To záleží na dalších změnách v architektuře, ale závislostí se tam dá najít dost. Jednak jsou jednotky optimalizované na běh při vysokých frekvencích větší, jejich příprava může být naročnější a také je třeba daleko víc řešit různá rušení a interference. U snímků jádra současných čipů Nvidie je patrné, že snad 5% z plochy neobsahuje žádnou logiku, jen jednolitý kov. Účelem je zřejmě stínění a prevence lokálního přehřívání.
Další věc je, že aby Nvidia mohla provozovat například 512 SPs na dvojnásobné frekvenci, musí být řízení (které běží na základní frekvenci) dimenzované pro 1024 SPs (aby by vykompenzovaný rozdíl v taktech). Takže implementace dvojnásobku výpočetních jednotek namísto dvojnásobného taktu by zdaleka nebyla tak drahá na tranzistory, jak se může zdát - část už totiž de facto implementovaná jde. Nakonec je tu tradiční problém dvou frekvencí. Pokud by proces neumožnil dosažení plánované frekvence unifikovaného jádra, musela by být snížena i frekvence zbytku čipu, což by výkon v podstatě zbytečně omezovalo. Další výhody by souvisely i se změnou architektury - stávající koncept nepodává zrovna oslnivé výsledky při násobení matic, což může být z hlediska GPGPU/HPC výhledově problém, který by změnou konceptu unifikovaného jádra mohla Nvidia vyřešit zároveň... ale to už jsou spekulace .-)