Až na majitele digitálních DV kamer pracujících s velkými DV kazetami (až 3 hodiny záznamu) je zřejmě pro každého filmaře problém, kam umístit stále se rozrůstající archiv původních (master) záběrů. Velikost záznamu (respektive hrací doba videokazety) na většině amatérských záznamových systémů je jedna hodina, což skutečně není mnoho. Pro ty, kteří pravidelně filmují, pak začíná být problémem nejen cena jednotlivých digitálních videokazet ale především narůstající archiv natočených záběrů. Zdálo by se tedy, že systém Digital VHS je tím pravým systémem pro uložení prvotních záběrů neboť na jednu Digital VHS kazetu můžeme uložit až 7 hodin záznamu ve standardním režimu a až neuvěřitelných 21 hodin v dlouhohrajícím režimu LS3.

Tato úvaha bezezbytku platí, ovšem s následujícími omezeními:

• IEEE1394 rozhraní (iLink nebo rovněž DVin) je u všech Digital VHS videorekordérů určených pro Evropu pouze vstupní. V praxi to znamená, že svoje záběry můžete nahrát na Digital VHS kazetu ve stejné obrazové kvalitě (při záznamu na Digital VHS pásku se DV datový tok konvertuje na MPEG 2 datový tok) ovšem nemůžete je po IEEE1394 rozhraní nahrát zpět do DV kamery nebo do DV střihové karty umístěné v počítači. Proto tato metoda není zásadně vhodná pro ty majitele DV kamer a počítačových střižen, kteří nemají možnost jakkoli zpracovávat i analogový videosignál (tzn. nemají videokameru obsahující i analogové videovstupy nebo nepoužívají kombinovanou DV střihovou videokartu, která umožňuje zpracovávat i analogový videosignál), neboť analogová cesta je jediná dostupná pro využití záznamů uložených na Digital VHS videokazetě. Naopak je vhodná pro majitele střihových M-JPEG videokaret, kteří používají analogových audio/video vstupů i při práci s digitálními videokamerami
• pro ty, kteří mohou zpracovávat jak DV datový tok a zároveň i analogové audio/video signály (např. pomocí střihové karty Matrox RT2000, FAST Dvnow AV či jiné nebo pomocí digitálních videokamer s analogovými videovstupy) lze zálohování záběrů na Digital VHS doporučit za předpokladu, že je ke zpětné digitalizaci (tzn. opětovnému převodu analogového videosignálu na DV datový tok) použito ZÁSADNĚ propojení pomocí S-VIDEO konektorů neboť toto propojení přenáší širší obrazové pásmo než propojení cinch-cinch. Přesto, že je vždy vhodné maximálně omezit konverze mezi digitálním a analogovým tvarem signálů, nedochází při použití záběrů archivovaných na Digital VHS videokazetě v kombinaci s originálními záběry z DV videokamery k výrazně znatelné degradaci obrazu a rozlišit, které záběry byly použity přímo z pásku v kameře a které z archivu na D-VHS není bez speciálního měření a porovnávání dost často prakticky možné
• protože digitální dlouhohrající režim LS3 nabízí překvapivě kvalitní obraz, je možné záběry archivovat i v režimu LS3, kdy lze na jednu pásku nahrát až 21 hodin MASTER záběrů. Tento archivační postup je vhodný především pro majitele levnějších videokamer systému Digital 8 (Digital 8 kamery mají po odblokování i analogové vstupy videosignálu), které dosahují rozlišení kolem 400 horizontálních řádek (díky CCD prvku s cca 800 tis. obrazovými body a díky pouze elektronickému stabilizátoru obrazu). Užití dlouhohrajícího LS3 režimu pro archivaci původních záběrů je tedy vhodné pro majitele digitálních kamer s relativně nižším rozlišením nebo pro ty, kterým mírná degradace obrazu (například z původních 450 řádků asi na 400) nevadí
• jisté potíže při archivaci původního (master) záznamu pořízeného na DV videokameře a jeho přepisu na D-VHS kazetu přináší záznam zvukového doprovodu. Mezi jednotlivými záběry, které kamera nahrává za sebou (tak, jak spouštíte na kameře záznam) dochází v místě každého nového záběru ke krátkému výpadku zvuku (řádově 1/2 vteřiny). Tuto skutečnost přičítám konverzi DV datového toku na MPEG 2 data stream a rovněž tomu, že každý nový záběr na kameře, byť s naprosto ostrým střihem na záběr předcházející, považuje Digital VHS za nový datový tok a rekordéru chvilku trvá, než se nastaví zvuk. V případě, že nahráváte hotový a zpracovaný videopořad, který se pro rekordér chová jako jednolitý datový tok (viz dále), pak k takovýmto výpadkům ve zvuku nedochází
• D-VHS videorekordér neumí zaznamenat DV záznam se zvukovou složkou 44,1 kHz, přesněji řečeno audio záznam o tomto vzorkování se nenahraje a nebude reprodukován. Protože DV kamery používají buďto vzorkovací frekvenci 48 kHz (jeden kanál stereo) nebo 32 kHz (dva kanály stereo) neměla by tato skutečnost činit větší potíže. Ovšem při zpracování DV na počítačích je možno pracovat i se vzorkováním 44,1 Khz a všechny digitální videokamery dokáží 44,1 kHz reprodukovat, a proto je nutno dávat na tuto skutečnost pozor. Proto tedy ten, kdo zpracovává na počítačové střižně svoje pořady se zvukem o vzorkování 44,1 Khz (například vyrábí videoklipy a používá originální hudbu z CD) musí počítat s tím, že pro archivaci na D-VHS musí pracovat s 48 kHz nebo 32 kHz dle specifikace jednotlivých audio stop v DV datovém toku
• protože cena Digital VHS videokazet s délkou 420 minut činí cca 900 Kč a tyto kazety se od klasických kazet VHS nebo S-VHS liší pouze identifikačním otvorem (ovšem i mnohem vyšší kvalitou pásku) na spodní straně kazety, mnohého jistě napadne použít "převrtané" kazety VHS pro záznam v režimu Digital VHS. D-VHS rekordér digitální záznam po IEEE1394 rozhraní neprovede na jiný typ média než na D-VHS kazetu (tzn. nejde nahrávat z DV kamery po DVin konektoru rekordéru na VHS nebo S-VHS kazetu) ovšem převrtanou kazetu od originální D-VHS kazety videorekordér nepozná. Prakticky to tedy možné je, ovšem pakliže by se k tomuto kroku chtěl někdo odhodlat doporučuji zásadně používat co nejkvalitnější S-VHS videokazety a nikoli obyčejné VHS kazety! Důvodem není poškození D-VHS rekordéru ale to, že z dlouhodobého hlediska nebude digitální záznam na levné VHS kazety stabilní a riziko ztráty drahocenných archivních záběrů by bylo poměrně vysoké