Většinu níže uvedeného má na svědomí vývojář Jon McCann z Red Hatu. To čistě pro případ, že by se vám novinky nelíbily a cítili jste potřebu vyrobit si něčí voodoo panenku :-).

Hlavní novinkou GTK+ 3.12 je přechod na klientské dekorace a hlavní lišty. To dává potenciálně větší flexibilitu v návrzích a úpravě, to, co vidíme na screenshotech je výchozí podoba. Obecně lze říci, že spojovacím prvkem nové verze je další přesun ovládacích prvků do horní lišty oken, což navazuje na trend, který ve větší míře prezentovalo již GNOME 3.12. Takže takové ta obligátní tlačítka jako „Otevřít“ či „Zrušit“, která jsou od dob pravěkých verzí Windows vždy někde vpravo dole, se nyní přesouvají do levé horní, resp. pravé horní části oken. Skoro to vypadá na závan dotykového ovládání dvěma palci,ale to může být jen můj osobní dojem.

V aplikačním dialogu je rovnou i tlačítko pro vyhledávání, na které stačí pro tuto činnost pouze kliknout. Na druhou stranu v dialogu o předvolbách je jasně vidět, že je ještě dost práce potřeba, trochu to připomíná nějaký přechodový dialog od jednoho GUI-dogmatu ke druhému.

Dotazovací dialog prošel očistnou kůrou, tedy přesněji odřezáním přebytků. Podporováno je tedy přímo nalepení tlačítek na okraje okna. Jinak spousta dialogových prvků je závislá od tématu prostředí. Toto je výchozí Adwaita, jak ji z GNOME 3.xx známe.

---

Když jsem tyto screenshoty viděl v pátek večer poprvé, hlavou se mi honily převážně výrazy nepříliš vzdálené vulgarismům. Ale jelikož GNOME v různých obměnách (GNOME 3, GNOME Classic, Mate) používám poslední dva roky, po počátečním strávení tohoto těžkého sousta si už dovolím napsat revoluční myšlenku: pokud bude s dialogy provázána dostatečně dobrá výchozí funkcionalita pro klávesnici, tak není tolik podstatné, že se nějaká tlačítka někam přesunula. To může naopak ovládání zjednodušit a ostatně GNOME 3 už oproti své předchozí verzi přineslo pár zajímavých urychlujících nápadů, které nejsou na screenshotech vidět a oceníte je až po chvíli aktivního používání tohoto desktopu.

Za všechny bych jmenoval přímé vyhledávání psaním v GNOME Shellu a také to, že když kupříkladu ukládáte soubor např. v Geditu a chcete jej uložit do neexistujícího podadresáře, tak tento podaresář vytvoříte přímo v ukládacím dialogu a pouhý další enter provede uložení souboru do něj, protože hned vytvoření nového podaresáře znamená přesun do něj. Zkrátka ač GNOME 3, resp. GTK vypadá na první pohled podivně a realizované změny jako právě někoho za hranicí dobrého mentálního zdraví, věřte mi, že to je mnohdy spíše prvotní dojem a praktické seznámení se s funkcionalitou může váš názor změnit.