Jinými slovy, co se děje, je s největší pravděpodobností legální, nicméně zajímavé. Podle New York Times patří Jen-Hsun Huang se svoji manželkou Lori mezi největší daňové optimalizátory v USA. Huang se s majetkem $127 miliard řadí mezi deset nejbohatších Američanů. Již nyní má však podle New York Times zařízeno, že jeho dědicové ušetří na daních kolem $8 miliard, neboť namísto 40% daně zaplatí daň o několik řádů nižší.

V roce 2012 převedli Huangovi 584 000 akcií Nvidie do trustu, který umožňuje snížit daňovou zátěž. Akcie v současné hodnotě $3 miliard, které by měly být zdaněny 40% sazbou, díky povaze trustu budou zdaněné částkou v řádu stovek tisíc dolarů. V roce 2016 převedli Huangovi do trustů GRAT akcie v současné hodnotě přes $15 miliard. Při současných daňových pravidlech díky tomu ušetří další miliony na daních.

Zdroj: Nvidia | Mark Zuckerbeg a Jen-Hsun Huang (selfie)

K nejvýznamnějším nástrojům daňové úspory patří charita. Nadace umožňuje Huangovým uskutečňovat daňově odečitatelné dary. Zákony stanovují pouze to, že nadace musí každý rok věnovat 5 % prostředků na charitativní účely. Podstatné je, že pokud majitel nadace zemře, veškeré její prostředky se přesouvají na dědice, aniž by byly zdaněny. Velmi volně je definováno i to, kam musejí směřovat prostředky z oněch zmíněných 5 %. Legálně je lze investovat i do podnikání přítele nebo do školy, kterou navštěvuje potomek. Podle New York Times skončilo 84 % z těchto prostředků ve fondu nazvaném „GeForce Fund“, který podle vlastních slov působí v oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Ze zákona však fondy nemají povinnost zveřejňovat, jak prostředky utrácejí, takže co přesně se s penězi na dobročinnost dále děje, není známo.

Podle New York Times jsou mezi americkými miliardáři tyto optimalizační praktiky natolik rozšířené, že částka, kterou by do rozpočtu USA odváděli bez nich, by odpovídala čtyřnásobku částky, která byla na daních vybrána za minulý rok.

Podstatné je, že optimalizace tohoto rozsahu jsou v současné době legální. Americká veřejnost je však čím dál méně vnímá jako etické. Pomalu ale jistě roste mediální tlak na omezování děr, kterými nejzámožnější společenská vrstva prakticky vyhýbá odvodům, zatímco podstatná část příjmů do rozpočtu proudí od střední třídy.