Testované Core Ultra 7 265K byl kvalifikační vzorek (QS) revize B0. Kvalifikační vzorky mívají obvykle již finální parametry, liší se zpravidla jen výjimečně a pokud, pak většinou jen kosmeticky (±100 MHz). Tento model je druhým nejvýkonnějším z řady Arrow Lake, jejíž vydání se chystá na říjen. Procesor má 8 velkých jader Lion Cove a 8 malých jader Skymont.

Ve vícejádrové zátěži překonává svého předchůdce, Core i7-14700K, o 4,8 % a blíží se šestnáctijádrovému Zen 4 / Ryzen 9 7950X.

Jednojádrově je o 2,2 % pomalejší než Core i7-14700K a je v podstatě na úrovni Core i7-13700K.

Při hodnocení můžeme vzít v potaz i skutečnost, že jde o 125W procesor, který by měl mít nastaven napájecí limit na 250 wattech. V tomto kontextu nepůsobí příliš pozitivně, že o generaci starší Ryzen 7 7950X, rovněž šestnáctijádrový a s o 20 wattů nižším napájecím limitem (230W) nebyl dotažen ani překonán. Zejména při zohlednění výrobního procesu (Core 3nm, Ryzen 5nm) není příliš povzbudivé.

Naopak do jisté míry pozitivní je prostor, který zůstává pro Core Ultra 9 285K. U generace Arrow Lake-refresh dosahovalo Core i9 oproti Core i7 o třetinu vyššího výkonu. S ohledem na skutečnost, že IPC malých jader stouplo více než IPC velkých a dále, že velká jádra se z důvodu absence HT na celkovém výkonu podílejí nižší měrou než bylo obvyklé, může Core Ultra 9 285K přinést i o přes třetinu výkonu navíc než Core Ultra 7 265K, což by ho stavělo na čelo žebříčku.

• Krátce k procesorovým benchmarkům: Které lze ještě považovat za relevantní?

Realitou nicméně zůstává, že jde stále o CPU-Z, zastaralý kód, který se vejde o do procesorové L1 cache, nevyužívá ani žádnou verzi AVX a prakticky netestuje predikci větvení. Výsledky, zejména při srovnání výrazně odlišných architektur, je potřeba považovat za hrubě orientační.