Pro vojáka je koordinace úderů ze vzduchu dozajista poměrně složitá a nebezpečná věc. Musí neustále myslet na to, aby letecký úder nezasáhl jeho spolubojovníky nebo nezabil takto sám sebe. Pro zamýšlený úder a označení cíle se používá jen hlasových pokynů a papírová mapa. Může často uběhnout i pěkně dlouhá doba, než dojde k rozkazu, přesunu na pozici a k následnému úderu na cíl. Za tuto dobu se může zamýšlený cíl samozřejmě přesunout, nebo napadnout dislokovanou jednotku, co čeká na leteckou podporu. Společnost DARPA si proto dala za cíl celý proces zefektivnit.

Zamýšlený digitální systém pro řízení letecké podpory tak umožní pozemním silám a bojovým posádkám letadel společně vybrat a upotřebit “přesné“ řízené zbraně z různorodých leteckých platforem. Program vlastně usiluje o to, aby pokrok v oblasti výpočetní a komunikační techniky zvýšil účinnost úderů ze vzduchu na pozemní cíle, stejně jako i zlepšil rychlost a schopnost přežít vojákům, kteří jsou momentálně zaměstnáni nepřátelskými silami.

Psali jsem dříve o DARPA:

• První parkur robot na světě: Skáče jako blázen
• Headset Foc.us prý zlepší schopnost učit se a zrychlí reakce
• Bojový robot budoucnosti: DARPA představuje Atlase
• Nvidia povede vývoj ExaFLOPS GPU superpočítačů sponzorovaný vládou USA
• Vědci z GE představili materiál, který odvádí teplo lépe než heatpipe

Dan Patt (programový manažer společnosti DARPA) k tomuto řekl: “Naším cílem je udělat leteckou podporu více přesnější, akceschopnější a snadnější na koordinaci pod stresujícími operačními podmínkami. Můžeme upotřebit menší výzbroj na eliminaci menších nebo pohyblivějších terčů, minimalizujeme tím riziko palby do řad vlastních vojáků nebo nepřímý zásah“.

Bližší pohled na systém PCAS

Aktuální návrh systému PCAS se dělí do dvou subsystémů, PCAS-Air a PCAS-Ground. Subsystém PCAS-Air se skládá z vnitřního naváděcího systému, zbraní a bojových řídících systémů, plus vysokorychlostního datového transferu skrze ethernet. Podle taktických informací doporučí PCAS-Air automatické algoritmy optimální cestovní trasy k cíli, která zbraň pak bude po příletu použita, a jaké bude optimální rozmístění. Posádka letadla tuto informaci obdrží skrze hardwired rozhraní nebo bezdrátově skrze počítačový tablet. Dále PCAS-Air by informoval pozemní síly přes PCAS-Ground, technologicky by tak došlo ke zlepšení mobility, pochopení situace a komunikaci pro koordinaci palby. Vojáci by byli vybaveni HUD technologií (HUD náhlavní souprava), která by byla spojena s tabletem, tak by získali taktické zobrazení, mapy a další doprovodné informace, mohli by se plně věnovat protivníkovi a nemuseli se dívat na tablet, aby získali aktuální informace, o tom co se děje právě nahoře nad jejich hlavami.

To, že to DARPA opravdu myslí vážně, signalizuje i to, že od prosince 2012 do března 2013 bylo jednotkám dislokovaným v Afghánistánu předáno v rámci programu PCAS něco přes 500 tabletů vybavených Androidem a PCAS-Ground softwarem. Tyto bojové tablety obsahují kupříkladu digitální GRG (Gridded Reference Graphics), digitální elevaci terénních dat, nástroje k plánování mise a provedení akce. Ve vzduchu během letu GPS navigace dovolí pilotům a pozemním silám lokalizovat svou vzájemnou polohu v reálném čase.

Subsystém PCAS-Ground tak začíná nahrazovat jednotky, které používaly papírové mapy, plus výrazně vylepšuje schopnost pozemních sil rychle a bezpečně koordinovat údery ze vzduchu.

Program PCAS se tak má stát projektem s plně digitálním systémem, který propojí komerční IT produkty a modely jako jsou otevřená rozhraní, prvky modularity a mobilní softwarové aplikace.