Kompaktní disk je médium určené pro záznam digitálních dat. Původně byl určen výhradně pro digi-tální záznam hudby, ale od roku 1985, kdy Philips a Sony uveřejnily tzv. Yellow Book, se stal standardem i pro záznam počítačových dat.

CD-ROM jenž známe dnes, se zrodil v listopadu roku 1985, kdy se sešli představitelé firem Apple Computer, Digital Equipment Corporation, Microsoft, Hitachi, LaserData, Philips, 3M, TMS, Reference technology, VideoTools, Xebec a Yelick v hotelu High Sierra, aby zde specifikovali logický formát pro data na CD-ROM.

Koncepčně je CD-ROM paměť podobná dobře známému magnetickému disku a floppy disku. Veškeré programy a data uložené a přístupné na pevném disku mohou být stejně dobře uloženy a čteny z CD-ROM. Rozdíl je v tom, že pevné a pružné disky může ke čtení i zápisu používat každý uživatel PC. Data se dají stejně tak dobře číst, jako zapisovat. CD-ROM má označení Compact Disc - Read Only Memory, protože jakmile je disk vylisován, už se z něho dají programy a data jen číst. CD-ROM je jako kniha: můžete si ji koupit, číst ji - ale nemůžete ji měnit.

CD-ROM byl také poprvé použit jako nosič velkých databází, vládních směrnic a nařízení, nebo práv-ních dokumentů velkého objemu. Vzal na sebe tedy úlohu papíru jako nosiče informace. Tyto informace byly velmi objemné a těžko se v nich vyhledávalo. Kombinace malé velikosti, levného pořízení a rychlého vyhledávání se stala revolucí v informační technologii a změnila život na mnoha jejich polích. Přinesla také další finance pro publikování nových CD titulů.

Jak velké CD je?

Než si začneme povídat o tom, kolik se toho na CD vejde, možná by bylo dobré se zmínit o tom, jak kdysi vlastně CD ke své velikosti přišlo. Je to téměř jako pohádka. Když technici firmy Sony a Philips připravovali první specifikaci pro CD-DA, přišla řeč i na to, jakou kapacitu by takové CD mělo vlastně mít. Vývojový tým jednoduše předpokládal, že optimální bude, když se na CD prostě vejde celé LP. Řekněme tedy asi tak 45 až 50, maximálně 60 minut. Tomu by odpovídal rozměr 11,5 cm. CD má ale plných 12cm. Co je tedy vedlo ke zvětšení kapacity? Za všechno může viceprezident Sony, pan Norio Ohga, který byl tehdy odpovědný za celý CD projekt. A ač je to neuvěřitelné promoval v roce 1953 na Tokijské národní univerzitě v oboru krásné umění a hudba, a pak v roce 1957 na Berlínské vysoké škole hudební. On sám byl dobrým operním pěvcem a jeho žena pianistkou. A to už nemáme daleko k mnohokrát zmiňované Beethovenově 9. Symfonii (Alle Menchen werden Brüder). Právě na tuto symfonii měl Norio hluboké vzpomínky. A právě proto technikům připomněl, že měřítkem pro velikost CD by měla být hudba a ne technické parametry. A proč ne tedy zrovna Beethovenova devátá? Ale byl tu jiný problém, Nahrávka, kterou měli k dispozici byla od Berlínské filharmonie řízené Herbertem von Karajanem a měla 66 minut. Jiná nastudování však byla s jinou stopáží. A tak si nechali od PolyGramu zaslat všechna nastudování této symfonie, a jako nejdelší se ukázala interpretace z Bayreuther Festspiele v roce 1951, kterou řídil Wilhelm Furtwängler (a bylo to mono). A to je právě ten etalon, který posloužil jako základní velikost klasického CD. Proto také byla konečná velikost CD stanovena na 12cm a nezůstalo se u 11,5cm.).

A když už jsme u té nostalgie, možná vás bude zajímat, jak vypadal vůbec první CD přehrávač. Na trhu se objevil v říjnu 1982 (Sony CDP-101).

Zajímavá je také historie prvního lisovaného CD. A opět u toho byl Herbert von Karajan, tehdejší šéf Berlínské filharmonie. A asi nebylo náhodou, že právě on byl vůbec první člověk mimo Sony a Philips, který již na jaře 1981 slyšel kvalitu CD na vlastní uši a byl jí úplně ohromen. A byl to také on, kdo v dubnu téhož roku na Saltzburském festivalu oznámil, že tohoto média využije k první nahrávce. Doslova prohlásil: "Toto je technologický krok, který se dá porovnat k přechodu od plynový lamp na elektrické.". A tak již v srpnu 1983 byla dokončena první továrna na lisování CD a to v Hannoveru. Prvním titulem se pak stala Alpská symfonie Richarda Strausse, řízená nikým jiným, než Herbertem von Karajanem.