Bakteriorodopsin je protein přeměňující energii světelnou na chemickou. Jestliže na něj dopadá světlo, přeměňuje se na shluk přechodných molekul, kdy každá má svou vlastní strukturu a barvu, než se vrátí zpět do výchozího stavu. Tyto stavy jsou však relativně krátkodobé, trvají hodiny, maximálně dny. A tak profesor Renugopalakrishnan se svými kolegy zmodifikoval DNA mikroorganismů tak, že přeměna je trvalejšího charakteru a trvanlivost se pak dá se počítat na několik let. Zároveň bR protein upravili, aby odolával i vysokým teplotám, ke kterým dochází při záznamu takto velkého množství dat.

Digitální informaci v tomto případě nese každý protein, tedy shluk molekul (velikost těchto shluků se dá počítat na nanometry). Ve výchozím stavu je chápán jako binární „0“, po ozáření jako „1“. Profesor Renugopalakrishnan se svým kolektivem se zmiňují o možnosti náhrady pevných disků. Zpráva však neuvádí, jakým způsobem by se případně realizoval přepis již zaznamenané informace. Takhle to zatím vypadá na „write once“ médium, což pevné disky nenahradí.

V každém případě se hovoří o komercializaci v relativně velmi krátkém časovém horizontu. Peníze na výzkum už se hrnou od armády USA, vlády, akademických institucí, firem a také Evropské Unie. Vědci už ve spolupráci s japonským NECem vyvinuli prototyp USB disku, který by mohl být už do roka uveden do komerční sféry. Samotné DVD na bázi zmíněného proteinu prý můžeme čekat do 18 až 24 měsíců.

Sám profesor Renugopalakrishnan se zmiňuje o jediné negativní stránce celého řešení. Na jednu placku se vejde příliš mnoho dat a hrozí tak v případě zcizení únik opravdu velkého množství informací. A že takto „velké“ médium vybízí k uložení opravdu hojného množství velice zajímavých dat. My jsme však skeptičtí trochu jiným směrem, který by profesorovy obavy mohl klidně i předčit. Otázkou totiž zůstává, jaké budou prvotní kapacity. Dá se čekat, že nikterak velké, jak to bývá zvykem u nových technologií, které slibují hory doly. Vzpomeňte také, co už tu bylo slibných placek - FMD-ROM se 140 GB či 86 GB na centimetr čtvereční a na loňský rok nám dokonce už v roce 2000 slibovala firma Plasmon 240GB 12palcové médium se záznamem pomocí fialového laseru. Stále také netrpělivě čekáme na běžné rozšíření holografického záznamu, kapacitu 300 GB na jedno médium a další. Hovořilo se také už i o možnosti nahrát na jedno DVD klasickým červeným laserem 100 GB a snad jako perličku si zmiňme nejspíše křupavou kachničku v podobě 87 GB na CD za nepatrného přispění epoxidového lepidla. Zkrátka těch věcí, které by měly nahradit CD a DVD a potažmo i modrolaserová média, už je tolik a o všech se zatím jen psalo, že si dovolujeme výzkum profesora Renugopalakrishnana brát trochu s rezervou a odhadovat, že ani za tři roky se s takovým médiem nesetkáme. Byli bychom nesmírně mile překvapeni, kdybychom neměli pravdu.