Co koupit a kam to dát?
Už to je čtyři a půl roku, co jsem pro příznivce Linuxu připravili seriál o vypalování pod tímto operačním systémem. Je to dlouhá doba a tak jsme hledali zkušené linuxové paliče, kteří by nám s tím pomohli. Bohužel, žádné jsme nesehnali, ale zcela náhodou jsme se dostali na web ABC linuxu, kde jsme podobný seriál objevili. Je sice z loňského roku, ale říkali jsme si lepší toto, než vůbec nic (třeba se někdo ozve, kdo nám s updatem textu pomůže). A tak vám ho nyní po několik týdnů budeme předkládat. Děkujeme za to ABC linuxu, kteří nám tento materiál dovolili použít.
Kapitoly článků
Nejedná-li se vám o interní mechaniku do klasického stolního počítače, budou vaše nároky asi vycházet především z možností připojení a případně napájení. Naopak máte-li v počítači volný 5¼ slot a místo na IDE řadiči, vaší volbou bude určitě běžná ATAPI vypalovačka. Ceny těchto šikovných kousků hardware jsou dnes směšně nízké. Kolem dvou tisíc se prodává většina 48 rychlostních modelů. Vzpomenu-li si, jak
dlouho jsem čekal, až bude čtyřrychlostní zázrak stát 12 tisíc...
Nebudu se pouštět do vychvalování své oblíbené značky. Dvě věci jsou však při výběru důležité:
- Ochrana proti podtečení bufferu (nekrmí-li počítač vypalovačku dostatečně rychle daty, vyrovnávací paměť se vyprázdní, mechanika nemá co zapisovat a poloprázdné CD je na vyhození). Funguje tak, že při vyprázdnění bufferu dokáže zastavit vypalování tak, aby na něj bylo později (tj. až se buffer opět naplní) možné bezpečně navázat. Snad každý výrobce již ve svých modelech používá nějaký druh takové prevence (BURN-Proof, Power Burn, SafeBurn, atd.). Funguje-li správně a podporuje-li ji váš vypalovací program, je téměř nemožné ji udolat a CD zničit.
- Buffer samotný. Chtělo by se říct, čím větší, tím lepší, ale nemusí to nutně znamenat, že vypalovačka s menším bufferem bude špatně fungovat. Záleží také na druhu nasazení (tj. předpokládané zátěži systému při vypalování). Čím větší vyrovnávací paměť, tím větší šance, že nebudete muset zjišťovat, jak dobře funguje ochrana proti podtečení.
Nepoužíváte-li nějaký druh RAID (Redundant Array of Independent/Inexpensive Disks), máte pravděpodobně na IDE sběrnici k dispozici dva kanály (Primární a Sekundární), na které lze na každý připojit dvě IDE zařízení. Pro umístění vypalovačky lze použít jednoduché pravidlo. Měla by být na jiném kabelu než předpokládaný zdroj dat. To znamená, že pokud například počítáte s častým kopírováním přímo z CD na CD, obě mechaniky (CD-ROM/DVD-ROM a vypalovačka) by neměly sdílet jeden kabel. Plánujete-li však spíše vypalování dat z pevného disku, připojte raději disky na Primary a vypalovačku na Secondary.
A nakonec se zmíním o prázdných médiích. Kvalitu, použité materiály, skutečnou kapacitu a spoustu dalších informací vám ze své úctyhodné databáze může poskytnout již zmiňovaný CDR server. Pokud nejste příliš paranoidní a věříte prostě tomu, co v obchodě mají, dávejte pozor na podporované rychlosti zápisu. Vaše nové dělo vám nepřinese tolik užitku, koupíte-li média, na které lze zapisovat třeba jen poloviční rychlostí.
Tak to by bylo 'stručně' na úvod... V druhém díle se již Juraj Remenec pustí do praktičtějších záležitostí.
předchozí kapitola
Kapitoly článků
Redakce CDR (Google+)
Redakci CDR.cz tvoří tým mladých žurnalistů, které spojuje společná láska k moderním technologiím. Milují chytré gadgety, vylepšováky a nejnovější zařízení všeho druhu.
