Nejprve ve zkratce, oč jde. V Dánsku, stejně jako u nás, není zakázáno vytváření rozmnoženin audiovizuálních děl pro osobní potřebu, avšak je vysloveně zákonem zakázáno obcházet (u nás se tomu říká) „účinné technické prostředky ochrany práv“ (tento termín u nás blíže definuje odstavec 3 paragrafu 43 AZ, takže nemá cenu se blíže zabývat tím, jak moc jsou ty technické prostředky skutečně účinné, i když třeba ve Finsku už v jednom případu soud uznal, že CSS nelze považovat za ochranu účinnou, neboť byla prolomena už v roce 1999 a od té doby vznikl nespočet volných i komerčně prodávaných aplikací, které CSS chráněná DVD kopírují). Henrik Anderson se tedy „naprášil“ tamní protipirátské organizaci a také ministerstvu kultury, které mu potvrdilo, že jeho počin byl protiprávní. Doufal, že případ dotáhne až ke změně zákona, který toto zakazuje. Protipirátská organizace se mu měla ozvat do 1. prosince tohoto roku, jenže tak neučinila a Henrik zvažoval, že se půjde sám udat na policii.

Situace se však změnila, když Henrik dostal od protipirátské organizace další odpověď. Nejprve ale dřívější reakce protipirátské organizace, která se nese přibližně v tomto duchu:

„Obecně není dovoleno prolamovat tzv. účinné technické prostředky, tedy ochranu proti kopírování, jak praví AZ (odkaz na příslušné části tamního zákona). V zásadě tedy není dovoleno obcházet ochranu bez svolení vlastníka autorských práv k dílu. Nicméně je legální tuto ochranu obejít, pokud je to potřeba ke zhlédnutí obsahu nosiče pro privátní účely. Bylo by např. možné ochranu obejít v případě, že by DVD nefungovalo s vaším operačním systémem. I tak však není dovoleno prolamovat ochranu za účelem zkopírování díla. Toto je stanoveno v zákoně (opět odkazy na příslušné části AZ). Pokud má tedy DVD ochranu, nesmíte ji prolamovat za účelem např. vytváření kopie pro vaše domácí multimediální centrum.“

V této reakci protipirátské organizace lze najít zajímavou informaci: přehrávání DVD na linuxovém operačním systému, kde existuje bezpočet aplikací, které dostávají z nosiče chráněného ochranou proti kopírování požadovaný obsah cestou prolamování této ochrany za účelem okamžitého zobrazování a zvukové reprodukce, je legální. Alespoň v Dánsku.

V nové reakci, která přišla Henrikovi včera, však protipirátská organizace naoko obrátila list:

„Hlavním účelem tohoto nařízení (zákaz prolamování ochran, pozn. red.) je zabránit vytváření nelegálních kopií filmů a hudby za účelem jejich následného šíření. Na druhou stranu Asociace dánských videodistributorů nemá žádný zájem na tom žalovat spotřebitele, kteří jako vy kupují originální produkty.“

Z uvedeného pro Henrika vyplývá jedno: ačkoli provádí nelegální činnost, nikdo ho za to nebude žalovat. Výsledek? Může být klidný, že neskončí v rukou autorskoprávní mašinérie, zároveň však nedosáhl cíle, který si vytyčil: změnu zákona, která zakazuje něco, co když za určitých podmínek porušíte, tak vás nikdo nezažaluje. Jeho tažení půjde zřejmě dál, dokud ministerstvo kultury patřičnou nesmyslnou část zákona nezruší (nebo neuvede do podoby, kdy nebude tak nesmyslná).

Nyní trochu našeho pohledu. V této fázi by nejspíše stačilo (a to se týká i naší legislativy), aby ze zákazu prolamování ochran byla učiněna výjimka, která umožňuje obcházení ochrany za účelem vytvoření kopie pro osobní potřebu. Momentálně existuje v našem AZ několik výjimek ze zákazu prolamování ochran. Týká se to:

