O tom, že systém CD-DA je skoro nevyhovující a "nehraje", se popsalo v audiofilských časopisech již mnoho stránek. V současné době nástupu nových formátů SACD a DVD-Audio se často srovnávají tyto formáty se systémem CD-DA a vždy vychází systém CD-DA jako horší. Já sám jsem se o tom přesvědčil poslechem na špičkové aparatuře. Systém SACD je opravdu lepší, ale aby kvalita CD-DA byla tak špatná, to mně nepřišlo. Větší rozdíl v kvalitě zvuku způsobuje například kvalita reprobeden. Jen tak na okraj mohu dokonce říci, že dobré CD-DA na B&W Nautilech 800 bylo znatelně lepší, než SACD na horších (cca 30000,-) bednách.

Jenže audiofily popisované rozdíly mezi CD-DA a SACD jsou ale větší, než ty, o kterých jsem se já na shodné aparatuře přesvědčil.

Proč jsou někdy tyto rozdíly popisovány jako tak velké? Na možné vysvětlení tohoto problému mě přivedlo ACD (Almost Compact Disc) Roger Waters "Flickering Flame", vydané vydavatelstvím COLUMBIA (koho je to chráněná značka? No přece nikoho menšího, než SONY Music). Když jsem si z tohoto ACD přehrával skladbu "Perfect Sense", totožnou, kterou mám i na SACD (je to z koncertu In The Flesh), zjistil jsem, že rozdíly ve zvuku oproti SACD skutečně jsou větší, než bych čekal, i když jsem z SACD přehrával pouze stereofonní verzi. Na rozdíl od audiofilů jsem se nespokojil jen se zdůvodněním, že CD systém je o tolik horší a tím to je, ale začal jsem zjišťovat, kde je jádro pudla. Toto ACD je sice chráněné proti kopírování, ale kdo má Plextora, nemá problém. Načetl jsem data do PC a podíval se na ně. Moje obavy se naplnily. Tato skladba je skutečně "clipped" (ořezané špičky signálu), přestože je zaznamenána s maximální úrovní -1 dB. Zřejmě někdo už klipovaný signál o 1 dB zeslabil. Na tomto ACD jsou podobným způsobem postiženy ještě dvě skladby.

Pro jistotu jsem ještě udělal srovnávací kopii této skladby na CD-R z mého SACD - samozřejmě analogovou cestou, protože SACD digitálně kopírovat nejdou. Dal jsem si záležet na tom, aby CD-R nebylo nahráno slabě, ale ani aby nebylo přebuzené, čili na to, na co vydavatelé čím dál více kašlou. Na CD-R signál není klipovaný a tato kopie hraje opravdu lépe, než za 609 Kč koupené ACD, což dokazuje, že na SACD je signál nahraný správně, kdežto na ACD ne.

Takže podstatně větší díl na horší kvalitě záznamu na CD-DA ve srovnání se systémem SACD nemají často ani tak technická omezení systému CD, ale práce těch, kteří CD mástrují.

A klipovaných CD je čím dál více. A zajímavé je, že to velice silně vypadá tak, že "chráněná" CD jsou klipována daleko častěji. Že by se vydavatelé spoléhali na to, že to většina lidí nepřečte a tím je pravděpodobnost odhalení menší?

Mailem mi přišla informace (díky Romane) o ACD Warner Music Phill Collins - Testify. Kolik mělo toto ACD reklamy, tolik má také výrazně ořezaných špiček. A taky okaktusované. Podívejte se, co si dovolují nám vydavatelé prodávat:

Podle Romana je toto ACD takto nahráno celé. No fuj!

Proč to vydavatelé dělají? Buď na to kašlou a je jim zcela lhostejná kvalita. Neexistuje totiž konkurence - například Flickering Flame vydala SONY Music a nikdo jiný je vydat nesmí, nemám tedy na výběr, že. Anebo je to cílená kampaň za diskreditaci kvality systému CD-DA. Pokud bude vydavatel vydávat SACD nahrané dobře a CD nahrané nekvalitně (jako v těchto případech), pozná velké rozdíly ve zvuku podstatně větší procento lidí. A proč přechod na SACD? Proto, že nejde digitálně kopírovat a vydavatelé budou moci ještě nestydatěji zvednout ceny. Kvalita je vydavatelům zřejmě lhostejná.

Ale jedna věc na Watersově ACD pochvalu zaslouží - je na něm CD-Text! Druhé originální CD, u kterého jsem CD-Text viděl! A zase - SACD má také obdoby CD Textu, a ta je na všech SACD, které mi rukama prošly (no bylo jich pouze 8).