Nejprve si povězme, jak to vlastně funguje. Vícemonitorový režim asi znáte dnes už běžně. Valná většina grafických karet se dnes prodává s dvěma výstupy na monitor (díky TV-Out míváte zpravidla i třetí displej) a ty můžete pak používat jako „větší plochu”. Každému monitoru můžete dát vlastní rozlišení a nastavit jeho umístění v ovládacím panelu „zobrazení”.

Teď si však představte situaci, že máte v PC jen jednu grafickou kartu schopnou používat naráz jen jeden monitor. A máte k dispozici dejme tomu starší notebook, na kterém už se sice moc smysluplně pracovat nedá, ale jehož displej by vám mohl na rozšíření pracovní plochy stačit. Tedy jej vezmete, nainstalujete alespoň Windows 98 (samozřejmě musíte řádně rozchodit ovladače od jeho grafické karty), zapojíte do sítě s vaším počítačem (aby spolu komunikovaly) a uděláte z něj druhý monitor.

Postup je velmi snadný: Na primární PC nainstalujete serverovou část a na notebook (nebo obecně sekundární PC, které chcete využít jako druhý monitor) dáte Viewer (prohlížeč nebo přesněji řečeno jakýsi zobrazovač). Ten pustíte a necháte jej být.

Na prvním počítači spustíte MaxiVista server, který si do správce zařízení nainstaluje druhý virtuální video adaptér.

Ten potom po síti komunikuje s prohlížečem na druhém PC (notebooku), kde se zobrazuje to, co se na sekundárním monitoru má skutečně být. Daný notebook si tedy posadíte někam vedle primárního (a jediného) monitoru vašeho PC, v ovládacím panelu si nastavíte vzájemné rozmístění obou zobrazovacích displejů a můžete vesele pracovat. Počítač se pak chová, jakoby skutečně měl dvě grafické karty, protože po funkční stránce má skutečně nainstalovány dva zobrazovací adaptéry, jeden fyzický a jeden virtuální.

Vzal jsem tedy své PC s grafickou kartou ATI All-In-Wonder Radeon a jako „slabý notebook” jsem vzal jeden starší IBM ThinkPad 380E s procesorem Intel Pentium MMX 233 MHz a 96 MB operační paměti. Na této konfiguraci jsem si sice dovolil rozběhat Windows 2000, ale na nějakou práci to skutečně moc použitelné není.

Zkusil jsem tedy oběma monitorům dát jejich maximální rozlišení. Prvnímu jsem dal 1024×768 a druhému sekundárnímu 800×600 (ten notebook skutečně víc nezvládne). Na obrázcích vidíte, jak to vypadá v praxi.

První obrázek vlevo představuje snímek plochy, kde je nastaven menší sekundární monitor nad primárním. Internetový prohlížeč přesahuje z horního do dolního monitoru. Prostřední obrázek ukazuje, jak takové pracoviště vypadá ve skutečnosti (s trochu jinými aplikacemi, ale to je jedno) a vpravo vidíte „dokořán” otevřený notebook, který je „degradován” na pouhý druhý monitor a je postaven za primární LCD tak, aby jeho vlastní displej byl přímo nad tím prvním. Samozřejmě si můžete dát druhý monitor třeba vedle prvního vpravo či vlevo či kamkoliv jinam, to záleží na vašem rozhodnutí, fantazii se příliš meze nekladou.

Asi se ptáte, proč by měl uživatel dělat ze svého notebooku poměrně drahý sekundární monitor a ještě k tomu s patřičnými odezvami, které jsou dány posíláním obrazu přes síť. A to jsem vám ještě neřekl, kolik samotný program MaxiVista stojí: bez pěti centů celých 50 dolarů (cca. 1 300 Kč). Koupíte-li více licencí, cena za jednu se pak snižuje, takže odběru nad 100 je cena jedné téměř poloviční (26,95 dolarů). Inu, máte-li skutečně nějaký starý notebook, jehož parametry jsou na rozumný provoz systému Windows 2000/XP nedostačující, můžete jej „svým způsobem” provozovat jako druhý monitor (připojit jich samozřejmě můžete i více). Každopádně jde skutečně o relativně drahé řešení rozšíření plochy, neboť musíte kromě notebooku počítat také s cenou MaxiVisty a konečně (aby bylo vše legální) také s Windows, které „pod sekundárním monitorem” musí běžet. Skutečně vás vyjde levněji druhá grafická karta a monitor. A pokud zrovna váš notebook neumí rozšířit plochu z interního na externí monitor, tak i pro ně existuje levnější řešení v podobě USB 2.0 to VGA adaptéru, který stojí v přepočtu kolem 2 370 Kč (jen samotné Windows jsou o poznání dražší).

Takže jak by řekl klasik (sice nevím který, ale používám to dost často): „Je to sice hezký, ale na dvě věci.” Úplně na závěr mám pro vás jednu drobnou perličku: Už jste někdy viděli na jednom monitoru a ploše běhat dva nezávislé kurzory myši? ;-)