• rozmnožování děl na papír nebo podobný podklad (§ 30a),
• užití díla za účelem recenze (§ 31, odst. 1, písm. b),
• užití díla „v odůvodněné míře na základě zákona pro účely veřejné bezpečnosti, pro soudní nebo správní řízení nebo k jinému úřednímu
  účelu nebo pro parlamentní jednání a pořízení zápisu o něm“ (§ 34, písm. a),
• vytváření kopií nesloužících „k přímému nebo
  nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu, pro své archivní a
  konzervační potřeby“, což platí pro knihovny, archivy, muzea, galerie,
  školy a jiné nevýdělečné školské a vzdělávací zařízení (§ 37, odst. 1, písm. a) a pro tytéž organizace vytváření rozmnoženin děl, jejichž rozmnoženiny byly poškozeny nebo ztraceny (písm. b),
• vytváření rozmnoženin pro potřeby zdravotně postižených bez přímého či nepřímého zisku (§ 38),
• dočasné rozmnoženiny pro účely procesu vysílání, má-li vysílatel s autorem smlouvu (§ 38a, odst. 2) a
• vytváření záznamů děl zdravotnickým nebo sociálním zařízením typu nemocnice či věznice, které nebylo zřízeno za účelem dosažení zisku (§ 38e).

Žádná výjimka vytváření rozmnoženin děl z nosičů opatřených ochranou proti kopírování obecně pro osobní potřebu v zákoně není. A i kdyby byla, narážíme tu na další problém: jak sehnat legálně nástroj, který takovou rozmnoženinu vytvoří, když ani to se nesmí? Hovoří o tom § 43 odst. 2:

Do práva autorského neoprávněně zasahuje také ten, kdo vyrábí,
dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá, propaguje prodej nebo
pronájem nebo drží k obchodnímu účelu zařízení, výrobky nebo součástky
nebo poskytuje služby, které

Z tohoto důvodu je i pro nás nemožné o takových věcech informovat. Dalo by se to totiž považovat za propagaci takových nástrojů (proto, abychom vyloženě nepropagovali, pouze občas a jen formou bleskovek informujeme, že např. aplikace <název> má novou verzi tu a tu, neboť vám nikdo nemůže zakázat používat a aktualizovat aplikaci na prolamování ochran, kterou jste si zakoupili ještě před účinností tohoto nařízení a pokud takovou aplikaci máte, jistě ji podle názvu poznáte a víte, kde máte takové aktualizace hledat).

V uvedeném odstavci se dá najít prakticky jediná díra: „k obchodnímu účelu“. Pokud by se tato fráze vztahovala na všechny zmíněné účely (jakože to tak vypadá, neboť „držení k obchodnímu účelu“ samo o sobě poněkud kulhá), znamenalo by to, že pokud je nástroj na prolamování ochran nabízen, propagován a bůhvíco ještě „zdarma“ a bez přímého či nepřímého (což se o nás říci nedá) hospodářského prospěchu, pak jeho šíření, nabízení, propagaci a podobně vlastně nic nebrání. Jenže zkuste se tím bránit u soudu, zejména když víte, že třeba starý známý DVD Shrink na toto „dojel“ i přesto, že byl zdarma (ten měl ale problém s americkým DMCA a tam to funguje trochu jinak).

A ještě drobnost na závěr: když se pozorně zadíváte na písmeno b) § 43 odst. 2, možná zjistíte, že přesně toto písmenko by se dalo vyložit jako povolení obcházení ochran za účelem přehrávání, takže by vlastně mohly být podle něj linuxové DeCSS-based přehrávače v „legálním klidu“. To jsou totiž nástroje, které „mají vedle obcházení účinných technických prostředků“ především účel přehrávání takto chráněného nosiče, čímž se vymykají ustanovení této části AZ jako celku a pokud se v celém AZ nenajde nějaká vyložená pasáž, která by je mohla jmenovitě postavit mimo zákon, pak nemohou být takové přehrávače považovány za nelegální. Ostatně Dánsko je součástí EU a momentální úprava autorského zákona v podstatě vychází z toho, co říká EU, takže pokud protipirátská organizace v Dánsku tvrdí, že něco takového je legální, pak to velmi pravděpodobně bude někde zakotveno i v našem autorském zákoně (možná právě v tomto bodě), tedy pokud jej naši zákonodárci stylem sobě vlastním nezeslonili ještě víc. Ale to už je na jinou debatu, ostatně zákony jsou samy o sobě velice spletité a složité (proto existují k zákonům i tzv. prováděcí vyhlášky), takže pokud toto čte nějaký právník nebo osoba, která si obléká talár, rozhodně uvítáme její připomínky k věci.