Již v březnu demonstrovala firma Mempile úspěšný zápis a čtení stovky virtuálních vrstev, šlo tedy o půl terabajtu. Nyní už dokáží vytvořit disky s kapacitou až 800 GB, 1 TB je stále ve vývoji. Virtuální vrstvy se jim říká proto, že vlastně záznamová vrstva je jen jedna, jen je poněkud „tlustší“. Virtuální vrstvy jsou od sebe vzdáleny pět mikronů, tloušťka celé záznamové vrstvy o dvou stovkách virtuálních vrstev je tedy dvě desetiny milimetru. Celé médium je průhledné, podobné holografickému, což je spíše shoda okolností.

V TeraDiscu, jak se této placce nyní říká, to funguje jinak než u klasických vícevrstvých DVD. Tyto tradiční vrstvy jsou totiž s přibývajícím počtem hůře a hůře čitelné a prakticky po několika vrstvách už je odraz laseru tak malý a „šum“ z ostatních vrstev tak velký, že už je to nepoužitelné. Změna přístupu k problematice v podání Mempile začíná už u záznamového materiálu, kterým je nějaká speciální varianta „polymer polymethylmethakrylátu“ (PMMA). Ta nakonec dostala označení ePMMA a je pro záznamový a čtecí laser téměř průhledná. Výsledkem je brčálově zelený průhledný disk.

V záznamovém materiálu ePMMA se nevyužívá klasických pitů a landů, jak to známe z CD, DVD a dalších. V Mempile zvolil fotochemický proces, ke kterému dojde, když se ePMMA molekuly přesně ozáří červeným laserem specifické vlnové délky. K zaměření přesného místa je použito tzv. „nelineární optiky“. To v tomto případě znamená, že „množství“ světla, které je na materiál vysláno, není přímo úměrné „množství“ světla, které záznamový materiál absorbuje. V tomto konkrétním případě na záznamový paprsek reaguje jen místo, kde je průměr paprsku nejmenší. Hovoří se o tzv. „dvoufotonové absorpci“, která je nelineární už z principu – záznamový materiál (přesněji chromofor neboli barvotvorná skupina atomů v molekule bezbarvé organické sloučeniny) reaguje jen se dvěma fotony. I velice nepatrné zvětšení průměru paprsku způsobí, že chromofory už na fotony prakticky nereagují, proto nejsou sousední virtuální vrstvy záznamem jedné z nich ovlivněny. Ke čtení se používá laser o určité síle (výkonu), která zaměřený chromofor určitým způsobem vybudí, k záznamu se používá podstatně většího výkonu, kdy dojde v zaměřené molekule k poněkud jiné chemické reakci. Podrobnosti si zatím firma nechává pro sebe.

Mempile tvrdí, že jejich testy prokazují vysokou odolnost záznamu, různé simulace a urychlovací zkoušky ukázaly, že by mohl vydržet kolem 50 let. Zatím se hovoří jen o jednorázovém záznamu, tedy jednou zapsatelných discích. Mempile sice tvrdí, že tato technologie bude použitelná i pro přepisovatelné disky, ale prý zatím není poptávka po takových produktech na trhu dostatečně velká (no, pardon, ale to se asi Mempile ptá na špatném trhu). Zároveň dodává, že ačkoli plánuje uvedení za použití léty prověřeného vyspělého červeného laseru, počítá i s použitím modrého laseru, který by mohl navýšit kapacitu na zhruba 5 TB. Uvedení je však od současné doby ještě několik let vzdáleno, protože firma hodlá přijít rovnou s 1TB diskem, nikoli jako jiní s menšími kapacitami a příslibem 1 TB do budoucna. Co je však ještě příjemnější: s nasazením se počítá především do spotřebitelské sféry narozdíl od třeba holografických disků, které jsou určeny především pro velké podniky jako náhrada magnetooptik a páskových jednotek.