BURN Proof (Sanyo) následovaný JustLinkem (Ricoh) a vzápětí se k nim přidal Seamless link (Acer). Všechny fungují víceméně stejně jako BURN Proof. Dlouho se ale čekalo, až s něčím podobným přijde i některý další z velkých producentů vypalovaček. Philis a Sony pravděpodobně již svůj vývoj směřují jen a pouze k DVD (poslední model Sony CRX168 už ani nepodporuje DD CD). A k překvapení mnohých se jím stala Yamaha. Stejně jako váhala s podporou CD-Text, pravděpodobně jí i v této technologii trochu ujel vlak.

Vývojáři Yamahy tedy museli přijít s něčím novým, pokud možno ještě lepším než BURN Proof. A vydali se tou nejjednodušší cestou. Spojili schopnost navázat na přerušené nahrávání s velkou vyrovnávací pamětí (8MB) a kontrolou nad úrovní zápisu, a vytvořili tzv. SafeBurn (dříve zvaný pracovně Waste-Proof). Vypalovačky Yamaha používají chipsety Oak, a tak tato vlastnost je vlastně novou schopností chipsetu OTI-9796 (u OAk zvané ExacLink). Možná vás také bude zajímat, že tento chipset najdete i v připravované vypalovačce Mitsuni a LG Electronics.

Vyvstává tedy otázka, která technologie je lepší. Podíváme-li se na BURN Proof a SafeBurn, jde opravdu o velmi podobné technologie. U BURN Proof víme, že vytvářené mezery nejsou větší než 5 mikrometrů (JustLink vytváří ještě o něco menší). Oak ani Yamaha však takové údaje nikde nezveřejnily. Řekněme tedy, že zde je stav 1:1 (nepředpokládám, že by Oak vyprodukoval technologii, která by byla ještě horší než chipset od Sanyo - co se mezery týče).

Druhým parametrem je vyrovnávací paměť. Sanyo i Plextor vsadili na levnější, menší buffer (2MB). U Yamahy má buffer opravdu velkou kapacitu - 8MB. Velikost vyrovnávací paměti pak určuje, jak často se při vypalování bude samotná technologie BURN Proof, nebo SafeRurn uplatňovat. Čím větší buffer, tím méně bude třeba přerušovat vypalování z důvodu jeho vyprázdnění. SafeBurn má tedy body navíc.

Poslením parametrem je již zmiňovaná schopnost nastavit optimální výkon laseru (rychlost) vzhledem k použitému médiu. Jde o to, že při vypalování nastavíte například 12× speed, ale mechanika si sama zjistí zápisem na samotný kraj média, že nejvhodnější bude použít třeba pouze 8× speed. Ale tuto vlastnost nemá jen nová Yamaha, ale i další vypalovačky (tedy i Plextor). I tedy je to proto nerozhodně.

Shrneme-li si uvedené vlastnosti, vychází nám, že o něco lépe vychází, díky velkému bufferu, SafeBurn. I když je dobré si připomenout, že počet zásahů BURN Proof nebo SafeBurn není zase až tak rozhodující, protože vždy vyhoví normě. Ani kapacita média se nějak podstatně nezmenší. Je tedy na vás, které technologii dáte přednost. Jak to vidím já, je v podstatě jedno, jak danou věc nazveme. Zda BURN Proof, JustLink, Seamless link nebo SafeBurn. Důležité je, zda mechanika nějakou takovou technologii vůbec má.

Dovětek pod čarou

Zatím z neoficiálních zdrojů prosákly informace, že SafeBurn dokonce umí zmenšit mezeru i pod 1 µm. Pak by ovšem položil všechny předchozí ochrany proti podtečení bufferu na lopatky a byl by tím nejlepším, co se v tuto chvíli dá na trhu sehnat. Oak bohužel uvádí, že mezera je programovatelná, může ji tedy výrobce upravit podle potřeb, ale není uveden ani rozsah hodnot. Podobně je to i u Yamahy. Tam se rovněž žádný rozměr mezery neuvádí.