Boost je tradičně chápán jako maximální hodnota, které může CPU dosáhnout při zatížení jednoho procesorového jádra. V praxi jsou ovšem různé podmínky, za jakých ho může být dosaženo a zdánlivě triviální situace se může komplikovat. Pomiňme tentokrát, že Intel u posledních procesorových generací garantuje při chlazení odpovídajícímu TDP procesoru pouze dosažení základních taktů a předpokládejme, že chladič je natolik výkonný, aby neomezovat boostování procesoru.

AMD jako boost definuje frekvenci, které je procesor schopný za nominálních podmínek dosahovat při vytížení jednoho jádra. Intel definutje „Max turbo frequency“ jako maximální takt jednoho jádra, na které procesor může běžet při využití technologie „Intel Turbo Boost“ a, pokud je přítomna, „Intel Thermal Velocity Boost“.

Mezi formulacemi není na první pohled významný rozdíl, ale prakticky zde jeden podstatný rozdíl je. Procesory Intel Core totiž velmi výrazně rozlišují mezi taktem jednoho jádra, na kterém běží jednovláknová zátěž a taktem jednoho jádra, na kterém běží dvouvláknová zátěž:

Grafy TechPowerUp ukazují, že Intel Core i9-9900K svého maximálního 5GHz boostu dosahuje jen v případě vytížení jednoho vlákna v rámci jednoho jádra. Jakmile dojde k vytížení druhého vlákna, takt procesoru klesá o 300 MHz. Ryzen 7 3700X naproti tomu řeší spíše to, kolik je vytíženo jader - zda je vytíženo jedno vlákno nebo obě, už na takt procesoru nemá významný vliv. Boostu tak může dosahovat i na dvou vláknech a ani při čtyř nemusí takt nijak významně klesat.

Ani dvanáctijádrový / čtyřiadvacetivláknový Ryzen 9 3900X se nechová diametrálně odlišně, rozdíly v taktech při vytížení druhého vlákna se liší jen o tři desítky MHz a do vytížení čtyř vláken neklesá takt o více než 100 MHz.

Ač má tedy Intel na papíře výrazně vyšší boost než procesory AMD, reálně této hodnoty dosahuje pouze při zátěži izolované na čistě jedno vlákno. To jde na míru řadě syntetických testů (které testují scénář zátěže jednoho vlákna a všech vláken), ale při reálné zátěži, kdy je i ve špatně optimalizovaných aplikacích prakticky vždy vytíženo více než jedno vlákno, už rozdíl v taktech není tak vysoký a jde o 4,70 GHz pro Core i9 oproti 4,54 GHz pro Ryzen 9. Tedy pouze 160MHz rozdíl.

Pokud by AMD do budoucna zatoužila Intel trvale překonávat i v syntetických jednovláknových testech, má ještě k dispozici rezervu, kterou doposud využívá Intel - nastavení vyššího taktu v situaci, kde je vytíženo jen jedno izolované vlákno v rámci jednoho jádra. Na své by si pak mohli přijít i příznivci vysokých taktů uvedených v kolonce „boost“ oficiálních specifikací.