Rozhodně nebudeme dělat, že dopodrobna známe technické parametry zmíněných prostředků ani nechceme přispívat k množícím se spekulacím, ale širší kontext si rozebrat můžeme. Stejně jako v případě mnoha velkých civilizačních střetů, i mezi Amerikou a Čínou teď probíhá cosi jako závody v technologickém zbrojení. Nejedná se tu o někdejší otevřené válečné konflikty, které se řešily přímým bojem, ani o studenou válku druhé poloviny minulého století, která se opírala o závody ve zbrojení coby odstrašujícího prostředku.

Ano, obě země budou investovat miliardy dolarů do nejnovějších zbraní a výzbroje, ale současně roste i potřeba širší sféry technologické konkurence. Rozhodující zbraní digitálního věku jsou data, nikoli rakety, a jejich význam bude v příštích letech nadále narůstat. Internet věcí, neustálá konektivita a přechod prakticky všech velkých ekonomik na podhoubí digitálního bankovnictví je něčím, co staví data do popředí boje o převahu a dominanci.

Zajímavé na tom je, že při pohledu na pokroky ve způsobu shromažďování a využívání dat se projevuje nová forma vedlejších ztrát. Kdysi byly nezamýšlenými důsledky vpádu na nepřátelské území ztráty na životech nevinných lidí. V závodech v datovém zbrojení ale mohou být nezamýšlené důsledky, byť ne vždy neškodné, v mnoha zajímavých případech nemalým přínosem pro širší svět. Pro ilustraci se pojďme ponořit do jednoho z největších nezamýšlených důsledků, který vzešel ze soutěže o efektivnější využívání dat.

Začalo to tím, že fyzikové v CERNu potřebovali najít způsob, jak rychleji sdílet svá data, ale netušili, že svým vynálezem internetu nakonec umožní milionům lidí pracovat z domova, udělají z návštěvy kina zastaralý způsob trávení času a že mnohem více lidí bude hrát v kasinu online než v tom kamenném. Vše pramenilo z potřeby a touhy dělat vědu ve větším měřítku než kdokoli jiný na světě. Sice nešlo o technologické závody ve zbrojení mezi dvěma státními subjekty, jakým čelíme dnes, ale přesto to závody svého druhu byly. Hnacím motorem inovací a zrychleného tempa, s nímž se nové nápady zaváděly, bylo nutkání být první a nejrychlejší.

A teď přeskočme zpět do současnosti, kde uvidíte, jak soupeření na státní úrovni zmíněné procesy ještě více urychlí. I když je obtížné předpovědět přesnou povahu a směr nových technologií, můžeme s jistotou říct, že míra složitosti, rychlost dodávek a rychlost realizace se v průběhu příštího desetiletí dočkají jisté zásadní změny.

Pokud obě zúčastněné země spatří skutečnou výhodu v tom, že se jako první vypořádají například s metaverzem, umožní jim jejich zdroje zastínit současné snahy Marka Zuckerberga? Uvedené dvě největší světové ekonomiky budou mít vliv a infrastrukturu, jakým se nikdy nevyrovnají ani ty největší soukromé společnosti na světě, a současně schopnost najmout si je na realizaci, pokud to budou považovat za nutné.

Zajímavé na tom je zejména to, že v případě zemí nemusí být výstup nutně „užitečný“ nebo od začátku motivovaný ziskem. To je rozdíl oproti firmám. Obyčejná touha být první a dominovat, aby se soupeř už navždy musel držet jenom v závěsu, je dostatečnou motivací k tomu uchvátit oblast technologií v celé šíři. Co to znamená pro svět jako celek? Přináší to spoustu podnětů k dalekosáhlým a levicovým nápadům, které by se v korporátním prostředí prosazovaly jen těžko.

Pár myšlenek na závěr

Nedá se s jistotou říct, jakou podobu a formu budou nové technologie a rostoucí konkurence mezi Amerikou a Čínou mít, ale můžeme očekávat, že tempo změn se zrychlí. Pravděpodobně se tedy dočkáme velkých skoků a vývoje ve způsobu, jakým se svět propojuje a komunikuje prostřednictvím internetu. Také můžeme očekávat, že se řada soukromých společností bude opírat o počáteční průlomové objevy vládních subjektů. Zajímavým příkladem, který se projevuje už teď, je společnost TikTok a její údajné široce rozšířené vazby na čínskou vládu.