Všech 28 fotografů listu dostalo padáka koncem května, a to například včetně Johna Whitea, nositele Pulitzerovy ceny z roku 1982. Na jejich místo nastoupili samotní běžní reportéři, kteří si v rámci své práce rozšířili své schopnosti v rámci kurzu „Základy fotografování s iPhonem“. List to celé zdůvodnil mimo jiné tím, že od čtenářů rostl tlak na více a více video obsahu.

Faktem je, že fotožurnalismus je poslední roky na vzestupu a řadu unikátního obsahu pořizují amatéři s mobilními telefony v rukou. To platí zejména o video obsahu. Ale stejným faktem je, že zabít celé oddělení profesionálů s výbavou za statisíce včetně teleobjektivů či superširokoúhlých skel, je krátkozraké rozhodnutí. Do kritiky se tak ihned poté pustil jeden z (dřívějších) fotografů listu, Alex Garcia.

Poukázal volně řečeno na to, že nejlepší fotografové používají jinou mozkovou hemisféru, než nejlepší novináři. Ač jsou to právě fotografie a text, které tvoří kvalitní novinový článek, jde o složeninu dvou odlišných věcí, žádajících odlišné zkušenosti, odlišné „naladění mozku“. Vizuální zpravodajství vás dle Alexe vezme na místo jinou cestou a zdrží vás tam déle, než text.

Kromě toho dodal pár slov i na adresu technických negativ iPhonů. Tyto přístroje zkrátka nedisponují teleobjektivem, aby dohlédly dostatečně daleko za policejní pásku, jak je potřeba. Nemají manuální ovládání, které je často nutné, když se automatika fotoaparátu nechytá. Důvod, proč fotografové jeho typu používají to nejlepší dostupné vybavení, je ten, že opravdu využívají jeho možností. Je to vybavení, se kterým lze plnit značně rozlišené úkoly při práci.

A za sebe dodávám, že Alex má svatou pravdu. Ano, valnou část doprovodných fotografií pro články lze pořizovat v dostatečné kvalitě mobilními telefony nebo kompakty, ale špičkové D-SLR vybavení prostě umožní plnit takové úkoly, které iPhone nezvládne, nebo plnit úkoly v daleko lepší kvalitě výsledných snímků. Tento mor kompaktové kvality fotografií je již nějakou dobu vidět i v českých tištěných i internetových periodikách. Něco jiného je to u webů jako Deep in IT, kde již z povahy věci je optimální cestou jednodušší, levnější a hlavně rychlejší, ale renomovaný deník jako Chicago Sun-Times v tomto případě dle mého šetří na nesprávném místě. Jeho fotoreportéři byli zástupci obrovské armády lidí, kteří uchovávali historii lépe vypovídajícím způsobem. Je rozdíl mezi technicky kvalitním snímkem, pořízeným fotografem, která zná a má v krvi fotografická pravidla, a obyčejným smartphonovým výcvakem.

Nebo se snad chceme dočkat dob, kdy Christopher Nolan bude točit svůj nejnovější film nikoli 35mm a 65mm filmovou kamerou, ale iPhonem XY do 4k/30fps? Anebo se chceme dožít dne, kdy takto bude BBC točit své dokumenty? Teď si možná říkáte, že srovnávám nesrovnatelné (uměleckou tvorbu se zpravodajskou), ale od toho jsou různé soutěže, Pulitzerovy ceny a ostatně i třeba fotografie Billyho the Kida, která se loni vydražila za 2,3 miliónu dolarů, byla svého času také jen dokumentem doby. A možná je jen krůček k filmu, protože když je iPhonová kvalita dostatečná pro zaznamenávání historie, proč by nebyla dostatečná pro zaznamenávání filmových děl?

Chcete aby naši budoucí historii popisovaly iPhonové výcvaky novinářů, kteří cvakají iPhonem jen proto, že jim to nařídili shora, nebo chcete, aby ji i nadále svými fotografiemi psali lidé, kteří se na to specializují celý život? Já jsem rozhodně pro to druhé, samozřejmě doplněné o ony výcvaky běžných lidí, které dotvoří celkovou atmosféru, až se třeba o danou událost budete 20 let poté zajímat.

Pro mě osobně je to celé srovnatelné s tím, kdyby George Washington vyhodil Gilberta Stuarta a nechal svůj portrét namalovat svoji sekretářku, která by předtím absolvovala dvoudenní kurz „Portrétní malba for dummies“. Je to od Chicago Sun-Times dosti krátkozraké rozhodnutí.